Jdi a zabíjej!: Příběh dětské vojačky Grace z Ugandy

Grace je jednou z 30 až 60 tisíc dětí, které byly na severu Ugandy uloupeny a donuceny stát se vraždícími monstry. Je jednou z těch, které tvořily nebo tvoří srdce Lord´s Resistance Army (LRA), jedné z nejobávanějších armád současnosti.

Je únor 1996. Třináctiletá Grace Arach jede se skupinkou vesničanů z distriktu Amuru na severu Ugandy na mši. Sedí v autě vedle reverenda, který má za několik okamžiků celebrovat mši.  Pár set metrů odtud už ale skupinu pozoruje jistý Alex Otti Lagony. Druhý nejvyšší důstojník obávané armády rebelů LRA. Zaútočí rychle. Grace se dostává do zajetí, reverendovo auto je zapáleno, jeho okolí dokonce zaminováno, aby o život přišli i další vesničané, kteří přijdou místo neštěstí prozkoumat. Grace bere do zajetí její budoucí manžel, krutostí proslulý velitel Lagony.

export_hs_gallery

Další fotografie a příběhy dětských vojáků naleznete na charitativní výstavě Jdi a zabíjej! Otevřena je až do 16. 10. Na Staroměstské radnici v Praze. Výtěžek ze vstupného bude věnován na podporu české nemocnice v keňském Itibu, kterou zde provozuje ADRA.

Tak zhruba popisuje Grace den, kdy se dostala do zajetí. Z ničeho nic se z poklidného života dostala na pokraj pekla, v němž měla vydržet dalších skoro šest let. Podobně svoje zajetí popisují stovky dalších dětí. Stovky těch, kterým se podařilo uniknout ze zajetí. Tisícovky jich ale zemřely v boji za pochybné ideály Josepha Konyho, vůdce Lord´s Resistance Army. Náboženského fanatika, který severní Ugandu, východní Kongo, Jižní Súdán a část Středoafrické republiky terorizuje už přes 23 let.

Kdo je ten muž?

Existuje jen málo jeho fotografií. Vypráví se o něm legendy, kterým věří kdekdo, nejen jeho vojáci. Má prý dar přesvědčovat a charisma. Dokáže svým vojákům (a nejen těm dětským) namluvit cokoliv. Třeba že dokáže jen tak zničehonic zmizet a pak se zase objevit. Že dokáže číst budoucnost. Že skrze něho mluví duchové a radí mu, co dělat, aby v Ugandě konečně nastolil svoje vysněné království boží. Jeho armáda drží silou nesmírně krutých trestů, strachu a nevědomosti. Svoje stoupence získává jednoduchým a zároveň účinným způsobem – krade je ve vesnicích. Malí, většinou dvanácti – třináctiletí vojáci, tvoří srdce této guerillové armády. Naučí se rychle, jak zacházet se zbraní. Nemají totiž na výběr – pokud to nezvládnou dobře, zemřou.

„Dostala jsem krátké školení, jak zacházet se zbraní. Ukázali mi, kde je spoušť, jak se míří, řekli, jak se obkličuje vesnice. Ostatní jsem se musela naučit až praxí,“ říká Grace Arach. Při útoku LRA se prostě běží, křičí a střílí. Drtivá většina vojáků věří v to, že je chrání Duch svatý, jak jim Kony vštěpuje. Při útocích to pomáhá držet strach na uzdě.

Rok poté, co zajali Grace Arach, se stala ženou Alexe Otti Lagonyho. Než jej Kony v roce 2000 odstranil, byl to druhý nejdůležitější muž LRA. Do LRA vstoupil dobrovolně v roce 1988 a za krátkou dobu si získal pověst brutálního a nesmlouvavého lídra. Lagony vedl v roce 1995 útok na vesnici Atiak, kde jeho vojáci zavraždili na 300 neozbrojených civilistů. Ten den, co se Grace stala Lagonyho manželkou, ji poprvé brutálně znásilnil. Celou noc krvácela. O podrobnostech první noci nechce mluvit. Ani není třeba. V LRA si nikdo na city nepotrpí a od někoho tak proslulého brutalitou jako byl Lagony těžko očekávat soucit.

Šťastný konec

Přesto všechno má příběh Grace happy end. Grace se poadřilo po skoro šesti letech uprchnout a stát se zase z vraždícího monstra člověkem. Začala studovat a dnes má za sebou několik semestrů vysoké školy, studuje sociální práci. Rozhodla se vytvořit malou organizaci, která by bývalým vojákům pomáhala vrátit se opět do života. Přes drama, písňovou tvorbu nebo obyčejné povídání se snaží, aby bývalí vojáci byli schopni ventilovat své traumatické zážitky, aby to, co prožili, nedusili v sobě.

V roce 2009 získala prestižní ocenění The New Vision’s Woman Achiever 2009. Byla vybrána jako nejsilnější ženská osobnost, která přestože prošla velmi traumatickým zážitkem, dokázala se přesto přes něj přenést a pomoci nejen sobě, ale i mnoha dalším dětským vojákům.

Lenka Klicperová je novinářka a fotografka. Posledních šest let pracuje v časopise Lidé a Země. Zaměřuje se na dokumentování života domorodých etnik, na reportážní a portrétní fotografii. V roce 2008 stála u zrodu občanského sdružení Femisphera, které se zaměřuje na dokumentování problematiky třetího světa, zejména na ženská témata.