Jak je levno v Bangladéši

Během 19-ti denního pobytu v Bangladéši jsme utratili 122 USD na osobu, tj. 6,4 USD na osobu a den.

Podrobný rozpis výdajů zprůměrovaných na jednu osobu lze shrnout takto: jízdné 33 USD, tj. 1,7 USD na osobu a den, ubytování 12 USD, tj. 0,6 USD na osobu a den (údaj není příliš vypovídající, protože několik nocí jsme strávili v autobuse a šestkrát jsme spali zdarma na Adventistické zubní klinice v Dháce), vstupy a vízum 39 USD, tj. 2 USD na osobu a den (vízum stojí 21 USD), velmi skromné jídlo 28 USD, tj. 1,5 USD na osobu a den, komunikace s ČR pomocí internetu a telefonu 8.5 USD, tj. 0.5 USD na osobu a den a za suvenýry 1,5 USD, tj nula nula nic na osobu a den. Počítáno kurzem 65 Tk (taka) za 1 USD.

Vražedné jízdy autobusem

Bangladéš patří mezi nejhustěji osídlené země na světě. Autobusová doprava se tomuto faktu zcela podřídila. Nejenže autobusy odjíždí nepřetržitě do všech možných směrů, ale dokonce vyjíždí z nádraží zcela prázdné. Během několika minut se bez problémů zaplní až po střechu. Nevýhodou tohoto systému je neustálé soupeření o nové cestující. Stejným směrem totiž jedou i dva či tři autobusy najednou. Na silnicích mezi vesnicemi pořádají závody a doslova hon na pasažéry. Několikrát jsme viděli i fyzické přetahování o nového cestujícího. Nejhorší ze všeho je však samotná velmi rychlá a riskantní jízda. Autobus, který jede první, neustále blokuje silnici, aby jej nikdo z konkurence nemohl předjet. Když jej pak nakonec přeci jen někdo předjede, tak do toho sobečka výchovně žďuchne. A tak jsou silnice lemovány otlučenými autobusy ve škarpě.

Rýže, placky, čočka

Bangladéšská kuchyně je velmi zdravá a do jisté míry i chutná. Nedá se však říci, že by byla nějak zvlášť nápaditá. K snídani placky a čočka, k obědu rýže a čočka, k večeři rýže a čočka. A tak pořád dokola. Zatímco tyto základní potraviny jsou velmi levné, patří cokoli jiného mezi nadstandart. Bohužel mezi potraviny pro bohaté musíme zařadit nejen sušenky či čokoládu, ale také ovoce a zeleninu.

Fronta na internet

Velmi mile nás Bangladéš překvapila dostupností internetu. I v malém městečku jsme většinou našli alespoň jeden počítač s modemovým připojením na internet. V Dháce byla k dispozici i čtečka paměťových karet a vypalovačka na CD. Co nás však překvapilo nejvíce byla obliba internetu u vesničanů. Vousatí muslimové v lungí čekali frontu na internet! Prý si zde hledají informace o nabízených vládních místech. Pracovat na vládou placeném místě je totiž sen každého Bangladéšana – málo práce, relativně vysoký plat a hlavně možnost zapojit se korupčního koloběhu jako výběrčí!

Jaká byla Bangladéš?

Nejsem si jistá, zda se mi Bangladéš vysloveně líbila. Zažili jsme i věci, o které jsem nestála, jako např. absurdní žádání o povolení vycestovat ze země letecky či nalezení výbušniny v našem autobuse. Jedno je ale jisté – Bangladéš je zemí, na kterou se nezapomíná.