Jak si užít Paříž

Cesta do Paříže patří k výletům, které většina obyvatel Evropy uskuteční v rámci rozšiřování svého kulturního přehledu. Návštěva historického klenotu na Seině nevyžaduje žádné velké přípravy, na cestu do Francie teď dokonce už ani nepotřebujete pas, stačí pouhá občanka. Nicméně jestliže se tam chystáte poprvé, možná vám přijde vhod pár užitečných rad.

Informací o Paříži je všude k dostání spousta, navíc většina českých cestovek má vypracovány vlastní programy různě dlouhých zájezdů, jimiž se případně můžete inspirovat. Nicméně se vyplatí nesvěřit se do rukou průvodce a jako ovce za ním v minimálním čase oběhnout všechna významná pařížská místa. Paříž má zcela ojedinělou atmosféru, která je zajímavější než všechny obrazy Louvru – a tu je potřeba v klidu nasát. Navíc je nutné přihlédnout k některým francouzských specifikám, o nichž Čech před příjezdem do Paříže nemá ani tušení.

Francouzi vstávají pozdě

Tak především si Francouzi rádi přispí. To znamená, že v šest hodin ráno v ulicích Paříže na rozdíl od českých měst nepotkáte skoro ani živáčka. Četné české autobusy s turisty přijíždějí do Paříže v sedm ráno, vysypou lidi někde v centru a ti se pak diví, že si tak brzy ráno není ani kde dát kávu. Většina kaváren totiž otevírá až tak kolem desáté hodiny, mnohé obchody ještě později. V době, kterou Češi označují jako ráno, na pařížském chodníku a především v místních parcích potkáte snad jen joggingující Francouze, kteří si vyběhli ještě před odchodem do práce – to znamená, že to jsou ranní ptáčata. ´

Stejně tak později otevírá i celá řada památek a muzeí. Například brány čtyř pilířů Eiffelovy věže mají první návštěvníky přijmout v 9:30, ale pro Francouze deset minut sem nebo tam není žádný problém, takže je dobré obrnět se trpělivostí. Muzea, ta otevírají ještě mnohem později, tak kolem jedenácté. Například před muzeem současného umění Centre Pompidou se těsně před jedenáctou začnou shromažďovat roztodivní umělci, studenti, kejklíři a další osoby, které sem přicházejí prostě jen tak zewlovat, anebo něco kreslit.  

První u kasy?

Paříž je neustále plná turistů a snad polovinu z nich tvoří Češi. Jsou opravdu všude, a proto se často stává, že se roztržitý jedinec omylem připojí k cizímu zájezdu a pak jsou z toho trable.

Vypozorovala jsem, že zvykem českých cestovních kanceláří je nahnat turisty do památek hned po jejich otevření, dokud se nevytvoří dlouhá fronta, tak charakteristická pro většinu pařížských highlightů. Na jednu stranu se včasný příchod vyplatí, protože během dne se například Versailles ovinou tisíckrát zakrouceným hadem netrpělivých návštěvníků, kteří s každou další hodinou strávenou ve frontě ztrácejí náladu. Nicméně je dobré vědět, že tahle fronta se týká pouze prohlídky interiérů zámku a že do rozlehlých zahrad se dostanete bez významnějšího čekání.

Navíc pouze část areálu otevírá tak brzy. Například Velký a Malý Trianon ve Versailleských zahradách jsou přístupné veřejnosti až od poledne. Navíc od pěti večer zde platí sleva. Není kam spěchat – početné fontány versailleských zahrad se spouštějí za hudebního doprovodu v 11:00 a v 15:30 na dobu jedné hodiny, Neptunova fontána na pouhých deset minut v 17:20. Takže je dobré předem si uvědomit, co je vaší největší prioritou, a podle toho si sestavit časový plán. Během mé podzimní návštěvy koncem září navíc každý den vylezlo slunce až v jedenáct hodin dopoledne a do té doby byla nehostinná tma a zima – Francouzi asi dobře vědí, proč to ráno nehrotí.

Spící záchodky

Upozorňuji ale, že pozdě ráno otevírají také veřejné záchodky, kterých není v pařížských ulicích zas až tolik, takže někdy může vyvstat drobný problém, kam si rychle odskočit. Například pod zmíněnou Eiffelovkou se záchodky otevřou až v 10:30, celou hodinu po otevření rozhledny.

