Jak poznat Maledivy trochu jinak? Obeplujte je na lodi!

Odplouváme přímo z letiště. K přístavní hrázi přijel motorový člun a posádka naložila nejdříve naše zavazadla, potom postupně převezla na loď, kotvící pár desítek metrů od břehu, i nás. Dostáváme welcome drink v podobě čerstvého kokosu s příjemně osvěžující šťávou. Posádka mezi tím umístila naše věci do kajut, zřejmě podle toho, jak je napadlo, ale po krátké výměně kufrů i spolunocležníků je vše a všichni na svém místě.

Kajuty se svěžím vzduchem

Kajuty jsou celkem čtyři, malé, nově vybavené a útulné. Je v nich dvoulůžko a nad ním ještě jedna postel. Prostěradla na přikrytí jsou umně vytvarovaná do podoby jakési labutě a ozdobená květinami. Tři lůžka v kajutě jsou skvěle variabilní. Páry mohou spát dole na dvojposteli a to horní využít jako odkládací prostor, rodina s jedním dítětem může být ubytovaná společně a pokud spolu cestují dva chlapi nebo ženy, má každý svoji postel.

Kajuty jsou klimatizované, nám ale ten až příliš chladivý vzduch nevyhovuje, přijeli jsme se sem přeci zahřát! Místo toho si otvíráme okno ve stropě, kterým dovnitř proudí příjemný tropický vzduch. Každá kajuta má svou koupelnou se záchodem, umyvadlem a sprchou. Zkoušíme, jestli teče slaná nebo sladká voda.

Paráda, sladká! Později se dozvídáme, že loď má vlastní odsolovací zařízení na výrobu sladké vody, stejně tak jako všechny resorty i mnohé domorodé ostrovy. Sladká voda je totiž v tom ohromném množství vody, ve kterém Maledivy leží, nedostatková komodita.

V posádce nesmí chybět cizinec podávající alkohol

Kluci z posádky přivazují motorový člun za záď a odplouváme. Pozorujeme přistávající hydroplány, které vozí turisty mezi resorty a letištěm. Proplouváme kolem betonové džungle pokrývající celý ostrov s hlavním městem Malé a míříme na jih, přes úžinu oddělující atoly Severní a Jižní Malé. Celkem je nás devět, osm klientů cestovní kanceláře Alvarez a já, jejich průvodce.

Posádku tvoří čtyři kluci, nejstarší z nich je kapitán. Ačkoliv mu není moc přes třicet, prožil na moři většinu života a zdejší vody naprosto perfektně zná. Kuchař vypadá velmi mladě, ale jak se později ukáže, je skvělý.

Dva mladí pomocníci uklízejí kajuty, pomáhají při kotvení, loví ryby a jeden z nich, protože není Maledivec, podává z ledničky pivo. Maledivci totiž alkohol nesmějí konzumovat, ani se ho dotýkat. Turistické safari lodě sice mají licenci na jeho prodej, mezi posádkou musí být ale cizinec, v našem případě mladý Srílančan, který s ním manipuluje. Později si piva bereme z ledničky sami, a tak nám jen dělá čárky a doplňuje zásoby.

Hody a šnorchlování každý den

Mezi atoly jsou větší vlny a loď se celkem houpe, ale jakmile po necelé hodině vplujeme mezi korálovým útesem a jedním z ostrovů dovnitř atolu Jižní Malé, moře se uklidní a plavba je velmi příjemná. Kuchař nás svolává na oběd, který se podává u stolu v zadní části lodi. Už na pohled je vidět, že nás čekají úplné hody. Mísa se skvělým fish curry, bílá rýže, smažená rýže s krevetami, kuřecí řízečky, hranolky, zeleninové smaženky, vařená zelenina i salát. Po obědě se přesouváme na přední palubu, kde se servíruje káva a čaj a jako desert mísa s papájou nakrájenou na kostičky.

Odpoledne zastavujeme u opuštěné písčiny u ostrova Fihaalhohi. Posádka nám půjčuje šnorchly, masky a ploutve. Přestupujeme do člunu a jedeme k písčině. Koupeme se v mělkých, sluncem prohřátých vodách, povalujeme se v jemném, bílém písku. Naprosto sami. Někteří zkouší šnorchlovat, ale moře je tady trochu zakalené a není velká viditelnost.

Po návratu na loď se podává čaj a káva se sušenkami. Ačkoliv Maledivy nebyly nikdy kolonizované, zvyky dovezené ze staré dobré Anglie se dostaly z blízkého Cejlonu a Indie až sem. Dáváme si pivo a pozorujeme zapadající slunce. Po večeři, která byla stejně opulentní jako oběd, usedáme ke stolku na přední palubě a s kapitánem nad mapou probíráme detaily naší další plavby. Noční vítr stočí loď špičkou proti sobě, a tak otevřenými stropními okny dovnitř kajuty fouká příjemný vánek. Nemusíme ani pouštět klimatizaci.

Nejširší nabídku průvodců a map Malediv (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Ráno s hejnem delfínů

Ráno ještě před snídaní se potkám s několika klienty na palubě a jdeme si zaplavat. Tousty k snídani jsou mírně nasládlé, jak to v Asii bývá zvykem. Zato čerstvě vymačkaný ananasový džus je úžasný. Ještě před odplutím kolem nás proplouvá ohromné hejno delfínů, pro které jsme zřejmě velká atrakce. Skáčou kolem lodi snad 15 minut.

