JEMEN – Skrytá perla Orientu

Bez McDonaldu

A je to pravda, milí čtenáři. Pokud hledáte na světě zemi, kde ještě prakticky neexistuje globalismus, kde nenajdete prodejny McDonald’s ani žádné velké supermarkety, kde většina lidí chodí v tradičním oblečení, je to Jemen. Sám jsem nečekal, že mě tento kout světa tolik zaujme, směle jsem si myslel, že největší „divočiny“ světa včetně Afghánistánu, Iráku a Somálska jsem už navštívil, ale Jemen mě doslova dostal. Nikdy jsem si nebyl tak jistý, že já a cestování rovná se naprosto neturistické oblasti, a přesto by Jemen mohl být cestovatelským rájem. Není to tak.

Proč tomu tak je? V současné době se neustále mluví o konfliktu na Ukrajině a pro běžně inteligentního člověka je téměř podezřelé, proč se mluví jen o něm. Jemen v současné době zažívá humanitární krizi, a to právě kvůli konfliktu mezi severní a jižní částí země, kde si mocnosti opět vyřizují účty. Sever – vliv Íránu, jih – vliv Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů a samozřejmě nesmí chybět USA. Kdo trpí nejvíce? Pouze místní obyvatelé a ekonomika země, která je v podstatě zcela zmrazena.

Na jiné planetě

Ale pěkně popořádku. Jemen jsem vnímal někde na periferii, jako zemi, která by mohla být zajímavá, ale teprve díky posledním vyprávěním a fotografiím odvážných cestovatelů, jako jsou Lenka Hrabalová a Martin Navrátil, jsem se rozhodl tuto zemi navštívit, a to i v době válečného konfliktu, protože kdo ví, jestli nebude hůř. Společnost mi opět dělá kamarád Martin Ďurikovič, který je sice věčný „mrzout“, ale asi by se mu dalo všechno odpustit, protože jinak je to prostě dobrák.

Spojíme se s místní agenturou, která dokáže zajistit bezpečný pobyt cizince v zemi i v těchto těžkých chvílích, a s „hromádkou“ dokladů a povolení v krátkém čase vyrážíme směrem do jižní Arábie. Přijíždíme do Ománu, a zatímco tato země jako by věděla, kam směřuje, a je rozvinutější než naše rodná země, překročením hranice s Jemenem vstupujeme do jiného světa, doslova na jinou planetu.

Mladí kluci opásaní dýkami (často si říkáte, jestli jsou dospělí), přes rameno přehozený kalašnikov, tradiční „sukně“ a žabky. Takoví gangsteři vám kontrolují doklady. Zuby zkažené od žvýkání kátu (místní droga), ale vždy se zájmem pozorující západní odlišnosti.

Naši průvodci si nemohli počínat lépe. Po vyřízení formalit nás ihned odvádějí do místní restaurace, kde rychle zjišťujeme, že následujících pět dní v Jemenu budeme kromě návštěvy zajímavých míst také doslova žrát. Jemenská kuchyně je totiž fantastická. Nejčastěji se podává kuřecí, telecí, ale také velbloudí nebo kozí maso. Nevím, co do těchto jídel přidávají a co jsme kolikrát jedli, ale nechápali jsme, jak může být jídlo stále tak chutné. Snídaně, obědy, večeře – na každém místě – nebe v puse.

Blízko brány do ráje

Po 600 kilometrech ze Salalahu v Ománu (kam jsme přiletěli) do Tarimu (prvního města v Jemenu) nás okamžitě zaujme architektura města. Mešity jsou nádherně zdobené a vypadají trochu jako z pohádky. Staré město je doslova všude a procházíte se po něm jako před stovkami let. Tarim je proslulé místo islámské vzdělanosti – najdete zde knihovnu se starověkými spisy a 354 svatostánků, což je přesně počet dnů v islámském kalendáři. Pokud jste tedy muslimové, můžete každý den v roce navštívit nějakou mešitu. Ale proč tomu tak je? V dávných dobách lidé z Tarimu cestovali do Egypta, aby si vydělali peníze, a když byli úspěšní a zbohatli, vrátili se do svého rodného města a nechali si postavit mešitu jako poděkování Alláhovi za to, že jim umožnil prosperitu. Nacházejí se zde také tři velké hřbitovy a legenda praví, že jeden z nich skrývá vstup do ráje. Pokud máte dostatek času, můžete se pokusit tento vchod najít. Možná budete mít štěstí. Říká se také, že nikde jinde nenajdete tolik Mohamedových proroků jako zde.

Deštník nebo zbraň?

