Jan Cempírek

Jméno a příjmení (a přezdívka)

Jan Cempírek

Na kolik se cítím

Na kolik mám

Oblíbené země

Malajsie protože má 5P; Austrálie pro její tajemnej outback; Dánsko pro sympatickou lásku obyvatelstva k pivu; Aljaška a Norsko pro fryšnej severní vítr; Česká republika protože doma je doma

Na kterých místech se mi hodně líbilo

Při západu slunce na jedné opuštěné tasmánské pláži na Silvestra toho roku.
Ve spacáku v dunách mezi naplavenými vybělenými kmeny u Gisborne na Novém Zélandu, kde slunce otevíralo svým východem nový den pro celou zeměkouli. 
Ve Skagway, kde jsme řídili školní autobus.
V Singapuru v baru nedaleko pevnosti, kde jsme zodpovědně zapili s  milým Singapurcem jeho odchod do důchodu
V Christchurche před půlnocí, když mi hodila tamta holka do futrálu od saxofonu papírovou pětidolarovku s Hillarym a já mohl jít konečně spát
V Rabatu na nádraží s falešným pasem v kapse a s mátovým čajem ve sklenici
U restaurace ve Vrsaru, kde jsem pod palmou u restaurace našel pravýho angličáka- hasicí vůz zn.Matchbox, dokonce i se zachovalou stříkačkou!

Cesta, které si nejvíce vážím

První velké stopařské cesty s dvaceti markami v peněžence, protože byla první a tasmánské cesty, protože byla zásadní

Nejdelší cesta

Téměř roční práce na farmě na Tasmánii spojené s cestováním po Austrálii, Novém Zélandu a Indonésii.

Proč cestuji a co mi to dalo a vzalo?

Důvody k cestování snad člověk ani nehledá, no ne? Buď ten neklid prostě je nebo není. U mě za A)

Oblíbený cestovatel, dobrodruh či objevitel

Ladislav Mikeš Pařízek, český afrikanista, který se zarputile a bojovně snažil naplnit své poslání posledního českého cestovatele-objevitele
Zdeněk Burian, malíř, ilustrátor a tramp, který téměř nevytáhl paty z domova a přesto dokázal na plátno přenést ty nejvzdálenější kouty světa v dokonale věrných barvách
Jack London – s ním bych opravdu věděl, o čem si mám povídat

Cestovatelské Curriculum Vitae

v 10-ti letech ne zcela dobrovolně propašovaný za dobrodužných podmínek na několik dní do Rakouska a zase zpět, z této cesty si pamatuji hlavně „vopravdickýho“ žebráka na  Mariahilfer str.
do ruku 1989 ještě NDR, BLR, Rumunsko, Jugoslávie, především jako člen různých dětských kolektivů a partiček. A pak Moskva se zájezdem horníků, to byla neskutečná legrace
1989 – cesta na Kavkaz do oblasti Donbaského údolí a Elbrusu
1990 – s kamarádem Michalem podnikáme velkej zápaďackej trip, jsme vyhoštění z Itálie a končíme v Julských Alpách, kde prožijeme deštivý, ale skvělý týden v pastoušce horala Draga u slivovice a satelitu se zápasy probíhajícího MS ve fotbale
1990 a 1991 poznávání Evropy kdykoliv a kamkoliv. A s kýmkoliv.  
1992 Tomáš přiváží od italských hipíků první lahvičku Biospreje a začínáme experimentovat se železničními jízdenkami
1992-1994 rušná a veselá doba cest na železnicích celé Evropy; rychlík Praha – Paříž s odjezdem z Hlavního nádraží v 17.40 byl mým druhým domovem
1994-1995 Austrálie -Tasmánie: žádný krok pro letadlo společnosti Garda Indonesia, ale velký skok pro mě, pravá cestovatelská maturita, posílám dík Tiborovi a do Lactosu!
1995 Nový Zéland, Indonésie: cestovatelské Jiříkovo vidění se saxofonem v ruce pokračuje 
1996 USA, Kanada – rozmarná cesta po Aljašce a severní Kanadě, kde se nečekaně stávám finalistou mistrovství světa v rýžování zlata
1998 Malajsie – Penang, Pahang, Perak – návštěva Malajsie poznamenané tehdejším ekonomickým krachem celého regionu
2000 měla být JAR, ale díky tamním probíhajícím nepokojům měním na poslední chvíli letenku za náhradní cíl – Borneo/ Sabah. Teprve v letadle jsem si přečetl, že mířím do  právě vrcholícího období dešťů, což se na místě ukázalo být pravdou  
2000 – splňuji si svůj sen a otevírám v ČB v pavlačovém domě Staročeský dvůr Summer hostel, bohužel již předem limitovaný pouze čtyřměsíčním trváním. Ale byla to nezapomenutelná idylka! 
2001 Kostarika – sopky, pralesy a hory
2004 Peru – hory a Inkové
2006 Keňa – safari a Mt.Kenya
2008 Francouzská Guyana – pralesy, karnevaly a zase pralesy

Navštívené země

Evropské různé a zásadní mimoevropské jsou nahoře.

Cestovatelské sny a plány

Sen domácí: projít pěšky kolem hranic prvorepublikové ČSR
Sen tvořivý: ještě jednou provozovat svůj vlastní hostel
Plány cestovatelské: jít si svojí cestou

Zvláštní záliby během cestování

Do svého volného itineráře nezapomínám nikdy zařadit nějaký pěkný kopec. Aby byla radost na něj vylézt a pak jen koukat a koukat.
Fotografování brouků tesaříků.
Jízdy místními vlaky kdykoliv a kamkoliv.
Testování domorodých pálenek.
Rozšiřování mapové kolekce a sbírky domorodých píšťalek.

Oblíbená historka z cest

Spíše historka cestovatelsko-tuzemská. Je o tom, jak určitá slova působí jinak, když je cestovatel používá v daleké exotické zemi a když se pak dotknou nečekaně jeho samotného. Tedy:

seděl jsem v budějovických Masných krámech a k našemu stolu si přisedla dvojice mladých Novozélanďanů. Dali jsme se do řeči, pivo teklo, protáhli jsme to k půlnoci. Z hospody jsme vyšli dost rozjaření. A já povídám těm dvěma Kiwošům,  že to je fakt prima, jak nás ta náhoda hezky svedla. Jeden z nich ale zavrtěl hlavou. „Žádná náhoda.“  Vytáhl z k batohu ošoupaného průvodce Lonely Planet a nalistoval příslušnou stránku. A tam stálo: „Až budete v Č.Budějovicích, nesmíte vynechat populární pivnici Masné krámy. Točí zde kvalitní pivo a u stolů sedí vždy very friendly local people.“ Měl jsem v tu chvíli pocity jako friendly masajský domorodý bojovník, který právě zahrál předem narežírované turistické divadlo. Přátelský domorodec z buše J.

Významné expedice a projekty

Od roku 2000 provozuji web www.e-Dovolena.cz

Autor

Fotografických výstav o Aljašce, Kostarice a Malajsii

Cestovatelských článků do různých periodik a na cestovatelské weby
Batůžkářského románu Rafinerie (2005) o partě mladých pouličních umělců cestujících Evropou (na cestě je její filmové zpracování?)
„Povídkové knížky Autostop.cz  (2008) s fotografiemi a příhodami skutečných stopařů, které jsem svezl“

Osobní www stránky

Blog ani osobní www v tuto chvíli (únor 08) nemám

Osobní poznámka

Pozdravuji všechny cestovatelské mesiáše, kteří už v posledních pěti letech všechno projeli a nic je nepřekvapí. Kluci – fakt, jo?