Jak si užít na Lofotech to nejpodstatnější během 8 dnů?

Plán zněl jasně – užít si polární den, stanovat co nejvíc nocí to půjde a celkově držet rozpočet v rozumné míře. Kdyby se přece jen zkazilo počasí, měli jsme připraven seznam „záchranných“ AirBNB možností.

Přilétáme do Evenes, které se nachází na severovýchodě od Lofot, ještě na norské pevnině, přičemž nejzajímavější treky jsou na jihozápadě lofotských ostrovů. Po příletu jsme se tedy museli přesunout cca 200 km, což znamená 6 hod cesty autobusem. V Norsku se dá vcelku bez problémově a bezpečně stopovat, nicméně z časových důvodu jsme zvolili právě cestu autobusem.

Nyní bychom určitě doporučili let do Osla, přemístění do města Bodo a pak trajektem na samotné Lofoty. Jednak ušetříte peníze, také dost času a dostanete se přímo do „hlavní“ trekingové oblasti s nejzajímavějšími místy. Trajekty přijíždějí do dvou měst – Moskenes a Svolvaer a mezi těmito městy je také nejfrekventovanější doprava, tedy nejlepší šance na stopování.

Ubytování, jídlo, ceny a voda na Lofotech

Spaní jsme plánovali hlavně ve stanu a povedlo se v něm být všech 9 nocí. Nikdy nebyl problém najít pro něj místo. Hygienu jsme vyřešili vodopádem a říčkami –  trošku otužování, když už jsme za tím polárním kruhem.

Stanovat se v celém Norsku dá na 48 hod kdekoliv, pokud to není soukromý pozemek nebo obdělávaná půda, popř. pokud tam není cedule „No camping“. Pro nás byla nejčastější překážka mokro. Častokrát se stalo, že absolutně fantasticky vypadající místečko s romantickým výhledem a krásně vypadajícím mechem bylo… mokré po kotníky.

Jídlo jsme si přivezli s sebou. Jako hlavní jídlo jsme se rozhodli vyzkoušet sušené jídlo Travellunch (vždy s nějakou polévkou). Vzali jsme s sebou na každý den „dvojporci“ – jídlo bylo vždy velmi chutné, ale musíme říct, že bez polévky bychom se dosyta nenajedli. Ale abychom byli fér, tak má drahá polovička jedla na severu dle vikingských standardů, takže stejně jako já.

Na 9 dní, kdy jsme tedy vařili každý den snídani a večeři + sem tam jsme uvařili i vodu na kávu nám stačila jedna velká plynová kartuše – tu je potřeba koupit až na místě, do letadla vám ji nevezmou ani do velkého zavazadla!

Ceny na Lofotech jsou v korunách velmi podobné cenám v ČR, pouze musíte počítat s tím, že 1 norská koruna stála cca 3 naše. Takže např. káva z automatu v obchodě stála 20 NOKů = cca 60 Kč. Velká plynová kartuše vyšla na cca 360 Kč, chleba okolo 50 Kč.  My jsme většinu věcí kupovali v menších krámcích, takže je možné, že ceny ve větších supermarketech např. ve Svolvaeru budou nižší.

V Norsku prakticky nikde nepotřebujete hotovost. My ji potřebovali vlastně v jediném případě – lístky na loď, která nás přepravila do a z Kjerkfjordu.

Voda není vůbec problém. Každé horské jezero a říčka jsou pitné. Nikdy nebylo potřeba kupovat. A vlastně až ochutnáte tu vodu z jezera, ani žádnou balenou chtít nebudete.

Jelikož jsme doletěli až okolo 22 hod, chtěli jsme najít místo pro přespáni co nejblíže letišti. Přešli jsme tedy po cestě směrem k benzinové stanici a ještě před ní je menší louka. Ideální místo, pár minut od letiště.

