Jan Žvejkal

„Sestupuje u večer příkrou cestou z hory k vesnici za vrchem ležící, ježto až dosud před očima mýma skryta zůstala, potkám dva přijíždějící pány se služebníkem mouřenínským, kteřížto zastavivše dávají mi slovy i posunky na srozumněnou, že mě tam dole okradou a prsty okolo krku, že mi i hlavu uříznou, jakž to obyčejně Arabové dělávají. Já však žádného před sebou nevida kráčím dále; ti páni však nechtíce, abych u loupežných Arabů u život přišel, poslali svého otroka do vsi nazpět, kterýžto tak rychle se svým koněm ujížděl, že když já do vesničky vcházel, on šedivého vážného starce proti mně už vedl a na mne ukazuje pravil mu, aby mne v svou ochranu vzal a na bezpečné místo uvedl. Poté vzav jednoho Araba s sebou poslal mi pokrm. K večeru však scházelo se množství lidí okolo místa, kde jsem bydlel, a když jsem se na odpočinutí dal, házeli tam kamením, že však při samé zdi jsem ležel, žádný mne nezasáhl. Nebyla to slepá náhoda, nýbrž patrně božská prozřetelnost z toho vysvítá… ,“ ido takových dobrodružství se na svých putováních dostal pražský zlatnický mistr Jan Žvejkal, ale jak sám píše, „často jsem přišel do podobného života nebezpečenství a vždy šťastně vyvázl… .“

Počátky cestování Jana Žvejkala

Pražský rodák Žvejkal se vyučil zlatníkem a řadu let se živil tímto řemeslem, až roku 1818 se rozhodl vydat na cestu do Svaté země. Cestoval ovšem řádnou oklikou: z Prahy vyrazil 9. 7., šel do Vídně, odtud k poutnímu kostelu ve Vambeřicích v pruském Slezsku (dnes Wambierzyce nedaleko Náchoda), a dále do Berlína; zaznamenal, že tam žije dosti velký počet Čechů.

Na další cestu si vydělával zlatničinou, takže se v různých městech zdržel i několik měsíců, než získal finanční prostředky na další putování. Přes Magdeburk cestoval do Hamburku, odtud navštívil Schwerin a Rostock, a znovu se z Hamburku přesunul do Kolína nad Rýnem, Cách, Bruselu a Paříže. Zde provedl další otočku, aby krátce se po Novém roce 1821 znovu vrátil do Kolína nad Rýnem, kde tři měsíce zlatničil, odtud, teprve po velikonocích, putoval dále. Koblenz, Mohuč, Sv. Gotthard, Miláno, Loreto – to je výčet jen několika z míst, kterými Žvejkal prošel na další cestě do „věčného města“.

Chtěl dále k jihu, ale v Neapolsku se právě válčilo, a tak po letním pobytu v Římě zamířil k severu do Livorna, odkud chtěl plout do Svaté země. Nesehnal však peníze na loď, a to i přes žádost o podporu u toskánského arcivévody, a tak v září 1821 se musel rozloučit se svým plánem. Přes Apeniny cestoval do Bologne, přes Ferraru do Benátek a odtud lodí do Terstu. v listopadu 1821 pokračoval do Lublaně, kde strávil nějaký čas v nemocnici, a přes Štýrský Hradec (Graz), Vídeň, Linec a České Budějovice dorazil 2. 2. 1822 do Prahy.

Směr Cařihrad

Touha cestovat ale ve Žvejkalovi zůstala, a tak po necelých 5 letech vyrazil směrem jihovýchodním – do Palestiny – znovu. Dne 26. 12. vyšel z Prahy do Staré Boleslavi, přes Slezsko do poutního místa Częstochowa a po tříměsíčním pochodu se dostal do Varšavy.

Odtud šel Žvejkal zase k jihu, přes Halič do Uher, a do sedmihradské Kluže (Cluj). Přes Braşov a Karpaty se dostal do Bukurešti, kde setrval přes zimu 1827/28 a na další cestu si vydělal zlatnictvím. Zjara vyšel Valašskou nížinou do Galaţi, kde se plánoval nastoupit na tureckou loď, která by ho odvezla do Cařihradu. Jenže 8. 5. do města vtrhli Rusové, všechny Turky zajali a od Svaté země oddělila Žvejkala rusko-turecká fronta. Nezbylo mu než se obrátit, přes Bukurešť dojít do Craiovy, kde byl 5 měsíců sluhou jednoho kněze. Přes Sibiu, Uhry, Štýrsko a Mariazell v Dolních Rakousích se 9. 6. 1829 vrátil znovu do rodné Prahy.

Poslední výprava

Do třetice se Jan Žvejkal rozhodl putovat do Jeruzaléma přesně po dvou letech, v červnu 1831. Z Prahy vyrazil východním směrem, na Moravu a do Haliče. V Černovcích v Bukovině pracoval jako zlatník, stejně tak v Jasích (Iaşi). Přes Galaţi a Silistru se pražský zlatník dostal do Varny, odkud se na lodi za tři dny dostal do Cařihradu.

Chtěl pokračovat přes Malou Asii, ale byl varován před egyptským vojskem, táhnoucím Sýrií. Proto se vrátil ke svému řemeslu, aby si vydělal na plavbu po moři. Plachetnice ho, se zastávkami ve Smyrně a na Kypru, dovezla do Bejrútu. Odtud šel po karavanní cestě přes hory Karmel a Tábor. Koncem října 1832 po tolika letech dosáhl cíle – Jeruzaléma. Zde získal práci jako zlatník, pobyl tu 7 měsíců a dostal se až k Mrtvému moři, do Betléma a Hebronu.

Na zpáteční cestu se Žvejkal vydal v červnu 1833. S karavanou se dostal do Jaffy, odkud jej loď dopravila do Dumjátu v deltě Nilu. Po jednom z říčních ramen se dostal do Káhiry a prohlédl si pyramidy v Gíze. Opět lodí pokračoval do Alexandrie, kde šťastně nalezl další loď, právě plující do Evropy. Po dvouměsíční plavbě se dostal do Terstu a 4. 11. 1833 do Prahy.

Uplynulo 11 let, než se Žvejkal odhodlal k sepsání svých vzpomínek na dlouholetá putování. Vydal je s pomocí vlasteneckého kněze a podivína Václava Krolmuse pod názvem Popsání trojích cest po pevné zemi a po moři v Evropě, Asii a Africe r. 1818–33 vykonaných (Praha 1844).

Encyklopedii českých cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.