Jak přežít v poušti

Voda nad zlato

V suchých pouštních nebo polopouštních oblastech, kde teplota přes den přesahuje čtyřicet, někde i padesát stupňů Celsia, se pod vlivem pražícího slunce rožhaví okolní skaliska, kameny, zem i písek na téměř sto stupňů. Znamená to, že člověk zde trpí nejen vedrem a žízní, ale vpodstatě nemá možnost ani kam usednout. Nehledě na to, že najít kousek stínu bývá v těchto klimatických podmínkách téměř nemožné.

Tělo vystavené úmornému horku reaguje na danou situaci zvýšenou spotřebou tekutin, rychlým úbytkem solí, dochází k ochlazování organismu. Stav této tepelné regulace se projevuje silným pocitem žízně a nadměrným pocením. Ztrátu vody vypařováním přes pokožku lze oproti tomu sotva vnímat. Tento fakt se může stát při zanedbání člověka někdy i osudným.

Při pobytu v poušti se nesmí zapomenout ani na příliš intenzivní, a v současnosti obzvlášť škodlivé působení slunečních paprsků. Ne zbytečně se apeluje na to, aby se člověk pobytu v terénu v době největšího vedra pokud možno vyhýbal. Několikahodinové a náročnější výpravy podnikejte proto raději brzo ráno nebo je odložte do odpoledních hodin, kdy intenzita paprsků není tak silná a teploty jsou o něco snesitelnější.

Na výpravách je nutné dbát vždy na dostatečnou zásobu vody na několik dní dopředu. Denní spotřeba tekutin se pohybuje okolo 4 litrů (a více) na osobu – přičemž je nutné brát v úvahu také délku a náročnost plánovaných tras.

Před každým (i kratším) výšlapem si nachystejte do batohu dostatečné množství tekutin. Neuděláte žádnou chybu, když ponesete o nějaký ten litr navíc. Nikdy si totiž nemůžete být jisti, že jste potřebné množství odhadli správně, nikdy nemůžete vědět, co vás může na cestě zdržet, nebo jestli někdo jiný nebude potřebovat právě vaši pomoc. Sledujte pozorně, kolik jste toho vypili. Pamatujte na to, že děti a starší osoby jsou na ztrátu vody obzvlášť choulostiví.

Nezapomeňte ani na elektrolyty. Neopomíjejte ani doplnění energie v podobě energeticky hodnotného jídla. Noste u sebe čokoládu, hrozinky nebo hroznový cukr. Dopřejte si na cestě dostatek odpočinku – pokud možno, vyhledejte stín. Dbejte na všechny ostatní, dobře myšlené rady.

Nebezpečí extrémně teplých oblastí

DEHYDRATACE

Buďte si dané situace dobře vědomi a nepokoušejte se bez náležitého vybavení zacházet do extrémů. Dostatečně pijte, a to i bez pocitu žízně, kterou člověk při dehydrataciněkdy ztrácí. Známka nedostatku vody se projevuje bolestmi hlavy, slabostí, závratěmi a nevolností. Člověku začíná být všechno jedno nebo naopak lehce zpanikaří.

• Důležité v takovémto případě je co nejrychleji vyhledat, pokud je to možné, stín a okamžitě doplnit chybějící vodu a soli. V ideálním případě se mají pít takzvané isotonické nápoje, které svým složením dodají kromě tekutin i energii a veškeré potřebné minerály.

V jiném případě lze použít i obyčejnou vodu, kde se na jeden litr přidává přibližně jedna lžička jedlé soli.

Těžké stádium tepelného vyčerpání, úpal nebo úžeh může pro člověka znamenat opravdové nebezpečí života !!!

TEPELNÉ VYČERPÁNÍ

V důsledku tepelného přehřátí organismu v suchých horkých oblastech a nadměrnému pocení dochází k úbytku tekutin a nadměrné ztrátě solí. Tato skutečnost má za následek kolaps oběhové soustavy, který se projevuje postupným poklesem krevního tlaku a zvýšením tepu. U postiženého se dále objevují bolesti hlavy, pocit žízně, slabost, vyčerpání, malátnost, nevolnost, závratě, hučení v uších, poruchy vidění, desorientace a mírné zvýšení teploty. Pokožka je zpočátku teplá, později bledá, chladná a vlhká. V těžkém stádiu onemocnění může ztráta tekutin a elektrolytů vést k šoku, bezvědomí nebo svalovým křečím.

• Při výše uvedených příznacích odstranit postiženého ze slunce, uvolnit oděv, uložit jej do vodorovné polohy, poskytnout mu dostatek studených tekutin, doplnit ztrátu solí a kontrolovat vitální parametry.
• Při šoku umístit nohy do zvýšené polohy, při bezvědomí uložit postiženého na bok do stabilizované polohy.
• Při dlouhotrvajícím bezvědomí vyhledat bezpodmínečně lékaře.

ÚPAL

Úpal je celkové přehřátí organismu v důsledku dlouhodobého pobytu v horku s nedostatečnou tepelnou regulací těla. Tento opravdový stav nouze se projevuje bolestmi hlavy, hučením v uších, nevolností, bolestmi břicha, zvracením, zvýšeným pulsem, postupným snížením tlaku, únavou, omdléváním, podrážděním. Objevují se poruchy vědomí, dolní končetiny často otékají. Typická je velmi vysoká horečka (41-42 °C). Pokožka je zpočátku teplá, suchá a červená, v pozdějším stádiu sinavá. Může dojít k bezvědomí nebo i k zástavě srdce.

• Postiženého odstranit ze slunce, uložit tělo do vodorovné polohy, hlavu mírně zvednout, uvolnit šaty, doplnit tekutiny a soli, začít okamžitě ochlazovat tělo ovíváním a přikládáním studených vlhkých obkladů na končetiny, sledovat vitální funkce a průběh poklesu teploty.
• Při šoku umístit nohy do zvýšené polohy, při bezvědomí uložit postiženého na bok do stabilizované polohy.
• Přivolat bezpodmínečně lékařskou pomoc – samoléčení postačí pouze v případě, jestliže se podařilo horečku velmi rychle odstranit a u postiženého se neprojevují žádné symptomy.

ÚŽEH

K tomuto onemocnění může dojít po dlouhodobém intezivním působení slunečního záření na nezakrytou hlavu a týl. Úžeh se projevuje silnými bolestmi hlavy – především pak týla, nevolností až zvracením. Obličej je nápadně horký a červený, zatímco zbytek těla má obvykle normální teplotu. Postižený je neklidný, trpí závratěmi, hučením v uších, malátností – někdy ztrátou vědomí. Úžeh vysokého stupně může způsobit epileptický záchvat, zápal mozkových blan, otok mozku, zástavu dýchání nebo přivodit i smrt.

• Odstranit postiženého ze slunce, hlavu umístit ve zvýšené poloze, uvolnit omezující šaty, poskytovat chladné tekutiny, začít okamžitě přikládat na hlavu studené vlhké obklady, které podstatně sníží riziko otoku mozku, kontrolovat vitální funkce.
• Jestliže trpí nemocný pouze lehkou formou úžehu s předcházejícím krátkodobým pobytem na slunci, stačí ošetření na místě.
• V případě bezvědomí uložit postiženého do stabilizované polohy na boku a rovněž přikládat na hlavu studené obklady.
• Při projevu vážných symptomů s podezřením na zápal mozkových blan nebo zvýšení nitrolebečního tlaku přivolat bezpodmínečně lékařskou pomoc.

SOLÁRNÍ DERMATITIDA

Na slunci se můžete spálit velmi rychle. Chladivý vítr sice přináší organismu osvěžení, ale nemění nic na věci, že je tělo nadále vystaveno pálivým paprskům a ještě většímu vypařování vody.

Všeobecně známé příznaky spálení jsou bolestivé pnutí, svědění, zčervenání, opuchnutí a po určité době loupání pokožky. Důležité je, aby si člověk přitom uvědomil, že v oblastech s intenzivním slunečním zářením je pravděpodobnost spálení daleko větší, a že v těžších případech může dojít rovněž ke tvoření puchýřů nebo vzniku sluneční alergie. S množstvím prodělaných solárních dermatóz stoupá riziko pozdějšího vzniku různých keratóz, basaliomu nebo melanomu.

Po dlouhé zimě si musí jak pokožka, tak i celý organismus na slunce teprve zvyknout. Před cestou by měla pokožka navyknout slunci pozvolným opalováním návštěvou solárií nebo používáním domácího horského slunce. I tady ovšem platí – pomalu, déle a s pečlivým ošetřením pokožky. Dětská a hodně světlá pokožka je na světelné záření obzvlášť citlivá.

• Spálenou kůži nevystavovat několik dní přímému slunci, na postižená místa přikládat studené obklady, natírat chladivými krémy, popřípadě tučnými mastmi – hojivé účinky má například měsíčková nebo heřmánková mast.
• V těžších případech, kdy se na kůži objeví puchýřky, je nutné vyhledat lékařskou pomoc.