Jen buďte připraveni, že příroda je i takto blízko civilizaci o dost hlučnější, než naše lesy. Ptáci si zpívají celou noc a všudy přítomné bobky jsou důkazem, že i větší zvěřina se sem nebojí dojít. Mé milé se proto první noc moc dobře nespalo, pořád ji něco strašilo, a tak i ona strašila mě.

Munkebu Hut

Náš první trek začal v městečku Sorvagen a měl původně směřovat až na vrchol Hermannsdalstinden. Počasí nás ovšem zastavilo kousek před chatkou Munkebu, kdy mlha a silný vítr, někdy se sněhem – jindy s deštěm, rozhodly, že se otočíme a vrátíme do Sorvagenu.

Cesta začíná za jezerem, kolem kterého je město situováno. Půjdete kolem malého vodopádu po chodníčku dál směrem do sedla. Cesta je po celou dobu pěkně značena červenými cákanci na kamenech. K chatě Munkebu to budou dobré 2,5 – 3 hod. Cesta je střídavě obtížná, najdete na ní i řetězy, ale spíše kvůli morálu a kluzkým kamenům. Míst na přespání je několik kolem jezera nebo dál – na začátku stezky.

Druhý den naše cesta pokračovala do města Reine, ikonického rybářského města. Zde si nenecháme ujít návštěvu vyhlášeného rybářského obchodu a vyzkoušení naprosto skvělých rybí hamburgerů. Odpoledne se chceme vydat trajektem do Kjerkfjordu. Ale bohužel, jediný případ na celé dovolené, kdy potřebujeme hotovost, jsou právě lístky na loď. Místo toho se vydáváme na majestátnou krásku tyčící se nad městem – Reinebringen.

Souostroví Lofoty za polárním kruhem na dalekém norském severu doslova trčí z moře. Lofoty jsou díky dramatické horské krajině, jezerům, plážím a malebným rybářským vesničkám považovány za nejhezčí část Norska vůbec. Podívejte se také na fotoreportáž z ostrova Moskenesøya.

Výstup na Reinebringen

Cesta je podstatně náročnější, počítejte dobré 2 hodiny prudkého stoupání. Úseky plné bahna střídají kluzké vlhké kameny, až nakonec cesta přejde do čistě kamenité poslední části, kde už stačilo si „jen“ dát pozor na uvolněné kameny. Výhledy z vrcholku ovšem stojí za každou kapku potu a polknutou nadávku! Jen se nenechte zmást, pokud jste se někde dočetli (jako my), že se dá nahoře přespat – nejde to. Určitě tam není místo na rozložení stanu, ani na pohodlné přespání. Možná pro jednoho, kdo se v noci ani nehne.

Další den odpoledne (pozor na nepravidelné časy odchodů trajektů) se tedy již vybaveni hotovostí vydáváme lodí do Kjerkfjordu a dále asi 2,5 hod přesunujeme pohodovým tempem na pláž Horseid.

Tip: Po přechodu sedla se držte na pravé straně údolí, jinak se budete na konci muset brodit přes ledovou říčku, protože stanovat budete chtít na pravé straně pláže – na trávě.

Horseseid beach je naprosto izolovaná a romantická pláž, kde se utáboříme a jelikož nám to nedá, jdeme udělat rychlo-koupání v oceánu. Jsme přece za polárním kruhem, tomu se nedá odolat!

Další den ráno, po cestě zpátky na trajekt, u jezera shazujeme batohy a odbočíme na vrchol Markan. Z vrcholu se naskýtají krásné výhledy i do údolí na druhou stranu. Původně jsme měli v plánu místo trajektu pokračovat tudy pěšky až na pláž Kvalvika, ale bylo nám to rozmluveno. Tato cesta je údajně nejhorší trasa na celých Lofotech – bahnitá pole, vlhké útesy… Dali jsme proto na dobrou radu a vrátili se tedy trajektem do Reine. Odtud se vydáváme stopem přes město Fraedvang až na onu proslulou pláž Kvalvika. Cesta vede z Fraedvangu ještě asi 5 km po asfaltce a jelikož jsme odbočili z cesty dříve, přicházíme k pláží z druhé strany přes vrchol Ryten.

