Jeruzalém – nejposvátnější místo světa

Ve 4.-7.století křesťanské město, 637 dobyto muslimy, v letech 1099-1187 a 1229-1244 ovládáno křižáky, 1244-1517 opět pod arabskou nadvládou, od roku 1517 do 1917 součást Osmanské říše. V letech 1920-1947 hlavní město britské Palestiny, 1949 rozděleno na izraelský a jordánský sektor, od roku 1967 po šestidenní válce celý Jeruzalém pod správou Izraele, od roku 1980 hlavní město Izraele (mezinárodně neuznané, Palestinci si činí nárok na část Jeruzaléma, chtěli by Východní Jeruzalém za hlavní město budoucího palestinského státu).

Jeruzalém je město, které vás zasáhne u srdce. Nikde na tak malém prostoru není taková koncentrace památek třech světových náboženství. Atmosféra Starého města je nesdělitelná. Sídlí tady 17 církví, desítky různých sekt, v bezprostřední blízkostí je nejposvátnější místo židů (židé – stoupenci judaismu, Židé-národ) Zeď nářků, třetí nejposvátnější místo muslimů Skalní chrám (zde se Mohamed vznesl na nebesa, ale také Abraham obětoval Izáka – jak vidíme, křesťanství a islám mají k sobě blíže, než si vlivem zjednodušeného pohledu médií většina lidí myslí) a hned vedle Via Dolorosa-Křížová cesta a Chrám božího hrobu, kde byl pochován Ježíš Kristus, nejposvátnější místo křesťanů.

Olivová hora

Pohled z Olivové hory na Staré město, obehnané hradbami. Dominantou tzv. Chrámové hory je Skalní chrám s kupolí. Jedná se o jeden z vrcholů islámské architektury, byl postaven chalífem Abd al-Malikem v letech 688-691. Stal se ohniskem islámské víry v celé Svaté zemi. Svatá země je dnešní Izrael včetně palestinských území, Jordánsko a asijská část Egypta -Sinaj. Matematicky přesně vyvážená stavba dnes vévodí celému Jeruzalému. Všechna tři svatá místa vedle sebe. V popředí Zeď nářků, za ní Skalní chrám, vlevo Chrám božího hrobu.

Zeď nářků

Nejposvátnější židovské místo. Místo stálých modliteb. Mužská a ženská část. Zeď je součástí dochované hradby Chrámové hory, kterou vybudoval Herodes Veliký v roce 20 před Kristem. Původně stával na tomto místě první židovský chrám postavený králem Šalamounem. V roce 586 př.n.l. ho zničili Babylóňané, poté byl vystaven druhý chrám, značně rozšířený za Heroda Velikého kolem roku 20 před Kristem. V roce 70 zničili druhý chrám Římané. Židé od té doby přichází ke zdi truchlit nad zkázou chrámu, proto název Zeď nářků. Poté, co byl židům zakázán vstup na Chrámovou horu, byla jedinou součástí trosek, k níž se směli přiblížit. U zdi se nejen modlí, konají se zde různá slavnostní náboženská shromáždění, do zdi se také vkládají papírky s přáními. Zajímavé je, že papírky se později pochovají do hrobu.

Via Dolorosa neboli křížová cesta sleduje poslední kroky Ježíše Krista z místa, kde byl odsouzen, na Golgotu či Kalvárii, kde byl ukřižován, a k Chrámu božího hrobu, kde je Kristův hrob. Každý pátek se po trase křížové cesty vydávají františkáni. Zajímavé je, že celá Via Dolorosa vede muslimskou čtvrtí. Staré město má 4 čtvrtě – muslimskou, křesťanskou, arménskou a židovskou.

Na tomto místě byl kříž, na kterém byl Kristus ukřižován. Golgota je dnes součástí chrámu Božího hrobu.

Pod touto mramorovou deskou byl pochován Ježíš Kristus. Zajímavostí je, že o Kristův hrob a o celý chrám Božího hrobu vedly po staletí spor různé křesťanské církve. Od roku 1852 platí osmanský edikt nazývaný Status quo, který udělal ve vlastnických vztazích pořádek. O chrám pečují arménská církev, řecká pravoslavná, římskokatolická, syrská křesťanská, koptská a etiopská křesťanská, přičemž některé části chrámu řídí všichni společně. Každý den chrám odemyká muslimský klíčník, jenž figuruje jako neutrální prostředník. Obřadný úkon provádí po několik generací člen stále stejné rodiny. Přímo ke Kristovu hrobu vás pouští řecký pravoslavný mnich.

Getsemanská zahrada, ve které Jidáš zradil Ježíše. Olivovníky jsou staré přes 2 tisíce let. Se židovským národem to je jako s olivovníkem. Když useknete větev, vyroste někde zase jiná.

Text a foto: Milan Kulhánek