Jeden z Poláků, kteři byli vyhnání na Sibiř. Czerski ale neztrácel čas a mapoval spolu se svou manželkou drsnou krajinu.
CZERSKI Jan (* 15. 5. 1845, Svilna poblíž Drissy, nyní Bělorusko, † 25. 6. 1892, Kolymskoje, Rusko) – polský geolog, vyhnanec na Sibiři
Podobně jako stovky dalších účastníků polského lednového povstání z roku 1863 odešel i Jan Czerski do vyhnanství na Sibiř. V postavení prostého vojína byl zařazen do Omského pluku. Setkal se s A. Czekanowskim, dalším z polských vyhnanců, a pod jeho vlivem se začal věnovat geologii a zoologii.
V letech 1873–75 zkoumal pohoří Východní Sajany a Kuzněcký Alatau a v dalším období (1877–81) podrobně studoval geologické složení břehů Bajkalu a přilehlých oblastí, povodí Selengy a nižní Tunguzky a přispěl k vytvoření geomorfologického obrazu Sibiře od Bajkalu po Ural.
Na Sibiř se vydal s expedicí ruské Akademie věd spolu s manželkou Mavrou (zooložkou) a dvanáctiletým synem Alexandrem na jaře 1891. Z Petěrburgu se výprava s těžce nemocným Czerským dostala do Jakutska. Její vůdce, přes obtíže, jež mu přinesla choroba, zorganizoval skupinu, která procestovala jižní část Verchojanského pohoří a prošla jím do Ojmjakonu. Prozkoumala Ojmjakonské pohoří a dostala se k Indigirce. Pokračovala k pohoří Taz Kystabyt (Czerského hřbet) a k řece Sungaru (levý přítok Indigirky). Dorazila k řece Nera, kde Czerski stanovil rozvodí Indigirky a Kolymy a v září 1891 se jeho skupina dostala k Věrchněkolymsku.
Během zimy se zhoršila Czerského choroba, ale přesto se pustil po proudu Kolymy a zajišťoval geologický a geomorfologický průzkum jejích břehů. V blízkosti ústí řeky Omolon pak zemřel.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