Nedaleko Tarimu se nachází město Sejún, kde najdete krásný palác – takzvaný palác Kathiri, který byl původně pevností a po mnoha rekonstrukcích se stal oficiálním sídlem sultána. Dnes se v jedné části paláce nachází archeologické muzeum a ve druhé knihovna. V Sejúnu dostáváme také hotel s bazénem. Představte si ten nejluxusnější hotel, v jakém jste kdy byli nebo ani nebyli. Přijedete se zbraní? Žádný problém. Odložte ji na recepci jako deštník. Díky válce je náš pohyb omezen na údolí Hadramat. Je to ale oblast větší než Slovensko. Zbraň tu může mít každý, nikomu to nevadí. Pokud chcete, můžete si ji koupit i vy jen tak na ulici. Jen si ji nesmíte vzít domů. Letecké společnosti zrovna nefandí převozu zbraní.

Další věc, která nás přinejmenším šokuje, je skutečnost, že Jemen je fantasticky chudá země. Dokončíme oběd v restauraci na terase, a jakmile se vrátíme do auta, sledujeme, jak po nás dojídají. Nebo jak malá holka, která si do jedné kávy nalije tři dopité kávy a vypije, co zbylo. Kdybych nebyl v Somálsku, řekl bych, že větší chudobu a zoufalství ze současné ekonomické situace jsem nikde na světě nezažil. Průměrný plat se tu pohybuje kolem 60 až 100 dolarů, přičemž celodenní příděl nejkvalitnějšího kátu stojí asi 30 dolarů. Místní droga, kterou tu žvýká doslova každý. Před válkou to bylo 80 % mužů, 40 % žen a 15 % dětí. Za války možná ještě víc. Konzumace této drogy v praxi vypadá tak, že člověk vezme do ruky kousky listů a stonků, vloží si je do úst a žvýká, dokud se mu na tváři nevytvoří pořádná kulatá koule. Žvýká, žvýká, žvýká, čímž se z rostliny uvolňují látky, které mají sílu podobnou amfetaminu. Podle našeho řidiče, který žvýká kát každý den, se cítíte, jako byste byli králem. Máte pocit, že dokážete cokoliv a že můžete najít řešení jakéhokoliv problému. Muži prý mají po užití kátu také silnější erekci. Ze strany žen však zaznívá protiargument, že tomu tak úplně není.

Nejširší nabídku průvodců a map Jemenu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Manhattan Arábie

Slyšeli jste už o starověkých mrakodrapech? Po druhé světové válce se v Evropě začala stavět obrovská sídliště. V Jemenu se však už kolem let 1500–1600 n. l. začala stavět sídliště podobná těm dnešním. Domy namačkané jeden na druhém, některé až osmipatrové. Jedno z těchto míst můžete navštívit ve městě Šibám, které je od roku 1982 pod záštitou UNESCO. Nyní v něm žije zhruba 7000 obyvatel a pro oči cizince je to skutečně působivé místo. Úzké uličky jako v Itálii, jen se nacházíte v úplně jiné části světa. Jen tak bloumáte ulicemi a pozorujete život, jak si dobytek ustlal na schodišti nebo jak místní sedí ve stínu, povídají si a stěžují si na „západní svět“. Chcete si koupit suvenýr? Kromě tohoto místa ho pravděpodobně nikde jinde nenajdete. Můžete si koupit pohlednici, kazetu nebo CD s orientální jemenskou hudbou. V jednom z obchodů najdete malého chlapce, který vyřezává suvenýry ze dřeva. Otevřeno mají vždy jen tehdy, když přijedou turisté, a to je tak jednou, dvakrát, třikrát za tři měsíce. Můj parťák Maťo je doslova posedlý magnetkami. Chce si jich pár přivézt na Slovensko a rozdat je rodině a přátelům. Ptá se všude, v obchodech, u průvodců, u prodejců hodinek, a pořád nic. Ptá se každý den a celý náš pobyt. Od prvního dne vím, že je nedostane, ale nechci ho zklamat. Myslíte si, že nějakou tu magnetku našel?

Večer trávíme na blízkém kopci nad Šibámem a rozjímáme při západu slunce. Abdul jako vždy, žvýká kát. V turistickém světě je člověk zvyklý, že v určité zemi je pár míst, která navštěvují turisté, a většinou ta místa opravdu stojí za to. Až na ty davy turistů. Jemen na mě působí jako země, kde můžete najít poklady na každém rohu. Když si odmyslíte auta a mobily, je to jako vrátit se o několik set let zpátky. Fascinuje mě, že když o této zemi vyprávím lidem, tak o ní vlastně nic nevědí, a dokonce si často myslí, že Jemen leží v Africe.

Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE. Kup si předplatné časopisu TRAVEL LIFE a žádný skvělý článek o cestování už nikdy nezmeškáš. Najdeš v něm nejžádanější destinace, tajné tipy, krásné fotky, rozhovory s našimi i zahraničními cestovateli. AŤ VÍŠ, KAM PŘÍŠTĚ.

