JAKUSZYCE: 80 kilometrů zasněženými lesy polských Jizerek

Areál Jakuszyce leží ve výšce 800 – 1001 metrů a má speciální mikroklima, díky němuž lze i v dnešní teplé době upravovat tratě od listopadu do jara. Z Rokytnice tu jste za dvacet minut, z Prahy za necelé dvě hodiny. U silnice je několik placených parkovišť, na která byste měli zejména o víkendech a svátcích dorazit před devátou. Večer a ráno vás pohodlně hodí Flixbus, ale nejromantičtější ze všeho je přijet sem vlakem. Z Čech vede na trase Liberec – Szklarska Poręba Górna nově obnovená železnice, a modrý vláček Regiospider tak každou hodinu přijíždí přímo do centra areálu. Můžete přijet jen na jednodenní výlet, ale celá oblast si zaslouží minimálně tři dny.

DCS Polana Jakuszycka: Připraveno pro sportovce

Vystupujeme z vlaku s batohem na zádech a běžkami v ruce a rovnou vcházíme do architektonicky velmi zdařilého komplexu DCS Polana Jakuszycka. Toto nedávno dostavené Dolnośląskie Centrum Sportu myslelo na všechny a na všechno. Takže si můžete hned po příjezdu prohlédnout velké mapy areálu, pohodlně se přezout, uschovat své věci v uzamykatelných skřínkách, dát si snídani nebo svačinu v proskleném bistru nebo si zapůjčit či rovnou koupit vybavení v Grabek sportu.

Majitel tohoto obchodu je zároveň nadšeným pořadatelem MTB závodů a umí zařídit také servis lyží a instruktory nebo průvodce pro méně zkušené (grabeksport.pl). Divili byste se, kolik Poláků tu pilně zkouší první krůčky a skluzy na běžkách. A přece tu vznikl supermoderní biatlonový stadion, na němž vždy uvidíte trénovat vrcholové sportovce a možná se vám poštěstí nachomýtnout se třeba k mistrovství Evropy juniorů – součásti budovy DCS je samozřejmě i tribuna pro fanoušky.

TIP: Stadion v Jakuszycích se dá v létě použít na kolečkové brusle nebo lyže, pod sněhem se tu schovává prvotřídní asfalt. A nesmírně krásné jsou v létě trasy hlavně na kolo. Mírné kopce, otevřená krajina. A zlatavě hnědé vodní plochy rašelinišť, potoků i řek vás určitě osloví. A pokud milujete hvězdy, oceníte zdejší tmavou, civilizací nepřesvětlenou oblohu. Jizerská oblast tmavé oblohy (zkráceně JOTO) je první mezinárodní park tmavé oblohy na světě.

Bieg Piastów – polská Jizerská padesátka

Jakuszyce jsou také centrem nejstaršího a největšího polského lyžařského závodu, který je velmi podobný naší jizerské padesátce, a to včetně toho nejdůležitějšího – mohou se ho zúčastnit i amatéři. Funguje s drobným přerušením už od roku 1976 vždy okolo prvního víkendu v březnu. Jednodenní závod se postupně změnil v celotýdenní Festival běžeckého lyžování (letos 1. – 9. března 2025) a zahrnuje spousty kategorií včetně rodinných a dětských závodů nebo noční jízdy. Hlavní disciplíny letošního 49. ročníku, které spadají pod Worldoppet, se pojedou 7. března (30 km volně), 8. března (50 km klasicky) a 9. března (25 km klasicky). Více info na bieg-piastow.pl.

