Izrael – země, které není třeba se bát

Na jedné straně může stát touha po poznání, na druhé straně bezpečnost. Někteří proto oproti cestě „na vlastní pěst“ mohou volit raději zájezd s cestovní kanceláří.

Nejdůležitější prvek každého zájezdu je průvodce. A v případě Izraele musí být průvodce studnicí vědomostí. Musí znát historii území, ale také všechna náboženství oblasti a to velmi do hloubky. Křesťanství, Islám, Judaismus. A každé z těchto vyznání má mnoho směrů, větví, sekt a církví. Průvodce se musí orientovat, poradit, kde je záchod, kam se jít najíst, organizovat hladký průběh zájezdu… Přečtěte si reportáž od Michala Čepka, majitele CK Alvarez, který jel Izrael před návštěvou klientů prověřit nejprve na vlastní kůži:

Lety do Tel Avivu podléhají speciálním bezpečnostním předpisům, zvláště s izraelskou společností El Al. Odbavení na letišti bylo dlouhé a náročné, jak jsem zjistil po příletu, zavazadla byla několikrát přehrabána a věci uloženy úplně jinak. Ale pocit naprostého bezpečí během letu nakonec převládnul. Ani přivítání v Tel Avivu v podobě nekonečné fronty na pasové odbavení nebylo moc přátelské. Po vyzvednutí zavazadel už ale běželo vše perfektně.

Nejširší nabídku průvodců a map Izraele (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Mikrobus řízený palestinským řidičem křesťanského vyznání nám otvíral cestu i na území pod palestinskou samosprávou, jako je například Betlém, kde jsme spali první dvě noci. Všechny levnější zájezdy do Izraele jsou zde ubytovány po celou dobu, protože hotely jsou zde za nejnižší ceny a autobusy odsud vyjíždějí hvězdicově po celé zemi.

Naši výhodou bylo, že jsme bydleli na místech po trase zájezdu a netrávili tak většinu času přejezdy a každodenním, velmi dlouhým čekáním na hranicích mezi Izraelem a palestinským územím. Hotely zajišťované místní cestovkou byly velmi příjemná tříhvězdičková zařízení, polopenze formou bufetu byla bohatá a my jsme si museli zvyknout jen na košer způsob přípravy jídla. U snídaní nebylo maso (takže žádný salám, šunka či párky). Výběr byl ale i tak velmi rozmanitý. A u večeře se nepodávalo jídlo obsahující mléko. To ale neznamená, že jsme se museli obejít bez desertů. Ty umí židé připravit díky své tisícileté zkušenosti skvěle i bez mléka.

Dalším překvapením byla bezpečnost. Ačkoliv se naše zpravodajství hemžilo informacemi o útocích na různé bezpečnostní síly či ochranku tramvajové trati v Jeruzalémě, Izrael byl plný turistů. Davy poutníků z celého světa nepřetržitě proudící po svatých místech, školní zájezdy, poznávací zájezdy. Síla Izraele je v tom, že bezpečnost není nikomu lhostejná. Většina útočníků byla zpacifikována veřejností ještě dřív, než se na scéně objevily bezpečnostní složky.

Každý dospělý byl na vojně a umí zacházet se zbraní. A tak přestože potkáváme mnoho ozbrojených lidí, po pár dnech to v nás vyvolává namísto údivu pocit bezpečí. Během mého pobytu v Izraeli došlo k pařížským teroristickým útokům. Téma se stalo ihned velmi diskutovaným a ze strany Izraelců zazníval jednoznačně údiv nad tím, jak mohou být v Evropě koncerty a další hromadné akce tak málo zabezpečeny.

Protiraketová obrana, takzvaný železný deštník, je tak dokonalá, že nenechá dopadnout jedinou raketu. Jakmile nějaká z pásma Gazy vyletí, ihned je sestřelena dvěma izraelskými. Tento způsob obrany je tak dokonalý, že k sestřelení dochází cíleně nad neobydlenými oblastmi. Cíl dopadu trosek určí tak přesně, že varování se spustí ve vymezené oblasti několika málo kilometrů čtverečných. A obyvatelé okolí to bezostyšně sledují, jako my sledujeme silvestrovský ohňostroj. Musím říct, že jsem se cítil naprosto bezpečně. Bezpečněji, než v noci v centru Prahy.

Program zájezdu byl velmi intenzivní. Vstávali jsme brzy, nejpozději v osm odjížděli nasnídaní z hotelů. Po poledni probíhala krátká zastávka na oběd v rychlém občerstvení a odpolední program končil obvykle až za tmy. Pokud byla příležitost, zastavili jsme u supermarketu a koupili si vodu či víno na večer. I v listopadu se dalo sedět po večeři venku na balkoně hotelu a probírat celodenní zážitky.

Průvodkyně Katka byla neskutečná, dokázala poutavě vyprávět o historii, o místních zvycích i o životě obyčejných lidí,  a musel jsem ji vyjádřit svůj obdiv už během prvních dní zájezdu. Jako Češka provdaná a žijící v Izraeli má pochopení pro českou mentalitu. Zároveň se ale orientuje v mentalitě místních. Je neúnavná a má ráda klienty s hlubokým zájmem. Po deseti dnech zájezdu jsem se vrátil obohacený o mnohem více informací, než když jsem byl v Izraeli před dvaceti lety dva měsíce.