Je libo arašídové Gado Gado, nebo raději Bakso? Aneb co chutná lidem na Bali

Sezónní kuchyně

Protože maso je pro běžné lidi drahé, jí se zde převážně, jako všude v Asii rýže a zelenina, potom vejce a tofu. Balijci umí i tak jednoduché jídlo dobře dochutit – často tajemnou směsí koření, o které nemám ani potuchy, z čeho všeho se skládá. Inspirují mě jejich kombinace, nápady…

Například arašídová pasta pro Gado Gado je utřená z opražených nasekaných arašídů (taková arašídová pomazánka), a je základem pro toto – mé nejoblíbenější – zeleninové jídlo s rýží dušenou v banánovém listě.

Polévka je grunt, ostatní je špunt

Mají je – dokonce bych řekla, že balijské polévky jsou velmi podobné našim vývarům. Jen je krapet přikoření chilli, takže se orosíte. Po ulicích tlačí prodavači obrovský hrnec na kolech – pojízdnou polévkárnu s nápisem Bakso. Nabízí vývar (nejčastějí kuřecí – ayam) s knedlíčky a rýžovými nudlemi. V restauraci mají pálivý vývar Soto.

Ve stáncích na ulici (warung) nejčastěji dostanete smaženou rýži Nasi Goreng, do které mohou přidat zeleninu, maso, mořské plody, smažené vejce či tofu. Já osobně mám raději nudlovou variantu tohoto jídla Mie Goreng.

Stejně často natrefíte na ráno připravované, potom ve výloze na vás čekající ingredience pro Nasi Campur – kdy je základem teplá rýže z rýžovaru, a z výlohy přinesená smažená ryba, kousky masa, zelenina, vejce, tofu…

Je časté si objednat menu – takže polévku s hlavním jídlem. Balijci si vývarem z polévky ochucují rýži, aby byla šťavnatější. Zkuste to, je to dobré.

Jen tak, na kraji silnice často prodavači grilují masové satay (čti saté), což jsou na klacíku napíchnuté různě kořeněné kousky masa. Často není vůbec poznat, jakého. Někdy jde i o různé masové namixované směsi, možná tam ani to maso nakonec není. Ale chutná to fajn, s rýží či samotné jako snack.

V turistických restauracích jsme si dávali především ryby a mořské plody, protože je jinde neměli. Musím se přiznat, že jsme s rybami neměli příliš štěstí. Třeba mečoun (Marlin) byl dost tvrdý, což bych ani nepředpokládala. Mořské plody, často krevety, byly lepší… Potom jsme experimentovali s thajskou kuchyní – Tom Yam, Green Curry  – byla to sázka do loterie, na jakou restauraci člověk kápnul.

Nejširší nabídku průvodců a map Indonésie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Po obědě sladké

Tak to tady nenajdu. Ke sladkému v sofistikovanější podobě, než jsou sušenky, je velmi těžké se na ulici dostat. Tedy během dne. Ráno je to snadné  – v brzké ranní hodiny totiž v každém městečku probíhá trh, kde si můžete cokoliv koupit, zvlášť sladkosti. Je zvykem je prodávat už zabalené mini sáčky „to go“ – lidé si je odnáší domů, do práce, děti do školy…

Já jsem si oblíbila tekutý sladký puding z mungo fazolek (Bubur Kacang Hijan), nebo třeba rýžové kuličky se sladkou náplní Kelopon, nebo černou sladkou hmotu Dodol Bali. Chtěla jsem ochutnat puding z černé rýže Bubuh Injin, ale to se mi bohužel nepoštěstilo.

Jedinou sladkost, kterou se nám podařilo sehnat večer, je lívanec s ořechy a čokoládou Martabak Kacang Cokolad. Pokud ho polejí hromadou čokolády – teplý je výtečný.

Jste dehydrovaní? Vyberte si svůj kokos!