Alternativou na mnoha místech bývají podivné kovové budliny stojící přímo na chodníku, které se člověku otevřou po zmáčknutí velkého knoflíku. Tento druh veřejného WC je zdarma, což je na něm napsáno samozřejmě pouze francouzsky, a tak se řada nefrankofonních turistů nechá zmást přítomným otvorem pro peníze a diví se, že je toaleta nechce pustit dovnitř, ačkoli tam už naházeli spoustu drobných. Takže pamatujte: „gratuit“ znamená „zdarma“.

Co ještě je a co už není Paříž

Život v Paříži začíná pozdě dopoledne a tepe do pozdních nočních hodin, kdy si Francouzi v restauracích dopřávají opulentní večeře. Proto buďte při hledání ubytování obezřetní a nenechte se nachytat levnou nabídkou hotelu, který se nakonec ukáže být situován 60 km za městem. Pravda, spousta Francouzů dojíždí do metropole denně za prací ze sto kilometrů vzdálených měst, ale vy jste přeci na dovolené a nemusíte tohle martýrium podstupovat. Navíc každé ráno a podvečer zachvátí město děsivá dopravní zácpa, kterou Pařížané už berou tak nějak fatalisticky.

Až se projedete pařížským metrem, pochopíte, proč dopravní kolaps na povrchu vzniká: v podzemce totiž potkáte kromě zmatených turistů skoro samé obyvatele afrického původu, kterým Francie štědře nadělila občanství, ale k tomu už nepřihodila šanci žít jinde než na předměstí a živit se jinak než jako uklízeči a prodavačky. Bílí Francouzi mezitím nahoře v ulicích sedí ve svých osobních vozech a trpělivě čekají. Ano, tento popis je trochu zjednodušený, nicméně až se projedete některou z linek metra, které se v Paříži poprvé rozjelo již v roce 1900, pochopíte, že cesta metrem je ta nejvýmluvnější sonda do francouzské sociální stratifikace.

Raději tedy pusťte nějaké to euro navíc a najděte si ubytování v centru. Ráno si pak budete moci pospat, než se otevřou první kavárničky, a večer se můžete courat potemnělým Montmartrem nebo třeba za tmy vylézt na Eiffelovku (je otevřená až do 23 hod).

Pařížská drahota

V Paříži je drahé úplně všechno. Ubytováním počínaje (v hostelech v centru cena obvykle dosahuje 20 euro) a vstupným do historických památek a muzeí konče. Průměrná cena vstupného kamkoli se pohybuje kolem 7 euro, muzea vyjdou ještě dráž. Například sbírky současného umění v Centre Pompidou zhlédnete za 10 euro, Louvre za 8,50 euro, Musée d’Orsay za 7,5 euro . Vstupenky do muzeí však platí po celý den, a tak hodně návštěvníků na odchodu své lístky odprodává za výhodnou cenu lidem čekajícím ve frontě, aby si tak alespoň trochu ulevili od vysokých nákladů na vstupné.

Jediným dnem, kdy se lze do muzeí dostat zdarma, je první neděle v měsíci. Tehdy však do expozic vyrazí také většina Pařížanů, a tak se vyplatí vyrazit k muzeu opravdu brzy. Ještě dlouho před otevíračkou se před vstupem formují obří fronty milovníků umění, které se pak celé odpoledne táhnou pařížskými ulicemi.

Parlez-vous français?

Francouzi si potrpí na svoji rodnou řeč a dosud okázale ignorují angličtinu jako mezinárodní dorozumívací jazyk. Nečekejte, že v historických památkách a muzeích najdete anglické popisky! Nicméně každý Francouz ocení, když se pokusíte komunikovat s ním francouzsky, bude s vámi mít trpělivost a odmění vás úsměvem. Takže se po cestě do Paříže alespoň na chvíli začtěte do francouzské konverzace a naučte se dvě tři nezbytné fráze.

Vyhnete se tak zkušenosti mé kolegyně, která se všude snažila domlouvat pouze anglicky a stěžovala si, že k ní byli Francouzi nepřátelští. Někteří číšníci jí dokonce tvrdošíjně odpovídali francouzsky, i když jejím anglickým otázkám moc dobře rozuměli. Vytasíte-li se naopak s lámanou francouzštinou, nejeden Francouz vám rád opraví chyby, vysvětlí gramatiku a ženě třeba i políbí ruku.

Asi jediným místem, kde se domluvíte česky, jsou zatím Versailles. Před vchodem se pohybují desítky černochů prodávající přívěsky s Eiffelovkou, šátky a zapalovače. Už pochopili, že s českým zájezdem se ani angličtinou nedomluví, a tak se učí česky, aby jim neutekl kšeft.

Takže bon séjour!