Jak se fotí v hospodě

Hospody a mejdany

Moje zkušenost praví, že s focením v hospodách není na rozdíl od focení v křesťanských kostelích nejmenší problém. Lidem jste vesměs ukradení, číšníkům, pokud konzumujete, povětšinou taky a když se slušně zeptáte barmanů, zdali je můžete fotit při práci, tak kývnou. Je dobré nejít sám. Pokud máte fotobrašnu pověšenou přes židličku, hrozí riziko krádeže a navíc to vypadá, že jste si přišli popovídat se známým/známými a fotíte jen tak mimochodem. Není slušné ani příjemné „pálit“ lidem blesk přímo do očí. Proto nefoťte vestavěným bleskem, ale použijte externí, nasunutý do sáněk na těle aparátu a namířený do stropu kvůli odrazu. Za něj si gumičkou přichyťte kus papíru (změkčený odraz světla směrem kupředu, ale o tom, jsme v našem fotopovídání už mluvili). Pokud máte kompakt a nevlastníte externí zábleskovou jednotku s výklopnou hlavou, je to trochu problém. Dá-li se na vašem kompaktu nastavit snížení sílu záblesku, udělejte to. Efekt je, že lidé nebudou oslněni, nedojde k přepálenému popředí a zároveň budete mít prokreslené pozadí. V restauracích a hospůdkách je problematické použití stativu, člověk s ním dost zavází. Jenže prostory jsou plné stolů, pultů… máte se o co opřít. Foťák držte v obou rukou, spoušť mačkejte pomalu, protože trhnutím obraz rozmažete.

Vyplatí se předostřit si na osobu, kterou chcete fotit a pak jen počkat na gesto, mimiku, akci (zvednutí půllitru k ústům, přípitek…). Pokud lidé zareagují třeba udiveným pohledem, že je fotíte, je příjemným krokem stranou a „vybruslením“ ze situace se usmát, na displeji jim ukázat fotky a klidně říct, že se učíte fotit lidi v akci, reportáž a jestli jim to nevadí. Pokud máte širokoúhlý objektiv, tak si často ani neuvědomí, že jsou v záběru. Objektiv je přece namířený jinde. U mejdanů (narozenin a jiných oslav) se předpokládá samo sebou, že se bude fotit. Ale vy můžete přinést fotky o chlup lepší, než mají ostatní. Osobně mi při focení na mejdanech a po hospodách pomáhá být trochu pod vlivem alkoholu. Méně se stydím, lépe a otevřeněji komunikuji. Ovšem není rada pro každého. Je jasné, že to, už vzhledem k ceně techniky, kterou fotím, nesmím přehnat. Vždycky totiž hrozí riziko krádeže či poškození.

Stravovací exotika na cestách

Dodnes mě mrzí, že nemám fotky porce velryby na talíři, kterou mi naservírovali v islandské restauraci Dree frakkar. Vzhledem k islandskému nepřistoupení k moratoriu na lov velryb by to byl jistě žádaný snímek. Pokud se dostanete do míst, kde jíte něco neobvyklého, pokuste se to vyfotit i s prostředím, ke kterému daný pokrm patří. Záběry mongolského beduínského stanu s kotlíkem jehněčího mají svou vypovídací hodnotu. Jste-li ve skutečné exotice, tzn. je na první pohled jasné, že patříte do jiné kultury, nestyďte se poponést si jídlo ke světlu (jinak situovaný stůl, před stan…). V naprosté většině situací to místní pochopí. Problém je jen váš osobní stud. Ovšem stačí si uvědomit, že v té daném místě už v životě nemusíte a nebudete jíst a mentální blok může být trochu odsunut. Myslete na celek i detail, interiéry hospůdek bývávají velmi originální.

Food styling

Focení jídla je samostatný (a mimochodem pro toho kdo to umí, docela výnosný) obor fotografie. Zákusky i pečené husy se fotí stejně jako modelky. Přičechrává se jim peří (husám, nikoli modelkám), které v pozadí dozdobuje talíř, používá se lak na vlasy pro zvýšení lesku vypečené kůrčičky a dokonce se za drahý peníz prodávají speciální spreje, které „orosí“ sklenice s pivem. Samozřejmě, že je jednodušší strčit sklenici na chvíli do mrazáku, pak vyndat, nalít a ona se orosí sama, jenže to by bylo „málo profesionální“. Focení jídla je prostě kšeft a umění v jednom, což dokazují vyretušované (stejně pečlivě, jako portréty hvězdiček „pop nebe“) fotografie v mnoha mainstreamových časopisech. Existují kursy fotografie jídla a nezbytnou součástí food stylingu je, podobně jako u klasického modelingu, někdo, kdo jídlo připraví. „Učeše“ pinzetou, tu posune petrželku, tamhle pootočí sklenicí a sladí červeň višní s červenou řepou. Chce to slušné vybavení, několik zábleskových jednotek, odrazné deštníky… prostě profi vybavení. Ale i bez něj se dá leccos zvládnout. V lepších restauracích načančají jídlo za vás, aniž je o to požádáte. Nikoho z personálu pak nepřekvapí, když si vyfotíte hezky naaranžovaný oběd. Kuchaři i číšníci to budou brát jako poctu, že mají tak „hezké“ jídlo a někomu stojí za fotku. Navíc, pokud jsou to profíci, tak se drží hesla „náš zákazník, náš pán“ a klidně doporučí stůl u okna, kde je více světla. V západní Evropě (mám vynikající zkušenosti z Belgie) často je jídlo v restauracích vyšší cenové skupiny opravdu hezky nazdobené. Focení jídla je věnován nejeden fotoblog.