Jak se ženy v Íránu oblékají dnes

Zkrátka pokud přijde řeč na Írán, každý si jistě vybaví tamní ženy nekompromisně zahalené od hlavy až k patě. Záběry v televizi nebo fotografie v tisku však nejsou vždy zcela reprezentativní, takže teď jsme v Íránu docela překvapeni, jak „odvážně“ se zde žena může obléknout.

Černé konzervy

Mimozemšťané by si mohli myslet, že letos je v Íránu v módě černá. Přesnější by ovšem bylo: už po více než tisíc let je zde stále „v módě“ černá. Tahle barva skutečně u žen pořád naprosto převažuje. Než tedy popíšeme, kam až zachází moderní trend, je třeba zmínit, jak vypadá původní konzervativní model.

Oděv nejkonzervativnějších muslimek sestává z černého oblečení překrytého velkým kusem lehké černé látky zvané čador. Ve fársí (perštině) slovo „čador“ označuje také „stan“. Do něj se žena celá zakukluje, takže se většinou nedá odhadnout, jaké části oblečení jsou pod ním. Zahaluje do něj i kabelku, tašku s nákupem a málem i děti.

Některé ženy si svůj závin jednou rukou stále přidržují, což je velmi omezující. Například na pohlavkování dítěte jedna ruka stačí, ale když potřebují obě, musí si čador přidržet zubama. Jak je možné, že inkriminovaný kus čadoru nemají oslintaný, nám zůstává záhadou. Často si takový padající čador popotahují nahoru a urovnávají si ho na hlavě. Toto urovnávání čadoru nám přišlo vždy velmi komické, protože to vypadalo jako když se probouzí netopýr. Člověk může pod čador trochu nahlédnout v případě, že si ho Íránka přišlápne – typicky při vystupování z autobusu.
Obličej většinou ženám zůstává odhalený, ovšem takové, kterým koukají z čadoru pouze oči, nejsou vyjímkou. Naproti tomu černé rukavičky jsme téměř nezaznamenali.

Většina Íránek se už vykuklila

Čador je na nejposvátnějších místech, například mauzoleum imáma Rezy v Mashhadu, povinný. Na takových místech pak fungují půjčovny čadorů. Těšil jsem se na Alenu zahalenou celou v černém, ovšem půjčované čadory byly vždy světlé, připomínající přehoz přes postel.

V normálním životě však dnes většina žen čador odložila. Kalhoty, případně dlouhá sukně, kabátek končící pod zadkem a šatek jsou dominantním zjevem. Dívky a mladé ženy nosí častěji místo šátku jakousi kuklu, která se natáhne na hlavu. Není potřeba nijak zavazovat a její dlouhý cíp splývá na záda stejně jako normální šátek. Přípustný je i šál místo šátku, na oko ledabyle omotaný kolem hlavy.

K modernímu trendu patří snaha abstrahovat se od černé barvy. Zatímco kukla nebo šátek stále bývají většinou černé, kalhoty i kabátek můžou být šedivé nebo mít opravdovou barvu – nejčastěji béžovou, tyrkysovou, modrou či zelenou. Nejodvážnější ženy si oblékají i čistě bílou. Ze všech barev je pouze červená striktně zapovězena.Městská děvčata naprosto normálně, dokonce převážně,nosí pod kabátkem rifle. Běžně jsme také viděli černošedé oblečení doplněné naopak barevným šátkem – nejčastěji tyrkysovým.

Pod vnějším oblečením nosí ženy všechny barvy i vzory od květinových motivů až po „americkou vlajku“, což je vidět podle zboží vystaveného v obchodech. Za zmínku přitom stojí figuríny na oblečení. Některé byly tak dokonale ustrojené, že jsem jednu vystrčenou na ulici v Esfahánu dokonce oslovil a začal se ptát na cestu … Také na nich vystavují spodní prádlo, ale pokud má taková nahotinka hlavu, musí mít šátek.

Nejširší nabídku průvodců a map Íránu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Doba zkracování

V rámci možností se projevuje trend odhalování. Kabátky normálně končí pod zadkem, pouze starším dámám sahají až na paty. Zkracují se také rukávy, ovšem nikdy ne nad lokty.

Zatímco s nohavicemi toho moc vymyslet nemůžou, s šátkem se dokážou vyřádit – posunují ho totiž hooodně dozadu. Až tak dozadu, že kouká ven klidně polovina vlasů – to aby všichni mohli obdivovat melíry nebo nabarvené vlasy. Slečny se rády pochlubí i svými dlouhými vlasy, které se prostě „nevejdou“ pod šátek a splývají pak volně na záda. Islámské pravidlo říká, že vlasy musí být zahalené, ale neříká, jestli všechny.

Sbohem a šáteček

Šátek začínají nosit už malé holčičky. Musí ho samozřejmě nosit i cizinky. Normálně se zavazuje pod bradou, což lze udělat hned na několik způsobů. Alena ovšem kvůli vedru přešla na zavazování za krkem „na piráta“ poté, co ji několik žen ujistilo, že u cizinek je to přípustné. Reklamovali to pouze dva policisté na promenádě v Chalusu u Kaspického moře, ale náš přítel Hossein na tím jen mávl rukou.

Šátek samozřejmě ženy nenosí doma v rodinném kruhu. Například v Orumiyeh, kde nás jedna rodinka pozvala na oběd, paní domácí nabídla Aleně, že v domě si může šátek odložit a sama tak hned učinila.

Pánové, podle některých cestovatelů se také může stát, že vaši íránští kumpáni budou v soukromí vaši přítelkyni/manželku přemlouvat, aby si šátek sundala. Když nám na turkmenské ambasádě omylem chyběla jedna Alenina fotka na vízum a šli jsme ji tedy nechat zkopírovat, všichni tři chlapi v copycentru si ji lačně prohlídli, i přes moje významné pokašlávání. Prostě to bylo silnější než oni.

Ženská revoluce

V rámci možností se tedy moderní íránské ženy oblékají moderně – používají make-up, lakují si nehty, nosí šperky a hodinky podle poslední módy. Samozřejmě ve velkých městech je vše progresivnější, na venkově konzervativnější. Mezi popsanými modely existuje plynulá škála přechodů. Osobně musím přiznat, že některé variace, zejména v Teheránu, rozhodně stály za ohlédnutí.

Podle průzkumů většinu žen v Íránu islámské restrikce vzhledem k oblékání štvou, ale síla to není dostačně velká, aby vyšly do ulic a protestovaly. Během uvolňování společenských norem ke konci vlády Rezy Páhlavího, před islámskou revolucí, se ve městech dokonce začínaly nosit minisukně. Jsem tedy zvědavý, jak se situace vyvine teď, až v Íránu padne islámská vláda.

Pozn.: Slovo „výjimka“ píšu jako „vyjímka“ schválně, protože v současné češtině se takto vyslovuje – jazyk má sloužit člověku a ne obráceně.