Vodu jsme pili balenou, a já se snažím, když to jde, využívat „refills“ v hotelech – takže i zde jsem si za nízkou cenu nechávala dolévat vodu z barelu. Prý je to bezpečné, protože vodu z kohoutků nepijí ani sami Balijci. 
Co miluju na Asii, jsou čerstvé ovocné džusy(základem je mango, papaya, banán), které jsou k dostání na každém rohu či v každé druhé restauraci, a potom šťávu z kokosu. Vyberu si svůj kokos, prodavač mu šikovně usekne mačetou špičku, zapíchne brčko – a já si vychutnávám osvěžující kokosovou vodu. Potom mi na vyžádání kokos rozseknou, a já si lžící vydlabu chutnou šťavnatou dužninu. Prý je kokos ideální na rehydrataci organismu, protože dodává tělu potřebné minerály.

A teď tu kávičku

Bali je známé produkcí kávy. Byli jsme se podívat na farmu, kde nabízeli i různé ochucené kávy (neuvěřitelně předražené), včetně známé cibetkové kávy Kopi Luwak. O autenticitě této kávy dost pochybuji, domnívám se, že jde buď o úplný podvod, nebo procento cibetkové kávy je ve směsi příliš malé.

Nicméně silnou balijskou klasickou kávu, kterou běžně dostanete na ulici, si občas dáváme. Překvapivě ji připravují jako u nás – to znamená jako „turka“. Na konci pobytu jsme si chtěli koupit zrnkovou obyčejnou kávu a zjistili jsme, jak je to těžké. V obchodech všude prodávají už namletou, a často po malých, vzorkových baleních.

Ve warungu ještě nabízí Es te – domácí ledový čaj. Pokud ho máte rádi slazený, chtějte ho „manis“.
Kluci potřebují k životu pivo. Sice nechápu, proč se tu bez něj nemohou minout, když jsou tu kokosy, ale oni jedou na Bintangu. Je to místní pivo, často si to nechají načepovat do džbánku a místní obrací oči sloup, protože vypijí za večer víc, než oni vydělají za několik dní.

Hadí ovoce a jiné speciality

Ovoce je na Bali krásně zralé, žádné podtržené, navoskované a chemické, jak známe už u nás.

Banány najdete na každém rohu, stejně tak papáji a manga. Ráno prodavačky ovoce loupou a krájí na kousky a připravují do úhledných krabiček.

Také tu jsou k dostání právě zrající trsy kuliček salaku, kterému se anglicky trefně říká snake fruitpro jeho povrch podobnému šupinaté hadí kůži. Po oloupání slupky naleznete bílou dužninu podobnou liči – je sladká a trošku i kyselá. A pozor na zuby – uvnitř je ještě pecka!

Že je zrovna teď sezóna durianu, velmi snadno poznáte podle charakteristické vůně, tedy spíše smradu. Jeden pořádný kus (cca 3kg) kupuji v horách, že si ho s kamarády večer ochutnáme. Už jen překonat ten zápach je dost heroický výkon, a chuť zkažené, navinulé, máslově rozplývající hmoty v ústech je pro mě tak nezvladatelná, že ho nedokážu ani spolknout. A to nejsem vybíravá! Z deseti lidí ho byli schopni spolknout dva, a nikomu vlastně nechutnal…

Mravenci obalené chlupaté plody rambutanu jsme jedli rádi. Místní mravence jednoduše sklepají, slupku rozmáčknou a sladkou dužninu sní rychleji než mravenci.

Každý podle svého gusta? Ne, podle peněženky

Pokud jde o mě, vyhovovala mi ranní snídaně v hotelu (klasická continental breakfast), přes den prozkoumávání balijské kuchyně, a večer buď pokračování ve zkoumání, nebo jsem se přidala ke kamarádům, kteří preferovali turistické restaurace.

A pokud jde o místní, ti chudší, jako je třeba „můj“ řidič skútru, jí ráno rýži, k obědu rýži se zeleninou a večer rýži s polévkou. Na pivo nemá penízky, ale když se zadaří, rád si dá rýžovou pálenku arak – aby mu bylo veseleji.