Jak si užít (nejen) Indii

Tady je pár rad k dobru, jak si užít to krásné a nenechat se unavit tím méně příjemným. Rady samozřejmě platí v obecné rovině i pro další země (obzvláště rozvojové). A předem vás varuju, Indie může být návyková.

1. Respektujte místní lidi a jejich kulturu. Indie je plná vstřícných a otevřených lidí. Je jako zrcadlo. Usmívejte se na ně a oni se budou usmívat na vás. Indové mají zájem o vše nové, tedy i o cizince. A Indů je hodně. Proto to věčné volání: „Hallooo, where are you from, hallooo, what is your name…“ v nejrůznějších úrovních znalosti angličtiny. Může to být časem únavné, ale nemyslí to zle a vy byste neměli na ně za to být naštvaní. Představte si, že by do malého českého městečka přijeli dva cizinci v nezvyklém oblečení a s velkými batohy na zádech a jen tak by se potloukali po náměstí a všechno (včetně babiček na lavičce na nároží) by si fotili. Osobně si myslím, že by se jim nedostalo tak pozitivního přijetí jako nám v Indii, pokud respektujeme místní kulturu.
2. Naučte se pár slov v hindí. Kromě běžných pozdravů a zdvořilostních frází jsou užitečné hlavně číslovky. Na venkově se vám to možná bude hodit a ve městech, kde mluví snad všichni alespoň maličko anglicky, s ním vykouzlíte úsměvy na mnohých tvářích. Bohužel, kromě hindí se v Indii ještě mluví spoustou dalších jazyků, ale hindí je nejrozšířenější (a taky se nám jakožto indo-evropský jazyk lépe učí než třeba neindoevropská tamilština).
3. Pro jistotu se ptejte na ceny zboží a služeb vždy dopředu, ať nedojde k mýlce. Naprostá většina prodavačů je poctivá, ale obzvlášť v turistických destinacích (kde se nejspíše vy budete většinu času vyskytovat) se najde pár takových, kteří chtějí vyzkoušet, zda se ten poměrů neznalý cizinec nechá ošidit o nějakou slušnou částku, na které by se dalo třeba zbohatnout.
4. Nerozčilujte se při smlouvání. Je to směšné a ponižující. Všechny balené potraviny i některé jiné věci na sobě mají napsanou maximální cenu tzv. MRP (maximum retail price). Pokud prodavač chce víc. i když mu MRP ukážete prstem, můžete to jít zkusit do jiného krámku (ať si prodavač nemyslí, že před cizincem se nemusí držet zákonů nařizujících mu maximální cenu), nebo se rozhodnout, že danou věc vlastně nechcete a nebo že se nebudete nikam honit a o ty dvě rupie více zaplatíte.
5. Ujasněte si svůj postoj k žebrákům a držte se ho. Pro psychickou integritu návštěvníka „ze západu“ je možná užitečné si uvědomit následující: Jakožto krátkodobý host a jednotlivec z jiné kulturní a socilání reality nejspíš nic na místním sociálním systému, produkujícím žebráky a schvalujícím a podporujícím jejich existenci, nic nezměníte. Vždyť žebrák (v podobě sádhua – svatého muže, který se vzdal všech pozemských statků a žije jen z toho, co mu kdo dá) je jedno z nejvyšších duchovních stádií, které člověk může dosáhnout v hinduismu. O vědomém fyzickém mrzačení dětí chudými rodiči, aby měly „lepší podmínky k žebrání“ ,se snad ani nechci rozepisovat a rozhodně to není nic, co podle mě stojí za to podporovat… Pokud se rozhodnete žebrákům nic nedávat, buďte asertivní, ale slušní. Nebo se můžete rozhodnout občas někomu koupit čaj či jednoduché jídlo u stánku.
6. Nerozdávejte dětem propisky ani bonbony. Jejich život ani vyhlídky do budoucna to nijak nezlepší. Co hůř, může to v nich do budoucna podpořit pocit, že žebrat je v pořádku a možná vůbec lepší než pracovat. Pokud vás trápí situace dětí v Indii, podpořte finančně nějakou věrohodnou organizaci, která třeba provozuje sirotčinec nebo staví školy.
7. Vezměte si s sebou MP3 přehravač s kvalitními sluchátky. Pusťte si občas do uší zvuky vám milé. Uvidíte, jaké zázraky to udělá s vaší náladou. Indie dokáže být hlučná. A od dob, co se prodávají mobily se zabudovaným reproduktorem, určitě ve vlaku a autobuse uslyšíte spoustu bolywoodské hudby, o kterou se s vámi budou chtít podělit vaši spolucestuící. Jakkoliv může znít ze začátku zajímavě, po několika hodinách nemusí být dvacátý milostný-taneční duet doprovázený smyčcovým orchestrem a tamburínkou zábavný. O věčném troubení motorek, kterých přibývá na ulicích indických měst závratnou rychlostí, radši ani nemluvím.
8. Nevylívejte si frustraci na lidech, kteří za to nemohou, pokud vás něco štve (třeba častá absence chodníků nebo věčné troubení – jako mne). Ani oni ani vy to nejspíš nezměníte, tak se s tím naučte žít.