Pepsi na poli

A jedeme dál. To nejkrásnější nás teprve čeká. Nachází se v údolí Wádí Doan, je to městečko na útesu, obklopené malými políčky, kde je od časného rána slyšet ruch lidí při práci. Na celou scenérii se díváte seshora a alespoň na chvíli máte pocit, že je vše dokonalé. Druhý den sjíždíme z letoviska, kde jsme ubytováni s místní smetánkou, a prohlížíme si místo zblízka. Asi třináctiletý chlapec nám vysvětluje, že jeho prací je odhánět ptáky, aby nezobali z polí. Ptáme se ho, jak to dělá. Naznačuje, že je odhání pistolí. Na dotaz, kde má zbraň, nedokáže odpovědět. Po chvíli potkáváme pána, který jako jediný žije ve skalním městě a má klíč od brány. Náš průvodce si myslí, že bychom měli jít dovnitř, a žádá po nás 100 dolarů a my hned pochopíme, že tohle místo asi v minulosti nebylo tak neturistické. Jakmile vidí, že odcházíme, snižuje cenu na polovinu. Říkám průvodci, ať mu přeloží, co si o tom všem myslím. Nejsme chodící peněženky, ale návštěva. Neustoupí a pak si každý jdeme svou cestou.

Při návratu z tohoto místa si všimneme muže obklopeného několika ženami. Jsou to lidé pracující na poli. Všechny ženy jsou zcela zahalené, jsou jim vidět jen oči, muž má na sobě sukni a modré tričko s nápisem Pepsi. Dáváme se do řeči a jedna z žen (podle očí vidíme, že je velmi stará) je dokonce ochotná se vyfotit. V jejích očích je moudrost a klid.

Šťastná Arábie

Během přepravy zastavujeme na mnoha pěkných místech. Navštěvujeme hrobky, údolí, významné paláce, které jsou v současnosti prázdné, a tržiště. Pozorujeme život místních obyvatel, s některými si povídáme, vznikají velmi pěkné fotografie a já si připadám jako doma. Na místě, kde se lidé stále usmívají, baví se a kde je rodina velmi důležitým aspektem společnosti. Ale hlavně, lidé tu mají čas jeden na druhého. Pracují asi 4 až 6 hodin denně a pak, když už je venku velké teplo, po vydatném obědě odpočívají. Často samozřejmě s hrstí kátu v ruce. Celkově tu ale život plyne pomalu a já si v těchto končinách vždy úžasně odpočinu, což mi připomíná, jak je důležité nespěchat a udělat si čas na to, jak by řekl básník: přivonět k růžím. Ne nadarmo se této části světa říkalo také šťastná Arábie – Arabia Felix. Kvůli vyššímu množství srážek, lepší půdě a zelenějšímu prostředí než v okolních oblastech.

Krátká úvaha

Jaká je však budoucnost Jemenu? To zatím nikdo neví. V době naší návštěvy (květen letošního roku) platilo mezi oběma válčícími regiony příměří. Vojenské kontroly nebyly tak časté, ale byly velmi precizní a my jsme měli pocit, že bez příslušných dokladů, povolení a průvodců bychom se nepohnuli ani o milimetr. Vojáci byli často velmi mladí. Dal bych ruku do ohně za to, že některým bylo teprve 15–16 let. Když řidiči chyběl kát, koupil si ho jednoduše na vojenském kontrolním stanovišti. Znalost angličtiny je zde velmi chabá, a i když jsme znali několik desítek arabských slov a uměli pozdravit, poděkovat a popřát si hodně zdraví, vše jsme si překládali přes průvodce. 

Vzpomínám si na jednoho mladíka v Sejúnu, jehož znalost angličtiny byla výborná, byl velmi překvapen, že vidí turisty, a byl neuvěřitelně vděčný, že s námi může mluvit třeba jen 5 minut. Někdy, když jsme byli v obchodě nebo u holiče a já skončil dřív, tak jsem si jen tak sedl na schody a pozoroval ruch města. I když jsem byl oblečený v tradičním oděvu jako místní, stejně jsem budil pozornost. Na Jemenčanech se mi ale líbilo, že nebyli otravní, vždycky zdvořile pozdravili a nechali mě být. Neměl jsem pocit, že bych někoho obtěžoval. Zvláštní pro mě bylo, že jakmile jsme vešli do nějaké místnosti (třeba do restaurace), rozruch okamžitě utichl a všichni nás se zájmem pozorovali. Krásnější památky jsem zatím nikde v arabském světě neviděl, jedinou výjimkou by mohl být Irák nebo Egypt. Egypt je však extrémně turistický a to má velmi negativní vliv na chování místních obyvatel k cizincům, v Iráku je výhodou volný pohyb turistů. Přál bych si znovu navštívit Jemen a upřímně doufám, že tato země bude brzy přístupnější pro více lidí. V současné době je to jedna z největších cestovatelských výzev naší doby.

Praktické informace: