Přinášíme ukázku jedné z tradičních afrických pohádek, které se doposud předávaly pouze v ústní podobě. Nyní se stávají inspirací pro tanzanské malíře stylu tingatinga.
Jednoho dne časně zrána vyrazila malá želva ven, aby našla nějaké jídlo. Brzy našla čerstvě vyrostlé houby.
„Houby!“ zaradovala se. „Ty mám moc ráda!“
S chutí se do nich pustila a pěkně si pochutnávala. Mezitím se k ní však nepozorovaně přiblížila hyena.
„Co to děláš?“ zeptala se hyena želvy nazlobeně.
„Snídám,“ odpověděla želva laskavým hlasem. „Chceš také houby? Tyhle jsou obzvlášť šťavnaté.“
„Jenom hloupá zvířata přece žerou houby,“ odvětila nevlídně hyena. „Třeba taková zvířata jako želvy. Já jím jen maso.“
„Nezlob se na mě,“ řekla želva, „ale já žádné maso nemám.“
„Pak tedy nemáš nic pro mě,“ zabručela zase zlostně hyena. „Když já nemám žádné jídlo, tak ty také mít nebudeš!“ Jak to dořekla, zvedla želvu a posadila ji na větev vysokého stromu.
„Teď na ty svoje houby aspoň dobře uvidíš,“ zasmála se škodolibě hyena. „Užij si je, hloupá želvo!“
„Prosím, sundej mne dolů,“ žadonila plačící želva. „Hyeno, nenechávej mě tady nahoře. Prosím!“
Jenže hyena se jen zasmála a odkráčela pryč.
„Pomoc! Pomoc!“ křičela želva, ale nikdo ji neslyšel.
Po pár hodinách na stromě už měla želva velký hlad a žízeň. Stále viděla houby pod sebou. „Jak jen se dostanu dolů?“ přemýšlela. Najednou se dole zavlnila tráva a želva spatřila blížícího se leoparda.
„Pomoz mi prosím, leoparde,“ zakňourala na něj.
Leopard zvedl oči a řekl překvapeně: „Ahoj, želvo. Co děláš tam nahoře? Želvy přece neumějí lézt po stromech? Jak jsi se tam dostala?“
„Jedla jsem houby,“ odpověděla želva. „Pak přišla hyena. Zeptala jsem se jí, jestli chce také houby. Ona ale chtěla jen maso. Tak se rozzlobila a posadila mě sem nahoru. Jsem tu už celou věčnost.“
„To jsi tedy měla smůlu, ty chudáčku,“ řekl leopard, natáhl se na strom a sundal želvu opatrně dolů.
„Děkuji ti,“ řekla želva, „teď pomůžu já tobě. Jestli chceš, udělám tvůj kožich mnohem krásnější.“
Tehdy měl leopard jenom obyčejný žlutý kožich, a tak souhlasil. Želva se začala pomalu kolíbat v kruhu kolem něj a přitom zpívala:
„Že jsi na mě hodný byl, krásný kožich vykouzlím,
že jsi na mě hodný byl, kožich tvůj ti vylepším.“
Nakonec se zastavila a pravila: „Teď jsi krásný. Na svém žlutém kožichu teď máš parádní černé puntíky. Běž třeba k vesnici a najdi nějaké lidi na polích. Ukaž se jim a poslechni si, co si o tobě budou povídat.“
A tak šel leopard k polím. Tam vylezl na strom a usadil se na veliké větvi. Jeden člověk ho po chvíli zahlédl. „Podívejte na toho krásného leoparda,“ volal na ostatní.
„Jaký má krásný kožich,“ řekl druhý.
„Myslím, že je to nejkrásnější zvíře na světě,“ řekl třetí.
Leopard byl velmi potěšený a pyšný na svůj nový kožich. Seskočil dolů ze stromu a šel se ukázat dalším zvířatům. Za chvíli potkal hyenu. Ta stále ještě nenašla žádné maso, takže byla hladová a velmi mrzutá. Když spatřila leoparda, hned ji zaujal jeho nový kožich.
„Jak jsi přišel k takovým krásným puntíkům?“ zeptala se. „Myslela jsem, že máš jenom obyčejný žlutý kožich jako já.“
„To želva mi vykouzlila tak krásný kožich,“ řekl leopard a pokračoval dál ve své cestě.
„Tak želva to byla! To hloupé zvíře! Půjdu zpátky k ní a přinutím ji vykouzlit mi také takový krásný kožich.“
Doběhla tedy zpátky ke stromu. Želva pod ním se pořád ještě tiše krmila houbami.
„Jak jsi se dostala ze stromu?“ zeptala se hyena.
„Hodný leopard mě sundal dolů,“ odpověděla želva.
„A tak jsi mu vykouzlila krásný nový kožich,“ ušklíbla se hyena.
„Ano,“ odpověděla bezelstně želva.
„Tak teď udělej krásný kožich i mě,“ zakřičela na ní hyena. „A musí být ještě krásnější než leopardův, jinak tě roztrhám na tisíc kusů.“
„No, dobře,“ řekla želva. „Jen chvilku vydrž a nehýbej se.“ Třikrát pomalu obešla hyenu kolem dokola a přitom si potichoučku zpívala:
„Byla’s na mě zlá, tak teď budeš ošklivá,
byla’s na mě zlá, tak teď budeš ošklivá.“
Když se zastavila, hyenin kožich se změnil na příšerně šedivý a ježatý. Měl sice nějaké tečky na zádech, ale nebyly černé a lesklé jako ty leopardovy.
„Běž k vesnici a najdi lidi na polích,“ řekla želva hyeně. „Ukaž se jim a poslechni si, co o tobě budou říkat.“
Hyena našla lidi a postavila se hrdě na nízký kopeček.
„Podívej na to příšerné zvíře,“ zavolal jeden.
„Jak je ohavné!“ řekl druhý.
„Pojďme ho odtud vyhnat,“ řekl třetí.
Lidé sebrali kameny a zahnali hyenu pryč do lesa. Rozzuřená hyena běžela zpátky za želvou. Chtěla ji zabít. Brzo našla místo s houbami, ale želva už se mezitím odšourala pryč. A tak zůstal hyeně její ošklivý kožich dodnes.
Kolekce těchto pohádek přeložená do češtiny čeká na svého vydavatele, přičemž malíři tingatinga z Dar es Salaamu je s potěšením doplní svými působivými ilustracemi. Tingatinga můžeme stručně vysvětlit jako unikátní malířský styl, který povstal z jižní Tanzanie. Motivy obrazů tingatinga obvykle vycházejí z africké přírody a odhalují dávné hluboké pouto člověka s přírodou. Díky pestrým barvám a elegantní jednoduchosti z nich vyzařuje pohoda a energie, kterou tolik postrádáme v našem uspěchaném světě.
Nejširší nabídku průvodců a map Tanzánie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