K lomu Stanisław na vrchu Izerskie Garby

Zapínáme lyže a rozjíždíme se pryč ze stadionu do nádherných zasněžených lesů, v nichž zurčí potůčky a vytváří tůňky zlatavě hnědé barvy. Nahoru na Rozcestí pod Cicha Równia, což je velmi důležitý bod areálu a také křižovatka staré sklářské cesty, vedou dvě cesty pojmenované Górny a Dolny Dukt. Stoupání je mírné, po celou dobu lze bruslit. Od Rozcestí pod Cicha Równia trasa na východ lehce klesá a pak zase stoupá a dosahuje nejvyššího bodu celého areálu u bývalého lomu Stanisław na vrchu Izerskie Garby. Tady se těžila největší žíla křemene v Polsku a zdejší křemen se používal jako základní surovina pro místní sklárny už od středověku. Vyjíždíme mimo trasu podívat se k působivým kamenným terasám lomu. Je odtud parádní výhled na Krkonoše, ovšem z „druhé strany“, což je pro mě velký zážitek. Kousek pod lomem začíná turistická trasa dále k východu – na vrchol Zwalisko a Wysoki Kamień s rozhlednou jako hradní věž.

My sjíždíme po lyžařské cestě a líbí se nám, jak se kroutí a chvíli klesá, pak zase stoupá, zkrátka nezačne nudit. Sem tam se mihnou sněhovou čepicí zaváté skalky, a to už sjíždíme do Doliny Kamiennej, kde se dá jet podél říčky a železničních kolejí. Z dálky slyšíme houkání vlaku, který musí dát dobrý pozor, aby se mu běžkaři na přejezdech vyhnuli.

Cicha Równia – na střeše Jakuszyckého areálu

A zase stoupáme vzhůru k Rozcestí Cicha Równia a protože ještě stále nemáme dost, přejíždíme přes louku Jelenia Łąka a vyjíždíme až na ploché dvojvrší Cicha Równia (1001 m) a Krogulec (988 m), které od sebe odděluje mělké, takřka neznatelné sedýlko. Právě tady na rozložitém vršku leží nejlepší sníh a vine se tu nejhustší síť upravovaných tras ideálních pro trénink. Na druhý vrchol plošiny, Krogulec, vede jen prošláplá stopa, ale odměnou za expedici je výrazný skalní útvar a výhled k louce na Velké Jizeře.

U rozcestníku Samolot se rozhodujeme, kam dál. Prudkým sjezdem by se dalo během chvilky dojet zpět na stadion. Na západě ale vylézá sluníčko zpod mraku a jeho paprsky prosvětlují les a zlatí bílé závěje v lese. Směřujeme tedy za sluníčkem a volíme jedinou cestu, o níž by se dalo říct, že je „jako když střelí“ – taky se jmenuje „Nová droga“. Za několik kilometrů odbočujeme k místu Dział Izerski, který leží uprostřed cesty mezi Orle a Jakuszycemi.

Na Orle a k českým Mýtinám

Louka na Orle je velmi oblíbeným cílem pěších turistů i běžkařů začátečníků. Z Jakuszyc je to sem jen něco přes čtyři kilometry. Turistická chata Orle (830 m) v budově bývalé sklárny Karlsthal je jediným pozůstatkem po původní stejnojmenné sudetské osadě. Ta čítala desítky domů a čile obchodovala s českou Jizerkou díky dřevěnému „karlovskému“ mostu přes Jizeru, který byl relativně nedávno obnoven, a tak tudy můžete na Jizerku i vy. Po vystěhování sudetských obyvatel a zničení obce tu působila polská armáda, aby ostře střežila hranici. Později, když se věci uvolnily, byly tu výcvikové tábory. Tuto divnou etapu dějin dodnes připomínají dva stejné chátrající domy s dřevěnou fasádou.

Kamenný dům turistické chaty Orle s nádherným štítem zdobeným glazovanými hvězdami je kulturní památkou, a naopak dnes žije až dost. Okolo domu postávají běžkaři i pěšáci a uvnitř je několik místnůstek na přátelské posezení. V krbu hoří oheň a v okénku vydávají výtečné polévky, pivo nebo horkou čokoládu a skvělý bigos – tradiční jídlo, jehož základem je zelí a maso. Doporučuji dorazit sem před polednem, později už místo nenajdete.

Z Orle vede jedna cesta kousíček nahoru a pak objíždí přibližně ve výšce 800 metrů celý Kozí hřbet, na jehož úbočí žijí nyní dva vlci. Je to jeden z nejlepších terénů na trénink skatové techniky, protože je trasa poměrně dlouhá (11 km) a velmi rovná. V jižním cípku je možné překročit hranici a sejít lesní cestou k nádraží Harrachov. Tady se musíte zastavit v Hospůdce U Mašinky na bobmardino nebo pivo. A jako my jezdíme na Orle kvůli bigosu, Poláci se hrnou sem na české pivo a smažený sýr.

