Jak se létá pod Mount Everest?

Yeti není jen bájný tvor obývající nejvyšší světové pohoří, ale také název letecké společnosti, která je schopná dopravit milovníky adrenalinu, výšek a hor do těch zdánlivě nejnedostupnějších míst Nepálu. Mimo klasických vnitrostátních linek je možném „s Yetim“ letět přímo do ledového dechu nejvyšší hory naší planety – pod Mount Everest. A rozhodně to není let jen tak ledajaký, neboť cílové letiště v šerpské vesnici Lukla není žádná Ruzyň.

Ale nepředbíhejme, neboť v tomto případě přistání na kousku asfaltu uprostřed hor je už jen tečkou za letem, na který se nezapomíná. Dobrodružství má svůj počátek na vnitrostátním letišti v hlavním městě Nepálu – Káthmándú. Po svérázném odbavení a ještě svéráznějším převážení zavazadel (zde pozor, maximum je 20 kg) jsou zájemci o let posazeni do „letištního“ autobusu, jehož poločas rozpadu proběhl pravděpodobně už před mnoha lety. Autobusem projedeme po letištní ploše čestné kolečko a pouze o několik metrů dále od hlavní budovy jsme dopraveni před letadlo.

Nejširší nabídku průvodců a map Nepálu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Do oblak na palubě letadélka Káněte

S dalšími cestujícími jsme pak nacpáni do stísněného prostoru „letadélka Káněte“, což jsou většinou kanadské letouny DHC Twin Otter. Tyto poněkud neforemná a zpočátku výroby i podceňovaná letadla, se překvapivě rychle ujaly především v rizikových oblastech, respektive v místech, kde jsou kladeny zvláštní podmínky při přistávání. Další let, probíhající v bezprostředním kontaktu s piloty je zajímavou a vzrušující kličkovanou mezi mraky, turbulencemi a vzdušnými víry.

To, že jsme za příznivých podmínek odstartovali z Káthmándú ještě totiž neznamená, že v Lukle také přistaneme. Pilotovat letadlo v takových podmínkách mohou jen ti největší borci, neboť let probíhá zcela bez pomocí navigačních přístrojů. Letí se totiž tzv. „na oči“, neboli – buď je vidět kam letíme a pak také přistaneme nebo vidět není (mraky, mlha) a v tom případě se budeme muset vrátit zpět na místo startu.¨

„Hladké“ přistání

Pokud však platí první možnost, připravme se na skutečně adrenalinový zážitek. Přistávací plocha letiště v Lukle má totiž pouze něco málo přes 500 m a shora z himálajského nebe vypadá jako nicotný černý flíček uprostřed strmých hor. Rovněž ubrzdit stroj na tak krátké ploše dá zabrat. Ale vzhledem k tomu, že v sezóně zde přistává a odlétá jedno letadlo za druhým, tak se zdá, že osud cestujících je v dobrých rukou.

Ovšem na druhou stranu nemá smysl zastírat fakt, že letiště Lukla bylo podle mnohých průzkumů vyhlášeno za nejnebezpečnější letiště na světě. Buď jak buď, pokud chceme pohlédnout do Tváře země, jak zní překlad domorodého názvu Sagarmatha neboli Mount Everestu, nezbude nám nic jiného než s modlitbou na rtu usednout do tohoto stroje a vydat se vstříc dobrodružství.

Reportáž jsme připravili ve spolupráci se serverem www.mezipristani.cz, který se zaměřuje na informace ze světa letenek a leteckých společností. Autorem článku je Ivo Petr, který každý rok vyráží na řadu cest do hor celého světa. Na serveru mezipristani.cz se pak můžete dozvědět, jak si zajistit letenky už před odletem z ČR, což se podle Ivoše vyplatilo a ušetřilo celé expedici hodně času a starostí.