9. Čtěte o Indii. Čím více o zemi víte, tím více chápete, co se děje kolem vás a tím více vás cestování těší. Kromě kvalitního knižního průvodce se vybavte knihami o Indii. Ve většině „backpeckerských“ míst je obchod s knihami v angličtině (a občas i jiných jazycích), kde můžete prodat či vyměnit své staré knihy a nakoupit za babku nové. Určitě si přečtěte třeba Train to Pakistan od Kushwanta Singha, nebo legendární Shantaram od Gregory D. Robertse, The God of Small Things od Arundhati Roy nebo Midnights Children od Salamana Rushdieho. Nelekejte se tloušťky některých těchto knih, přejezdy vlakem a autobusem jsou dlouhé.
10. Jezděte po městech rikšou. Ať už šlapací nebo motorovou. Ono se řekne dva kilometry tady, dva támhle. Ale když se má člověk prodírat davy lidí, kličkovat mezi dopravou a posvátnými kravami a nekrytými kanály, může to být, obzvláště v kombinaci s poledním vedrem, velmi vyčerpávající. Ve finále sice ušetříte pár rupií, ale za cenu toho, že ta památka, na kterou jste se vlastně šli podívat, vás až tak nezajímá, protože jste k smrti unavení a žízniví. Je dobře, že mnoho motorových rikš teď jezdí na plyn. Jezdit rikšou není „masňácké“. Naopak, vy necháte vydělat řidiči, který musí uživit z denního platu pár dolarů početnou rodinu a svezení vám ušetří sílu.
11. Pamatujte, že kulturnímu šoku neunikne nikdo z nás. Kulturní šok má zhruba tři klasické fáze od první – okouzlení, euforie a nadšení, přes druhou – frustrace, neporozumění tomu, co se děje kolem, po třetí – pochopení a smíření se. U někoho proběhnou během prvního týdne, u jiného mnohem pomaleji a někdy se to celé několikrát opakuje dokola znovu. Až se vás zmocní euforie či nevysvětlitelná deprese, vzpomeňte na kulturní šok a vězte, že je to normální a že to přejde. Až vám nebude hej, vyražte někam do přírody, do hor nebo ZOO, pryč ze města nebo si jděte zaplavat … to aspoň pomáhá mně.
12. Pořiďte si pandžábí (šalvár kamíz). Je to komplet volných kalhot a haleny, velmi oblíbený mezi místními. Dá se sehnat z jakéhokoliv materiálu a v nekonečné škále barev a vzorů. Je velmi vzdušný (oceníte v teplém počasí) a pohodlný. Můžete koupit na bazaru second-handový za méně než 1 dolar nebo v obchodě pořídíte kvalitní bavlněný (nebo látku plus ušití) od 10 dolarů. Vám bude fajn a uvidíte to nadšení Indů.
13. Myjte si před jídlem ruce mýdlem. Vím, že to zní banálně, ale až to uděláte, uvidíte, kolik špíny z nich poteče. Pokud není k dispozici voda, použijte tzv. hand sanitizer (antigermicid). Gel s obsahem cca 60 procent alkoholu. Snadno se dá sehnat v praktické kapesní lahvičce i v Indii.
14. Nepijte vodu z kohoutku ani jinou vodu, o které nevíte, odkud pochází – třeba vodu, kterou dostanete v restauraci ve džbánku nebo skleničce. Nepolykejte vodu při sprchování a čistěte si zuby balenou vodou. Pozor, u džusů a mléčných koktejlů (lassi), dejte přednost čerstvě připraveným a řekněte včas, že nechcete přidávat vodu ani led. Závadná voda je původce většiny střevních problémů a na venkově, kde jsou obzvláště nízké hygienické standardy. V rozvojových zemích platí nečistá voda za největšího zabijáka malých dětí.
15. Jezte jen jídla tepelně upravená a čerstvá. Dávejte přednost restauracím a stánkům, kde jí hodně lidí, tam je velký obrat jídla a suroviny budou nejspíš čerstvé. Kupujete-li již usmaženou studenou pakoru, nechte si ji znovu přihřát v horkém oleji. Je to nejen chutnější, ale zničí se tak i „breberky“, které na jídlo napadaly spolu s prachem, o který v Indii nikdy není nouze. U ovoce a zeleniny dejte přednost tomu, které si sami můžete oloupat. Předem připravené a nakrájené saláty v mističkách u stánku na ulici nechte jiným.
16. Cestujte nalehko, s malým batohem. V Indii seženete snad vše, co člověk potřebuje k pohodlnému životu. O oblečení ani radši nemluvím. Seženete bez předpisu i větsinu léků. Pokud vám dojde vaše zásoba, stačí vědět účinnou látku a její množství. Lék se bude nejspíš jmenovat jinak, bude o mnoho levnější než doma a účinky bude mít zcela stejné. Jestli však jedete do hor, kvalitní vybavení (boty, stan, spacák, vařič, přípravky na čistění vody atd…) si s sebou určitě vezměte z domova.
17. Myslete na to, že Indie má podstatně jiné podnebí než Čechy. V teplých oblastech dostatečně pijte a ve vysokých horách nezapomeňte na výškovou aklimatizaci.
18. Indie je země neomezených možností. Jestli vás už nebaví poušť v Rdžastánu, jeďte k moři na Goa nebo Diu. Až vás omrzí hluk a smog Bombeje nebo Kalkaty, jeďte do tropického ráje na jih. A až už budete myslet, že jste viděli všechno, vyražte do Himalájí do Ladakhu a Zanskaru, protože to je zase úplně jiná Indie. Ale cestu plánujte dopředu, ve mnoha oblastech se je už od března horko jako v pekle, v horách zase roztávají některá sedla až v červnu.

Nejširší nabídku průvodců a map Indie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz