Jak přežít expedici na sever (a užít si ji)

Sádlo, všude samý sádlo…

Kdo se občas dívá na večerníčky, ví, že tuhle větu říká podivná postava Pučmeloucha, když se broučkům snaží vyrabovat domeček. Sádlo si však na zimu střádají nejen pohádkoví broučci, ale každý, kdo má v úmyslu ve velkých mrazech podniknout nějaký dlouhý a těžký výlet.

Když je nejteplejší venkovní teplota patnáct pod nulou a ani třicetistupňový mráz není výjimkou, nevydržíte jen s instantními potravinami. Mráz vás totiž v takových podmínkách velmi rychle připraví o všechny síly a bude úspěšně pracovat na vaší záhubě. Existuje jediný zdroj energie, který vás může udržet v jakés-takés kondici. Je to tuk.

Zmrzlý sýr a hlad

Pokud budeme vhodnost tuků posuzovat pouze podle energetické hodnoty, vyhrál by to pravděpodobně olej. Živit se olejem sice je možné, jak uvádí věrozvěst a zakladatel Jaroslav Pavlíček, má to ale i své nevýhody. Ne každý to snese a navíc se taková potravina obtížně transportuje. My jsme se na zimních expedicích na Polární Ural a do centra Sibiře spokojili se sádlem a slaninou.

Je-li velký mráz, nemusíte se obávat, že by vám tuk zamastil vybavení. Sádlo se totiž změní v tvrdou a křehkou substanci, která na omak připomíná spíš umělou hmotu. Pokud se vám do něj podaří vůbec zabodnout nůž, bude se hmota štípat a drobit na malé jehličky. Slanina se díky vláknům masa bude dělit ještě hůř. A  rozhodnete-li se vzít s sebou tučný sýr, máte smůlu. Změní se v kus kamene, který nerozbijete ani cepínem. Kdo si sýr doma nenastrouhá, ostrouhá.

Všude samá voda

Je všeobecně známo, že oblečení je vhodné vrstvit „cibulovým systémem“, raději více tenkých vrstev než jednu silnou. Co je ale už známo méně, je fakt, že největším nepřítelem polárníka není mráz, ale vlhkost.

Stačí si uvědomit, co se stane s vodní párou, která se dostane z těla do izolačních vrstev. Se vzrůstající vzdáleností od zdroje tepla (vaší pokožky) klesá teplota vzduchu i páry v něm obsažené. V určitém okamžiku dosáhne rosného bodu. V téhle oblasti začne kondenzovat. Vhodný materiál oblečení by se měl postarat o to, aby zkondenzovaná voda neputovala zpět k vám, ale pokračovala směrem ven.

Venku je ovšem dvacet pod nulou, a proto voda cestou zamrzne a zůstane v izolační vrstvě. Tím samozřejmě její izolační schopnosti omezí. Pokud se ledu v izolaci chcete zbavit, nemáte jinou možnost, než se přesunout do tepla, kde led roztaje a voda se odpaří. Teplo vás ale čeká až na konci expedice. Do té doby můžete dělat jediné – nepotit se. Ideální stav pro dlouhodobý pobyt v chladné oblasti je proto ten, kdy je vám stále trošku zima. Jakmile se cítíte v teple, potíte se víc, než je nezbytně nutné.

Životně důležitou součástí výbavy jsou boty a ponožky. Když přestanou hřát, znamená to riziko omrzlin a v krajním případě až amputace prstů. Místo první vrstvy ponožek je proto vhodné navléknout přímo na kůži igelitové sáčky. Ty zadrží vlhkost a ponožky i boty zůstanou suché. A že je to nepříjemné? Inu, každý má na vybranou, buď dva týdny nosit na nohou igelitové sáčky, nebo do smrti žít bez prstů na nohou.

Často se používá také protipotní vložka do spacáku. Vlastně jde o něco jako igelitový pytel, v němž se teprve nasoukáte do svého spacího pytle. Cíl je stále týž – zabránit potu, aby zamrzal v tepelně izolujících vrstvách. Spíte pak sice trochu zapaření, ale zato celou dobu expedice v teple. Bez takové vložky se ve spacáku hromadí ledové zmrazky a spacák hřeje stále méně a méně. Pokud se nedostanete na dost dlouhou dobu do tepla, neexistuje způsob, jak se ledu v izolaci zbavit.  Také je vhodné mít v době vaření spací pytel zabalený v batohu. Stan je totiž plný páry.

Zato se vůbec nemusíte obávat sněhu, který by vám snad nalétal do stanu. Je-li pětadvacet pod nulou, je sníh suchý a dokonale neškodný. Asi jako byste ve stanu měli trochu písku. Nesmí se vám ovšem dostat za triko.

Orientace

V horách je to snadná věc, ale v tundře nebo tajze snadno ztratíte správný směr. Máme vyzkoušeno, že v mlze může člověk během dvaceti kroků zatočit o devadesát stupňů, ačkoli je skálopevně přesvědčen, že jde přímo. Pokud znáte azimut svého pochodu, je dobré si ve svém směru najít někde na obzoru objekt, ke kterému dojdete a kde postup zopakujete. Pokud je mlha, nezbývá, než jít s buzolou v ruce a stále si směr kontrolovat. Je vhodné mít s sebou i GPS. Využití všech jejích možností ale není tak triviální, jak se může na první pohled zdát, a vydalo by na samostatný článek.

Mráz

Mrazu se nemusíte bát. Máte-li dost vrstev oblečení a kvalitní spacák, bez problému zvládnete třicetistupňový mráz, i když trvá třeba celý den a noc. Horší je, když začne navíc foukat.

Mráz vás sice nemusí nijak ohrožovat, trpí jím však vaše vybavení a především baterie. Ty dobíjecí můžete rovnou nechat doma. Nám se nejvíc osvědčily baterie Energize Lithium, ale i ty musíte udržovat stále v teple. Mám pro tyhle účely ušitý jakýsi „nábojový pás“, který nosím celou dobu expedice kolem těla mezi prvním a druhým trikem. V pásu jsou kapsičky a v každé z nich jeden článek. Jsou tak stále v teple a stále po ruce pro případnou výměnu.

Fotoaparát je dobré nosit pod bundou a vyndávat jen na pořízení snímku, totéž platí o kameře, GPS-ce nebo jakékoli jiném elektrickém zařízení. To, že kvůli každému snímku musíte rozepnout zip u bundy (což občas jde dost těžko, když na něm třeba namrzá váš dech a zip je obalený kusem ledu), je povinná daň tomu, že chcete v takovém prostředí fotografovat. O to víc si svých snímků budete vážit.

Vítr

Samotný mráz se dá snášet velmi dobře. Je-li suchý vzduch, stačí pár vrstev oblečení a můžete se cítit docela příjemně. Největší nebezpečí i nepříjemnosti přináší vítr. Dokáže z vás síly přímo vysávat. Demoralizuje.

Proti větru se samozřejmě můžete obléknout, nasadit si obličejovou masku, kuklu, natáhnout další vrstvu rukavic… Musíte myslet na to, že co si nepřipevníte, to vám vítr vezme. Přijdete-li o rukavice, může to znamenat vážné ohrožení vašeho zdraví i vašeho života. Nezapomeňte si je připevnit k zápěstím šňůrkami.

Hlavní ale je nenechat se větrem rozhodit psychicky. Je dobré si uvědomit, že vítr má i své výhody. Když například putujete nekonečnou tundrou, kde prakticky nejsou orientační body, je velký problém udržet správný směr. Fouká-li vítr, stačí si zapamatovat úhel mezi lyžemi a směrem, kterým letí unášený sníh. Letící sníh můžete nahradit kouskem provázku, který si připevníte na hůlku a necháte ve větru třepotat. Z nepřítele se tak stává pomocník-navigátor.

Rozvaha

Každá nepříjemnost se dá nějak vyřešit, když si zachováte chladnou hlavu. V mrazech to platí dvojnásob. Raději o deset sekund déle přemýšlet, jak něco udělat v palčákách, než si na stejnou dobu sundat rukavice a udělat to bez nich. Než se zbrkle vydám do mlhy v naději, že z ní brzy někde vyjdu, raději se na pár minut zastavím, zapnu GPS , vytáhnu mapu a stanovím si správný směr. Ten si pak nastavím na buzole a teprve potom vyrazím. Základem přežití je nenechat se deprimovat větrem, mlhou, pomalým postupem či zraněním. Musíte si zkrátka za všech okolností zachovat rozvahu.

Rozkoš

Sever je chladný a asketický, nabídne vám ale nespočet krás. Stačí otevřít oči. Při putování nekonečně rozlehlou a jednotvárnou krajinou se vaše duše osvobodí od těla a volná a nespoutaná putuje, kam se jí zachce.  Jste-li připraveni, putuje ke hvězdám a najde tam zdroj netušené rozkoše, jaká není k mání jinde, než vysoko na severu.