Nádherné místo pro pokochání se s rozhledem na celé pobřeží i okolní vrcholy. Samotná pláž je poté místem absolutního klidu a relaxu. Ideální zakončení dovolené. Pokud se projdete po pláži, v zadní třetině nakoukněte mezi velké kameny, dost možná tam najdete něco, co byste tu nečekali. Kdo viděl film North of the Sun, tak ví…

Co jsme měli s sebou

Přiznám se, že u většiny cestopisů a poznámek z cest mi chybělo info, co si lidé brali s sebou za výbavu. Chtěl jsem mít nějakou inspiraci a udělat si obrázek, zda něco nepodceňuju nebo naopak neřeším zbytečně. Proto na závěr přidáváme náš seznam vybavení, co jsme s sebou měli a co jsme jak využili.

• Stan, peřové spacáky (3sezonní) a samo nafukovací karimatky (stačí 2,5 cm)
• Kotníkové pohorky a sandály
• Goretexové bundy – na severu určitě nutnost, Paclite kalhoty (naštěstí jsme je nevyužili, ale určitě se hodí do batohu)
• Softshellová bunda (díky slunečnému počasí jsem ji měl na sobě asi jednou…ale to jsme nevěděli dopředu)
• Tenké péřovky – na večer pro pobíhání kolem stanu byly fajn, ale nebyly nezbytně nutné
• Merino trička – Icebreaker Coolite (osvědčilo se skvěle, nejpoužívanější tričko) + 1 další s krátkým a jedno s dlouhým rukávem. Jsme velcí zastánci funkčního oblečení z merino vlny, kdy díky jeho vlastnostem tato 3 trička bohatě stačila.
• 2 mikiny – na chození byla výborná MerinoLoft „hybridka“ opět od Icebreaker a jedna klasická fleecka
• Dlouhé kalhoty
• Merino spodní prádlo (troje)
• Kraťasy – opravdu se hodily, poslední dny bylo na kalhoty už horko
• Čepice, tenké rukavice, 3 páry Icebreaker ponožek (nejlépe se nám shodně chodilo v modelu Hike+ med)
• Camelbag 3l, láhve na vodu, trekingové hole, plynový vařič, ešus, příbor, nůž a multi tool, pláštěnka na batoh a sluneční brýle.

Stan, peřové spacáky (3sezonní) a samo nafukovací karimatky (stačí 2,5 cm) Kotníkové pohorky a sandály Goretexové bundy – na severu určitě nutnost, Paclite kalhoty (naštěstí jsme je nevyužili, ale určitě se hodí do batohu) Softshellová bunda (díky slunečnému počasí jsem ji měl na sobě asi jednou…ale to jsme nevěděli dopředu) Tenké péřovky – na večer pro pobíhání kolem stanu byly fajn, ale nebyly nezbytně nutné Merino trička – Icebreaker Coolite (osvědčilo se skvěle, nejpoužívanější tričko) + 1 další s krátkým a jedno s dlouhým rukávem. Jsme velcí zastánci funkčního oblečení z merino vlny, kdy díky jeho vlastnostem tato 3 trička bohatě stačila. 2 mikiny – na chození byla výborná MerinoLoft „hybridka“ opět od Icebreaker a jedna klasická fleecka Dlouhé kalhoty Merino spodní prádlo (troje) Kraťasy – opravdu se hodily, poslední dny bylo na kalhoty už horko Čepice, tenké rukavice, 3 páry Icebreaker ponožek (nejlépe se nám shodně chodilo v modelu Hike+ med) Camelbag 3l, láhve na vodu, trekingové hole, plynový vařič, ešus, příbor, nůž a multi tool, pláštěnka na batoh a sluneční brýle.