Celým rozhovorem se známým českým cestovatelem, vodákem a válečným reportérem probíhá jako červená nit téma změny. Jak se mění dnešní svět pro cestovatele a dobrodruhy? Jak se mění zobrazování i vedení válek či jaké změny právě probíhají v Rusku a na Balkáně?
Jaromír Štětina: Dnes již není doba opravdového himálajského objevitelství
Katka Roudnická a Tomáš Adamů
Sakra, Everest už byl zdolán Edmundem Hillarym, v Africe byl už Holub a spalovací motor byl vynalezen. Seďme tedy doma na zadku a zapomeňme na cestování…
Tak globálně cestovatelsky pesimistický článek už jsem dlouho nečetl. Připomíná mi to prohlášení Britského Královského Patentového úřadu (myslím, že ze 17. století) že všechno už bylo objeveno a Patentový úřad tímto končí svou činnost.
Soutěžíme snad dnes o to, kdo byl kde první, nebo je pro nás mottem věta "Cesta je cíl".
Ještě před čtrnácti dny jsem byl polomrtvý strachy, když mi peruánský celník na hraničním přechodu Desaguadero do Bolivie s úsměvem na tváři ukradl 120 dolarů a s významně položeným pytlíkem kokainu na stole naznačoval, že když budeme dělat problémy, "najde" u nás drogy.
Ono dobrodružství dneška je takové, o kterém se starým gardám před pár desetiletími ani nezdálo.
Zdravím Micheali,
trochu nerozumím Vašemu příspěvku. Zdá se, že jste z celého rozhovoru četl jen nadpis.
1) v celém rozhovoru (i v té části, kterou jsme museli kvůli délce vypustit) není nikde řečeno, že byste snad měl sedět doma na zadku nebo, že bylo již vše úplně objeveno.
2) Naopak tam stojí, a Vy to svým příspěvkem také potvrzujete, že se cestování od dob Holuba změnilo (Holubovi by se asi nesnažili vyhrožovat tím, že mu podstrčí drogy). 🙂
Možná zkuste příště vynechat ironické a nadsazené poznámky a pojďme věcně podiskutovat o tom, jak ty změny v cestování i ve světě ovlivňují cesty nás všech.
Hodně štěstí na cestách jižní Amerikou.
Katka Roudnická
to znamena, že když ma někdo kritičtější nazor a neslinta pochlebovaním tak by sem neměl psat, to by se asi ani Sťětinovi nelíbilo…
Jeffe promin ,ale jestli tady někdo slintá tak to je Mr.Hulva ,vubec jeho příspěvku nerozumím a taktéž mě připadá ,že si článek nepřečetl celý !!! pane Štětino děkuji Vám za vše !!!
Mr. Honzo, Ty musíš být určitě policista, takže se tomu ani rozumět nesnaž. Pokud si ale myslíš, že Holub je v tomto kontextu pták doručující poštovní zásilky, jsi opravdu na omylu! 😉
pane Hulvo nebudte zlej a nedělejte ze sebe toho nejchytřejšího a nejscestovalejšího !!! Děkuji Honza
Jeffe,
pište, diskutujte, používejte konstruktivní kritiku a logické argumenty. Jakkoliv je Váš názor odlišný. O tom přeci diskuse je.
Věřím, že se dokážete vyhnout přehnaným výlevům, útokům a anonymním urážkám, které se jinde na internetových diskusích tak často objevují. 🙂
S pozdravem
Katka Roudnická
Pro ty, kteří nepochopili můj příspěvek, se to tedy pokusím rozvést.
Katko, opravdu nemám pocit, že bych na někoho přehnaně útočil, nebo snad kohokoliv anonymně urážel.Úmyslně jsem taky přešel politické aspekty článku a bral v potaz jen cestovatelské stati. Když už jste to ale nakousla, tak můžeme podiskutovat i o tomhle
1. "Takže to byl takový ten průkopnický čas?
Ano, to byl čas takového opravdového expedičního podnikání. "
Tady a pak na spoustě míst dále p. Štětina nepřímo vyslovuje svůj názor, že jediné správné dobrodružství prožil on a jeho generace a my ostatní už nemůžeme nic srovnatelného zažít. Takové to babičkovské "jó synáčku, to byly časy…". S tím opravdu nemohu souhlasit. Všichni víte, že dnes už na planetě Země není místo, kde by ještě nikdo nebyl a buďte si jisti, že je o každém tom place taky napsaná kniha. Nijak to ale přece nesnižuje hodnotu sportovních a cestovatelských expedic dneška, neboť ty se setkávají s úplně jiným typem dobrodružství. Málokomu dnes hrozí sežrání kanibaly, ale riziko loupežných přepadení a výhružky smrtí jsou poměrně běžné na celém světě. A teď otázka co je dobrodružnější, lovci lebek, kterým vlezete na jejich území, nebo třeba peruánský policajt se samopalem vyhrožující 50 lety vězení? Má pan snad Štětina jednoznačnou odpověď.