Dopoledne přeplouváme širší úžinu na atol Vaavu a před obědem kotvíme u piknikového ostrova Vashugiri. Stejně jako včera odpoledne, i tady najde posádka ve vodě plavající PET lahev, která slouží jako bojka a nese ke dnu pevně připoutané lano. K tomu se jednoduše přivážeme, místo spouštění kotvy, která by nenávratně zničila vlečením po dně několik korálů. Uznáváme, že to mají opravdu chytře vymyšlené. Pokud by tady každý den spouštěla kotvu jen jedna loď, bude za pár let zničených několik desítek čtverečních metrů.

Člunem kousek popojedeme a pak už nás při šnorchlování proud nese přímo k naší lodi. Pod vodou vidíme první želvy a útesové žraloky. Po obědě se přemisťujeme k písčině Raggadu, která vystupuje z moře pouze při odlivu. Kousek od nás kotví potápěčská loď, diving safari jsou na Maledivách jedny z nejoblíbenějších.

Šnorchlování je oblíbenou aktivitou

Šnorchlujeme v lokalitě pokryté ohromnými deskovými korály. Nic takového jsem před tím ještě nikde neviděl. Hejna ryb nemají konce. Ty, co jsem dřív spatřil v sotva v páru, jsou tady po desítkách. Opět pozorujeme želvy, nechávají nás přiblížit se téměř na dotek. Vracíme se na loď a loupeme si banány z ohromného trsu, který vezeme s sebou. Dohadujeme se, zdali ho dokážeme do konce plavby celý sníst. Sprcha, pivko a západ slunce stejně famózní jako večeře. Jen toho nedojedeného jídla po nás zůstává víc a víc.

Palačinky s banánem a čokoládou nám ráno dodají energii na další den. Šnorchlování se naštěstí nestává stereotypem, každá lokalita je jiná. Dnes dopoledne je to kolmá korálová stěna u ostrova Anbaraa. Koukáme si z očí do očí s několika nebezpečně vyhlížejícími murénami, útes se dole ztrácí v nekonečné modré hlubině.

Tajemný ostrov

Odpoledne kotvíme na jihu atolu Vaavu, který svým tvarem připomíná srdce. Plaveme na pevninu ostrova Bodumohoraa. Ten je celý porostlý zelenou džunglí a při jeho objevování si připadáme jako v seriálu Lost. Betonové zbytky budov pohlcené vegetací, zarostlé cestičky lemované sloupky kdysi fungujícího osvětlení, spousty harampádí, roztrhané zbytky oblečení, pozůstatky bazénu a zásobníku na pitnou vodu.

Otázka, co to tady bylo, je všudypřítomná. Resort zničený při tsunami v roce 2004? Tajná základna? Po návratu na loď mi kapitán vysvětluje, že to snad údajně bývalo jakési výzkumné zařízení, velmi dávno, ještě v době jeho dětství. O to napínavější je noční plavba člunem k ostrovu, kde pro nás posádka připravila hostinu při svíčkách, na stole vytvořeném z písku a pokrytém listy banánovníku.

Šnorchlování stále nenudí

Během dalšího dopoledne soutěžíme v chytání ryb na háčky vlečené za lodí. Výsledek je ale nevalný a tak musí čerstvý oběd opatřit posádka. Klub milovníků fish curry se začíná zužovat. Dnes jsme mu dali přezdívku po „staromaledivsku“.  Odmítám se ale cpát mraženým dovozovým australským hovězím, když můžu mít každý den čerstvého tuňáka. Odpoledne jedeme člunem na návštěvu obydleného ostrova Felidhoo. Jen škoda, že je právě Ramadán, a život místních je v útlumovém režimu.

Dopoledne šnorchlujeme u dalšího obydleného ostrova jménem Thinadhoo. Pořád nás to nezačíná nudit, stále je na co pozorovat. A tady je to snad nejlepší. Želvy, murény, vidíme i obrovského rejnoka.

Později se přesouváme k ostrovu Fulidhoo, který znám ze své předchozí návštěvy Malediv. Místní komunita je neuvěřitelně přátelská a tak jim odpouštíme i zaneřáděnou pláž na severní části ostrova. Likvidace odpadu je na Maledivách problém. Nerudovská otázka „Kam s ním?“ má na Maledivách mnohem více otazníků, protože zakopat do země ho nelze. Večer jedeme znovu na ostrov a čeká nás extatické bubnovací představení bodu beru. Nakonec se naše ženy dokáží odvázat a tančit s místními mladíky.

Bezstarostná pohoda

S východem slunce nás kuchař překvapí čerstvě upečenými croissanty. Plujeme na sever zpátky k atolu Jižní Malé. Šnorchlování u resortu Embudu Village je unikátní množstvím pozorovaných žraloků. Nejsou to jen ti maličtí útesoví, ale i několik dalších druhů. Na noc zastavujeme u resortu Velassaru, blízkost letiště je cítit, resorty jsou na každém ostrově v okolí. Před námi je poslední noc na lodi. Pořád si máme co říct a tak odcházíme spát až za světla.

Další den připlouváme k letišti na ostrově Hulhulé. Jak může plavba končit, když na banánovém trsu stále ještě třetina zbývá? Připadá nám to nespravedlivé. Týden utekl neuvěřitelně rychle. Při odpolední prohlídce hlavního města Malé nás zasáhl místní chaos v plné síle.

Plavba lodí s pohodovou posádkou, vítr ve vlasech, bezhlučný podmořský svět, minimum oblečení, opuštěné písčiny, skvělé jídlo, poklidné domorodé ostrovy s pár obyvateli a hlavně bezstarostná pohoda všechny neskutečně“ vyklidnila“. Na světě je spousta míst, které stojí za návštěvu, a Maledivy jsou jedním z nich. Ve skutečnosti nejsou ani snobské, ani velmi drahé. Jsou přátelské, křehké a velmi ohrožené.