(* 26. 3. 1926 Praha, † 14. 1. 1990 tamtéž) – český geograf a geomorfolog
Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor zeměpis-dějepis (1949), poté krátce učil na střední škole v Děčíně. Během středoškolského působení zpracoval disertační práci (Klimatografie horských vrcholů v Československu, 1952). Pak nastoupil na aspiranturu u J. Kunského a od roku 1957 pracoval v Kabinetu pro geomorfologii ČSAV. Kabinet byl v roce 1963 vřazen do nově vzniklého Geografického ústavu ČSAV, kde pak Jaroslav Sládek pracoval téměř tři desítky let.
Jako geomorfolog se Sládek orientoval na výzkum říčních teras (Orlice, Labe, Ohře), na geomorfologické mapování a regionalizaci. Hlavní práce vytvořil ve spolupráci s B. Balatkou (Říční terasy v českých zemích, 1962; Vývoj erozní báze českých řek, 1966), Jaroslavou Loučkovou-Michovskou, J. Demkem a dalšími autory. Podílel se i na zpracování publikace Geomorfologie českých zemí (1965) a na Atlasu ČSSR (1966).
Při pracovním pobytu na Kubě vedl skupinu geografů mapujících tamní, vědecky nesmírně zajímavá, krasová území. Z dalších oblastí Sládkových výzkumů jmenujme studium tvorby reliéfu a s ním spojených procesů, forem zvětrávání a také klimatologii území Československa, zejména kontinentalitu podnebí na území naší vlasti.
• Balatka B.: K šedesátinám PhDr. Jaroslava Sládka, CSc. Sborník Čs. geografické společnosti 91, 1986, s. 55–58.
Encyklopedii českých cestovatelů vydalo nakladatelství Libri