Všem je jasné, že cestování je dnes daleko rychlejší a dostupnější širokému okruhu lidí. Do základního tábora pod Everestem postavili Ćíňani dálnici, nijak to ale přece neznehodnocuje samotný sportovní výkon dobytí vrcholu.
2. A teď trochu k politice. Bible a Korán, jsou bezpochyby „nejkrvavější kuchařky na světě“, knihy plné lásky a zároveň nenávisti. (Vzpomeňte kolik miliónů lidí bylo zavražděno kvůli víře, ať už muslimy nebo křesťany.) Řídili a řídí se jimi ti „dobří i zlí“ a názory pana Štětiny jsou jen jeho pohledem na věc. Kolik je účastníků jakéhokoliv válečného konfliktu, tolik je i verzí pravdy. Snad jedinou pravdou nakonec je, že dějiny tvoří vítězové ať už jde o boj o potravu nebo území (často je to totéž). Hezký příklad toho, je vyvraždění mnoha indiánských kmenů Severní Ameriky vládou tzv. nejdemokratičtější země na světě – USA. Co se nepodařilo vyvraždit, to přesunuli do rezervací, kde postupně umírali hladem. Nyní už je nesoudíme jako rasisty a nesrovnáváme s Hitlerem. Jako homo sapiens sapiens, jsme jen živočišný druh se svými vrozenými instinkty a taky se tak chováme. Opravdu se neodvážím soudit kosovské Albánce, Srby ani Rusy či Čečence, nebo snad Izraelce s Palestinci. Za sto, sto padesát let však budou dějiny mluvit poměrně jasně.
jaky je rozpor mezi stetinovym :
Ano, to byl čas takového opravdového expedičního podnikání. "
a vasim:
Všichni víte, že dnes už na planetě Země není místo, kde by ještě nikdo nebyl a buďte si jisti, že je o každém tom place taky napsaná kniha.
srovnavani genocidy indianu, Hitlera a palestincu je ahistoricke, roky 1850, 1941 a 2007 jsou opravdu trosku jinymi epochami
…. jenom to dokazuje, ze dejiny od indianu, pres Hitlera k Palestincum nemluvi ani po sto, nebo 150 letech jasneji, tak nerozumim tomu, proc v pristich 100 letech by ty dejiny mely byt jasnejsi….
pro p.Hulvu, hele chlape jestli máš největší zážitek z tvého poslední vejletu do Peru a Bolívie s tím celníkem (vůbec Ti ho nezávidím) ,ale nechápu proč ho musíš ventilovat tímto způsobem, lepší bude když ho napíšeš do on-line průvodce o těchto zemích zde na HS a pridáš k nim další zkušenosti z tvé cesty,pomůžeš tím rozhodně více lidem než tímhle tvým zbytečným zviditělnováním !!! P.
Jestli jsi „P“ takový anonymní hrdina, co se bojí podepsat a stát za svým názorem, tak si …
Mě se také článek líbil. Některé myšlenky jsem četl už v týdeníku Rozhlas. Rád věřím, že válka je hrozná, mě osobně stačila dvě přepadení – V Zimbabwe a Bolívii. Děkuji Bohu, že žiju tam, kde žiju. Nakonec děkuji panu Štětinovi za podpis v knize S Matyldou po Indu, který mi dal v lednu 2007 na besedě v ČL.
Rád bych panu Sˇtětinovi poadekoval za tento článek, jeho knihy i životní názory. Velmi si ho vážím a lituji, že v senátu nesedí víc takových lidí. Určitě by naše politika nebyla taková, jaká je. Ještě jednou díky, pane Sˇtětino
Díky Jaromírovi můžeme nahlédnout i do komerce kolem válek, do jejich nesmyslnosti v dnešním světě. Bojovat o naftu nebo využitelné pouště se dá i na neutrálním území, kde lidé nežijí. Nakonec v tom byli dávní evropští vojevůdci ohleduplnější, když si předem domlouvali místa bojišť.
Jako organizátor dobrodružných akcí můžu potvrdit, že se za posledních 30 roků změnily podmínky možností opravdového dobrodružství natolik, že už o něm ani nemůžeme mluvit. Dobrodružství je dnes převážně komerční a jedinec je už výchovou veden jen k výběru nabízeného zboží. Když jako tulák běhám s celtou po horách, jsem stíhán ochránci, majiteli pozemků, lesní stráží, myslivci, policajty, naháněn hoteliéry a ubytovateli. Svoboda je tu jen relativní, jsme téměř všichni obětmi finančního kolotoče, který, nutíc nás k vyšší spotřebě, ničí tím i přírodu kolem nás. I to je váka, násilí byznysu
na naší psychice, výchově, přírodě i podnebí.