Luxusní spaní za odměnu

Zaslouženě vyčerpaní se po téměř čtyřiceti kilometrech vracíme ke stadionu a do hotelu. DCS Polana Jakuszycka nabízí luxusní pokoje. Obklopeni dřevem a tapetami s motivem všudypřítomných lesů si dokonale odpočineme. Večeři podává hotel na terase ve třetím patře a kuchyň je to opravdu výtečná. Přemáhá nás únava, ale ta se musí ještě překonat. V ceně hotelu je totiž také návštěva posilovny, bazénu a finské sauny nebo páry. Bazén má tři dráhy na plavání a vířivku. Více info na polanajakuszycka.pl

A pokud by to někoho přestalo bavit, v přízemí je ještě jedna atrakce: Interaktivní centrum sportu. Tady si za poplatek můžete vyzkoušet simulátory hry hokeje, biatlonové střelby, skoků na lyžích, ďábelské jízdy v obřím slalomu nebo ještě ďábelštější na bobu. Soutěžit můžete s ostatními účastníky a své výsledky si můžete kontrolovat v „síni slávy“.

Kouzelná Jizera – turistický výlet na Chatku Górzystów

Po bohaté snídani se vydáváme opět na Rozcestí pod Cicha Równia. Tady mizíme sportovcům z dohledu a noříme se na užší cestu, která obchází úbočí Zlotych Jam a Wysoké Kopy (1127 m) – nejvyššího vrcholu Jizerek. Je tu klid a ticho, jen pod běžkami křupe nový sníh a hustě chumelí. Prvním výraznějším bodem je hluboká rokle potoka Jagnięcy. Nad roklí pak u cesty stojí dřevěná kaplička a kousek za ní začíná poněkud náročný sjezd až na mýtinu uprostřed rašelinišť. Kousek dále už se vynořujeme u našeho cíle, Chatky Górzystów.

Stará chalupa bývalé školy stojí uprostřed rozlehlé slunné louky, kde dříve stále osada nazvaná Velká Jizera. Jako jediná přežila složitou poválečnou dobu, a to právě proto, že tu byla zřízena vojenská hlídka. Původní horskou osadu založili během třicetileté války protestanti z Čech. Bažinatá krajina a mrazivé klima nedovolovalo zrovna snadné živobytí – místní se věnovali pastevectví, výrobě sýrů a předení vlny, muži pracovali v lese nebo byli pašeráky a pytláky. Vesnice se rozprostírala na loukách v délce téměř šesti kilometrů mezi Polanou Izersou a Kobylí loukou. Přestože na konci světa, měla ještě ve třicátých letech 20. století čtyři desítky obytných domů, tři hospody, dvě turistické chaty, lovecký zámeček, celnici, hasičskou zbrojnici a dvě školy.  

Jsme tu opět před polednem, a tak nacházíme místečko v útulné světnici a dáváme si zdejší proslavené borůvkové palačinky – naleśniki s jagodami. A dělají je tady také naslano – se sýrem a houbami. Na chatě sedá platit českými korunami, ale karty neberou. Když budete mít štěstí, můžete si ubytování zamluvit i zde. Je velmi jednoduché, ale umožňuje putování ke vzdálenějším cílům směrem k Smrku a vrcholku Stok Izerski. Nebo si můžete jen tak užívat krásu rozlehlých zasněžených plání. Je to tady velmi podobné jako na české Jizerce, která je jen přes řeku a za kopcem. Naše Jizerka měla větší štěstí, že zůstala naživu její obec, tady je zase malebnější krajina.  A už skáčeme do lyží a bruslíme po lehce rozťapané cestě podél Jizery a dále k Orle a zpět do Jakuszyc. Máme za sebou necelých dvacet kilometrů a spoustu zážitků.

Článek vznikl díky spolupráci s Polskou turistickou organizací.