S přicházejícím soumrakem okolo chrámu v poutním hinduistickém městě Janakpur nervózně přešlapuji a číhám na poutníky a svaté muže. A skutečně se náměstí před chrámem začíná postupně naplňovat, ať již malými dětmi, či právě různými podivíny.
Pozemní cesta z Indie do Nepálu se vžila mezi cestovatelské legendy. Nabídka služeb roste s poptávkou a rostoucím počtem turistů, a tak není problém si na hranicích koupit jízdenku na noční turistický spoj do Káthmándů a celou tu nekonečnou cestu nějak přežít na jeden zátah.
Přestože je tato dopravní tepna pojmenovaná po nepálském králi nazývána dálnicí, je cesta po ní hodně ubíjející a nekonečná. Silnice je překvapivě široká, ale nevalné kvality (spíš nekvality) a v kombinaci s přetíženými a roztřesenými autobusy to je dokonalý teror pro vaši zadnici. Mimo národních parků proslavených slony, nosorožci a dokonce i tygry indickými mě na mapě zaujalo město Janakpur – poutní hinduistické místo. Při cestě po východní části Mahendra Highway směrem od indicko-nepálských hranic, kde se nachází přechod Kankarbhitta (cesta do indického Darjeelingu či do Sikkimu), leží Janakpur přibližně v polovině cesty do Káthmándů.
Himálaj je pásemné pohoří, což znamená, že se při pohledu na jeho příčnou stavbu skládá z několika jednotlivých různě vysokých horských hřbetů. Snad každý zná Velký Himálaj, ve kterém se na území Nepálu nachází 8 z celkových 14 osmitisícovek. Směrem do indoganžské nížiny se horstva postupně snižují přes Malý Himálaj (3 000 – 4 000 m) a poté přechází do Siváliku (900 – 1 200 m). Zvlněná nepálská nížina se nazývá Terai. Právě touto, na nepálské poměry hustě osídlenou, oblastí vede napříč Nepálem od východu na západ v délce 1000 kilometrů Mahendra Highway. |
Poutní místo Janakpur
Toto město se nachází asi 20 kilometrů na jih od „dálnice“. Zdroje sice udávají, že má město kolem 80 000 obyvatel, ale je stejně jako jiná podobná města zcela neurčité velikosti. Na první pohled nás zaráží výrazná podobnost s Indií, což je dáno právě polohou u indických hranic, která se historicky několikrát posouvala na sever či na jih. Při pohledu na satelitní snímek uvidíte absenci jakékoli přírodní hranice, řeky zde totiž tečou kolmo na směr hranic.
Janakpur je turistické místo, ale pouze pro hinduisty. Opravdového turistu byste zde hledali těžko, a kdybych tam někoho náhodou potkal, koukal bych na něj stejně vykuleně, jako koukali v Janakpuru na nás. Hlavní atrakcí města je chrám Janaki Mandir, který patří mezi největší chrámy v Nepálu. Tato atraktivní barevná stavba byla postavena na místě údajného narození Sity, budoucí manželky Rámy. Sochy těchto jedněch z hlavních postav hinduismu jsou ukryty nedaleko v jednom z menších chrámů, který má prosklené stěny, aby bylo ze všech stran vidět dovnitř. Milostný vztah Rámy a Sity je popsán v eposu Rámájana a představuje jeden z nejstarších příběhů lásky dvou lidí. Právě tento příběh dělá z Janakpuru poutní místo.
Nejširší nabídku průvodců a map Nepálu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Svatí muži a mumraj krav
Mimo i dalších menších chrámů jsou ve městě posvátné vodní nádrže, ve kterých se konají rituální koupele. Údajně by zde mělo být dokonce 200 nádrží. Na přelomu srpna a záři bylo v těchto končinách takové vedro, že by tam člověk nejradši také skočil. V současné době jsou nádrže ale neuvěřitelně znečištěné.
S přicházejícím soumrakem okolo chrámu nervózně přešlapuji a číhám na poutníky a svaté muže. A skutečně se náměstí před chrámem začíná postupně naplňovat, ať již malými dětmi, či právě různými podivíny. Vypadají tak vyrovnaně, až dostávám ostych je vůbec fotografovat. Po tom, co mé nesmělé gesto ohledně vyfocení jeden z nich spokojeně přijímá, nabírá focení zcela jinou atmosféru. S jakousi pýchou sobě vlastní se okolo shlukují další, kteří by také chtěli vyfotit. Najednou mám pocit, že je to vlastně taky baví a mají radost, že někoho zajímají. Následující momenty si společně užíváme.
Večer za tmy ještě pozoruji z hotýlku pohyb a mumraj v ulicích. Stánkaři pomalu balí své pojízdné obchůdky a do křižovatky líně vejde několik pohublých krav. Rykšáci, motorky i auta je objíždí jakoby nic. Jó, kráva ta je totiž posvátná.
Jen bych dodal, že za návštěvu to pro turisty fakt moc krom toho chrámu není (byli jsme tam na začátku listopadu 2007), bylo tam mraky komárů (asi ty vodní nádrže) a navíc kamarádka dostala Beli deli a tak jsme tam byli asi 4 dny. Je fakt, že lidi na hotelu byli moc fajn a taky nedaleko byl asi nejrychlejší internet co jsme na cestách potkali.
Články v okolí