Sibila ve své době předpověděla "Až bude celý svět zadrátován, nastane konec světa". Myslím, že až budou mít všichni lidé na světě všecho, co máme my a energiemi budou umět také tak dobře plýtvat, stane se to velmi rychle.
Krásný článek od člověka, který nám chce zprostředkovat svou zkušenost. Závidím mu jeho odvahu a děkuji za otevřenost, s jakou mluví o věcech, které nám média předkládají tak překroucené. Až budeme volit českého prezidenta přímo, tak lidé s takovým přehledem a zkušenostmi budou mým kandidátem!
Krásný článek, ráda jsem si ho přečetla. Patřím k té starší generaci, která mohla cestovat pouze s obtížemi. Proto Vám všem mladým přeji, abyste mohli poznávat, cestovat.Přečetla jsem ráda i vyvolanou diskuzi k článku.I trošku chápu tu otevřenou ránu jednoho pisatele, který se i po návratu s příkořím nemohl vyrovnat. Ale i o tom je cestování, nejenom po světě, ale i životem.Pan Štětina určitě zažil mnoho příkoří, ale dnes je již nad věcí a nesnaží se zviditelnit negativismem, ale i to je krása stáří a můžu snad říct i moudrosti.Velice si jeho i jeho knih vážím, ne každý dokáže to co on, i přes fakt, že se svět mění.
S Mirkem Štětinou jsem strávil pár chvil. Jsem z té skupinky vodáků kteří dojeli do Indie, postavili mohylu a vůbec…. O to tady ale nejde.
Nedávno jsme seděli v Kostelci nad Orlicí ne festivale Divoká Orlice. Poprvé po roce a půl jsem měl možnost odkrýt Jaromírovi naše zážitky z cesty na Alaknandu. Těsně před tím jsem dostal do ruky i deník od Václava Jindráka, který bohužel na expedici zahynul. Co mne ale dostalo byl fakt, že některé věci se za těch třicet let nezměnily. Jenže pak je jsou tu věci které už asi opravdu nezažijeme.
Buzerace celníků, policajtů, vojáků… Kdokoliv zastupuje jakoukoliv moc, tak ji začne dřív nebo později využívat. Je to jen o příležitosti. 120 dolarů? Nás například na turecko-iránských hranicích obrali o pětinásobek, což byl dost zásadní zásek do rozpočtu výpravy. V Pákistánu jsme byli eskortování přes tisíc kilometrů a když nás Indové vrátili a nám propadla víza, měla nám být zabavena auta… Beru to jako ponaučení, i když někdy dost drahé. Vtipné bylo, že jsem se dočítal stejné historky a nakonec i vyprávění Mirka bylo shodné s tím mým. Jenže zatím co před třiceti lety šlo o dobrodružství o kterých vznikaly do dnes čtené knihy, dnes mi připadá, že se jedná jen o to ukázat se v televizi, stáhnout pár firem o nějaké prašule a pak se vydat někam na "expedici". Což platilo i na některé naše minulé aktivity a bohužel platí dále u lidí, kteří si z toho dělají business.
Po setkání s lidmi jakýma je Mirek Štětina, Dina Štěrbová, nebo třeba Reinhold Messner jsem dnes skeptický ke slovu expedice (i přes to, že sám vedu sdružení, které má slovo expedice ve svém názvu). Je zajímavé že všichni tito lidé se od původních záměrů a cílů – voda, hory,… – obrátili k lidem viz Člověk v tísni. Aktivity Messnera, Hillaryho, Diny Štěrbové v Indii, Nepálu, Tibetu.
Nakonec bych se vrátil ke zmíněným knihám. Právě Mirek Štětina je autorem knihy, která ve vodáctví nemá moc konkurence. Podobně jako Touching the Void od Joe Simpsona v horolezectví. Kolik takových příběhů je dnes? Pokud tedy Mirek hovoří o tom, že dnes již není doba na dobrodružství, pak asi ví o čem hovoří. To co si prožil a napsal do knih je obdivuhodné. Navíc vše bez satelitního telefonu a kartičky Alpenvereinu. …
Tip měsíce: Etiopie
Mezi vlky a vrcholy: výprava do jedinečné přírody Bale Mountains
Cesta časem: Kmeny a tradice Údolí řeky Omo
Prořezané rty, skarifikace i deformování lebek. Význam tělesných modifikací u etiopských Mursiů
Knižní tipy
Unikátní kultura a náboženství namibijských Himbů a Hererů
Olinalá: poklad na konci světa
Nové články
Dokonalé holení nejen na cestách
Unikátní kultura a náboženství namibijských Himbů a Hererů
Olinalá: poklad na konci světa
Vybavení na cesty
NEJLEPŠÍ TREKOVÉ BOTY A POHORY
Výběr testerů Světa outdooru
Darn Tough BEAR TOWN MICRO CREW
Turistická ponožka s neotřelým designem a doživotní zárukou, na každou štreku.