ZÁNĚT SPOJIVEK

Působením přímého ostrého slunce, dlouhotrvajícího suchého prostředí a silného větru může dojít i k bolestivému zánětu spojivek s příznaky jako je zčervenáním bělma, opuchnutí víček, svěděním, nadměrným slzením, tvorbou zánětlivého sekretu a světloplachostí.

• Zastínit oči slunečními brýlemi, dodržovat přísnou hygienu, zabránit dalšímu dráždění.
• Vyhledat lékařskou pomoc.

HYPOGLYKEMIE

Při prvních výše popisovaných potížích je třeba brát vždycky na vědomí, že se může rovněž jednat i o takzvanou hypoglykemii. Ke snížení hladiny cukru (pod 50 mg% / dl » 2,8 mmol / l) dochází totiž nejen u nemocných cukrovkou, ale také při nadměrné tělesné námaze. Příznaky hypoglykemie se projevují pocitem hladu, neklidem, nadměrným pocením, svalovým chvění, slabostí, závratěmi, nevolností, zvracením, vlhkou studenou a bledou pokožkou a bušením srdce. Pokud se hladina cukru v krvi co nejrychleji nezvýší, může postižený lehce upadnout i do kómatu. Dlouhotrvající nedostatek glukózy pak může vést k vážnému poškození mozku.

• Postiženého je třeba uklidnit, podat mu jídlo obsahující jednoduchý cukr (hroznový cukr, řepný cukr, hrozinky, čokoládu, sladkou ovocnou šťávu), kontrolovat vitální funkce
• při bezvědomí uložit do stabilizované polohy a dát hroznový cukr pod jazyk
• Pokud jde u postiženého opravdu o snížení hladiny cukru, dojde u něho v normálním případě celkem brzo ke zlepšení a jeho stav se opět normalizuje. V tomto případě již není potřeba žádné další ošetření. Když se stav nelepší, tak opět zavolat lékaře.

Kromě vody …

Velmi důležitý je pro pobyt v teplých oblastech oděv. I když se vám to bude zdát možná nepochopitelné, ale v poušti by měl člověk při dlouhodobém a namáhavém pobytu nosit oblečení zakrývající celé tělo. Obnažené části totiž podléhají mnohem rychlejšímu úniku vody než zakryté. Nejlépe vám poslouží lehká košile s dlouhými rukávy a dlouhé volnější kalhoty. Zabráníte tak nejen nadměrnému odpařování, ale i případnému spálení pokožky. Ani když je oděv propocený, neměli byste ho ze sebe sundávat. Navlhlá košile účinně chladí a vypařování vody se o něco zpomalí.

Chystáte-li se v pouštní oblasti přenocovat, nezapomeňte kromě dalšího vybavení – stanu, spacáku, karimatky ap. – i na teplejší oblečení.  Noci bývají v těchto oblastech výrazně chladnější.

Nezapomeňte v žádném případě na pokrývku hlavy. Nejlépe vám poslouží kožený, slaměný, filcový nebo plátěný klobouk se širokým okrajem. Pokud zvolíte raději kšiltovku, chraňte svůj týl plentou nebo aspoň ovázaným šátkem. Pokrývka hlavy má za úkol zadržovat vlhkost, chránit hlavu, obličej a zrak před přímými slunečními paprsky.

Oči můžete chránit jednak již zmiňovaným kšiltem nebo slunečními brýlemi.

Do terénu je zcela nezbytná dobrá pevná obuv s tlustou podrážkou. Podle vytyčeného cíle a délky trasy volte pohorky, trekové nebo outdoorové boty, popřípadě pevné botasky. Přednost byste měli dát takovým, které jsou pevné, pohodlné, mají tlustou podrážku a zároveň zajišťují noze stabilitu. Na dlouhodobý pohyb mezi písečnými dunami je dobré pořídit si speciální vysoké šněrovací boty, které zabraňují vniknutí písku.

Velmi nepostradatelné jsou SLUNEČNÍ KRÉMY. Hlavně první dny používejte úzkostlivě krémy s vysokým ochranným faktorem. Teprve až se vaše tělo dostatečně aklimatizuje a zvykne si na silné sluneční záření, můžete přejít opatrně na slabší prostředky. Krémy by se měly nosit neustále u sebe a ochranná vrstva pravidelně obnovovat. Ochrana pokožky před slunečním zářením je v dnešní době obzvlášť velmi důležitá. Opět platí – raději více než méně.