Jan Horák: Smetiště na svazích Elbrusu kazí dojem z krásné hory

Založil horolezeckou školu RockJoy a pořádá expedice na kopce a hory po celém světě. V našem rozhovoru se rozpovídal nejen o posledním projektu Rok pěti expedic, ale i o jeho budoucích plánech.

V letošním roce jsi chtěl v rámci Roku pěti expedic vylézt na 4 vrcholy ze série 7 summits a prozkoumat Island. Jak jsi k tomuto odvážnému nápadu přišel?

Loni jsem se setkal se zajímavou skupinou lidí, pro kterou nebyly žádné cíle dost velké. Všechny nápady se zdály proveditelné. Z touhy vylézt na jeden kopec vznikl plán vylézt na čtyři vrcholy ze 7 summits. A aby se nelezlo jen po horách napadlo mě uspořádat 4×4 expedici na Island v období, kdy tam ještě panuje zima a opravdu drsné podmínky.

Jaké jsou dosavadní úspěšně splněné cíle projektu (Aconcagua, Island)?

V lednu jsme odjeli na Marmot RockJoy Aconcagua Expedition. Cílem bylo vylézt na nejvyšší horu ameriky přímou polskou cestou. Díky ztrátě části vybavení jsme museli změnit výstupovou trasu a jít normální cestou z Plaza Argentina. Na vrchol jsme vylezli již 6 den po příchodu do BC. Kromě té ztráty vybavení se vše podařilo, tak jak mělo. Expedice byla tedy úspěšná.

Další v pořadí byla Marmot RockJoy 4×4 Iceland Expedition 2015. Tam jsme odjížděli začátkem dubna. Chtěli jsme naší expediční Toyotou Land Cruiser  projet Island, co nejvíce po nezpevněných cestách.  Expedici předcházelo dlouhé shánění sponzorů (Marmot, HQH System, Patagonia Praha, Goal Zero), ladění auta a i posádky. Do poslední chvíle nebyo jasné, kolik nás pojede. Nakonec jsme byli celkem 4 – já a 3 holky. Celá expedice trvala necelý měsíc a projeli jsme co se dalo. Podmínky na Islandu byly neuvěřitelně tvrdé. Vítr a vánice, jaké byly tam, jsem nezažil ani na té Aconcague. V jednom kuse jsme museli bojovat s hlubokým sněhem a vykopávání auta lopatou bylo na denním pořádku. Jednou nám silný vítr roztrhal expediční stan, který vozím na hory.

Třetí v pořadí byl výstup na Elbrus začátkem června, což je ještě před sezónou. Jak moc se tam liší podmínky oproti běžným letním výstupům?

Výstup na Elbrus jsem chtěl použít, jako aklimatizační přípravu na Denali, kam jsem měl odjet 2 dny po návratu z Kavkazu. Výstup brzy na jaře má výhodu v tom, že tam není tolik lidí – jednak horolezců, jednak turistů. Bohatí rusáci vyjedou lanovkou na ledovec, tam si pronajmou skůtr a jezdí až do téměř 5 tisíc metrů. Když si připlatí jetě kousek, vyveze je skůtr až do 5100. Vyfotí se, pozvrací a jedou zase dolů. Celé to zabere pár minut. Horolezci tam šlapou pěšky mnoho hodin. Na jaře je tam ještě dost sněhu a dají se využít skialpy, které jsme ovšem neměli. Nevýhoda je méně stabilní počasí, mlhy a větší zima. Což, ale může přijít i v letní sezóně. Člověk musí na horách počítat se vším.

Říká se, že nejvyšší hora Evropy připomíná velké smetiště. Je to pravda?

Ano to je pravda. A je to velká škoda. Elbrus je krásná hora a není vůbec lehká (alespoň v těch podmínkách, které jsme měli). To, že je to smetiště dojem z výstupu hodně kazí. Na ledovci se válí odpadky, v táborech zbytky budov, konstrukce, různé staré stroje. Prostě smeťák. Kdo chodí do hor pro jejich krásu tomu se na Elbrusu líbit nebude. Je to jen nejvyšší hora Evropy, jen si ji odškrtnout a už nikdy více.

Další expedici na Denali jsi krátce po Elbrusu zrušil, proč?

Zrušení výstupu na Denali mělo několik důvodů. Jedním z hlavních byla únava, vyčerpání. Ve velmi krátké době se mi podařilo připravit a zrealizovat 3 měsíční expedice, všechny úspěšné. Na jednu stranu je to zábava, na druhou neuvěřitelná dřina se zařizováním úplně všeho. Na Elbrusu jsem se musel rozhodnou, jestli další expedici zruším a příjdu tím o spoustu času a peněz nebo tam odjedu, i když jsem vnitřně cítil, že jet nemám. Rozhodl jsem se zůstat doma. A myslím, že to bylo dobré rozhodnutí.

Druhým důvodem byly finance. Od sponzorů dostávám některé potřebné vybavení. Goal Zero mi poskytuje solární panely a nabíječky, Marmot vybavení a oblečení, Patagonia oblečení a HQH System vybavení. Nějaké peníze jsou od klientů, ale ty ani náhodou nepokryjí celou expedici. Tak že větší část peněz jde z mé vlastní kapsy. A ta kapsa už nebyla dost plná.

Nejširší nabídku průvodců a map Ruska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Pokud se ještě uskuteční, kde získáš potřebnou aklimatizaci?

Na Denali bych chtěl jet sám příští rok. Ale to je ještě daleko. Změnit se může tolik věcí. Nemyslím si, že bych na Denali potřeboval nějakou speciálni aklimatizaci. Ale pokud bych o ní přemýšlel, není lepší hora než právě Elbrus. Velmi snadno se tam dostanete lanovkou do 3700m, pak skutrem až do 5 tisíc. A to je velmi dobrá aklimatizace.

A co poslední z pěti expedic na Kilimanjaro?

Kilimanžáro bylo plánované na letošní podzim. Ale pravděpodobně to nevyjde. V půlce srpna jsem měl vážnou autonehodu – já jsem sice celý, ale RockJoy Toyota odjela do věčných lovišť. Tak že jediná moje starost teď je, kde sehnat peníze na nové auto. To co bych investoval do poslední expedice budu muset dát jinam. Výstup na Kili jsem tedy ještě úplně neodpískal, ale moc dobře to nevidím.

Používáš vybavení od Marmotu. Jak jsi s touto značkou spokojen a jaké jsou tvé nejoblíbenější kousky?

S firmou marmot spolupracuji již mnoho let a vždy mi vyšla maximálně vztříc. Používám jejich vybavení – hlavně stany, spacáky a oblečení. Jejich spacáky patří k tomu nejlepšímu, co se vůbec vyrábí. Doporučil bych expediční CWM nebo ultralehkou Plasmu. S oblečením, je to složitější. Každý má jinou postavu, každému sedne něco jiného. Mě nikdy na horách nechybí v batohu ultralehká péřovka Quasar Hoody. Další Marmotí kousek je stan Thor 3P, na který nedám dopustit.

Kam se chystáš v budoucnu (i pokud 5 expedic nevyjde), nějaké nové (méně odvážné) projekty?

Nerad se vzdávám, tak že příští rok bych se rád pokusil dokončit 5 expedic – vylézt na Denali. V létě plánuji komerční výstup na Muztagh Atu (7546m) v Číne. A ještě mě napadlo přejet kus Sahary autem, ale to záleží na autě. Plánů je vždy dost a dost.