Italské Benátky pohledem kajakáře aneb pozor na gondoly

Odjezd padl na středu 6. června. Naložili jsme kajaky a následující den jsme dorazili do kempu Fusina, na dohled hlavního ostrova v laguně. Pět kilometrů pádlování, a jste ve známých uličkách s gondoliéry a jejich gondolami!

Dnešní Benátčané žijí ze dvou příjmů, z turistiky a námořní dopravy. A tak je přímo před kempem pěkný fofr, skoro jako na dálnici, jenom ty nákladní lodě vzbuzují ještě větší respekt než kamiony u nás na silnicích. Pro naše kajaky je lampami vyznačena trasa – plavební dráha, a pak už stačí po mělčině dopádlovat až k ostrovu.

Jsme tu! Přivítal nás čilý dopravní ruch. Někdo prohlásil, že se v Benátkách jezdí vlevo. Pár adrenalinových minut v kanálu Grande a začali jsme chápat místní pravidla. Nejdůležitější je stále sledovat okolní lodě!

Překvapilo mě, jak v pohodě všichni tím chaosem proplouvají. Pro nás, kajakáře, to tam dost šplouchá. Místní lodní bus to dokáže pořádně „osolit“ a proud od lodního šroubu tě odhodí až mezi kůly. Dá se na to zvyknout a člověk získá po chvilce „grif“ jak na to.

Nejširší nabídku průvodců a map Itálie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Parkování mezi gondolami

Přednost v jízdě, tedy plavbě v kanále mají „gondoly“. Byli jsem svědky toho, jak dvě gondoly ucpaly celý kanál, přesto se nikdo nerozčiloval. Prostě se pomalu otočily a zmizely v úzkých uličkách. Vyfotili jsme se u známého mostu Ponte Di Rialto a následujeme pruhované veslaře.

V úzkých kanálech je nádherný klid. Náměstíčka s kostely a kamenné mostky jsou na dosah ruky. Při každém záběru na vás dýchne historie. Zastavili jsme na náměstí San Marco u sloupu s okřídleným lvem, kde Marco Polo začínal své plavby.

Zaparkovali jsme kajaky mezi gondoly a šli jsme se podívat na náměstí, nakoupit nějaké ty suvenýry, pokoukat po turistkách i nadechnout atmosféru jako pěšáci.

Západ slunce nad lagunou

Hned vedle náměstí San Marco je vyhlášená ulička s Mostem nářků (kanál Rio Canonica Placo), poblíž v útrobách radnice byla mučírna, a odtud úzkým oknem doléhaly k lidskému sluchu výkřiky mučených, proto také název Most nářků.

Gondoliéři tady řídí s grácií a ohleduplností, a tak se přizpůsobujeme. Skoro to vypadá, že mezi ně patříme. Nechápu, jak jsou gondoliéři některé úseky schopni uřídit. Některé zatáčky či křižovatky projíždějí tak, že si pomohou bidlem, které zapřou o stěnu nejbližšího domu. Dopluli jsme až na ostrov Giorgio Maggiore, odkud se dá sledovat nádherný soumrak nad benátskou lagunou.

Se soumrakem provoz v kanálech slábne, a tak se s rozsvícenými čelovkami vracíme do kempu. Pobřeží svítí jak vánoční stromeček a my i díky průmyslovým stavbám v pohodě trefíme až na místo. V laguně je dost mělko, proto jsou do dna vyhloubena koryta a plavební dráha je označena kůly, někde je dokonce i osvětlená.

S letadly nad hlavou

Výlet na Burano rozhodně stojí za to. Z kempu jsme si to namířili přímo kolem letiště a po cestě jsme málem uvízli. Poprvé jsme zjistili, že pod mostem (Ponte della Liberta), který spojuje ostrov s 3,5 km vzdálenou pevninou, vyrostly za 150 let kolonie škeblí, a tak za odlivu, který může snížit hladinu až o 80 cm, je téměř nemožné se dostat pod oblouky na druhou stranu. Nakonec jsme našli vhodné místo a pozorovali, jak nám přes hlavu přistávají letadla.

Už jsme viděli začátek dráhy, když se pádlo zapíchlo do bahna. Chtěli jsme se podívat až k terminálu, ale zastavila nás obrovská mělčina. Chce to asi příliv.

Vydali jsme se podél plavební dráhy lodních taxíků. Míjely nás plnou rychlostí a vlny, které tím zvedaly, s námi smýkaly směrem ke břehu. Pocit ne nepodobný jízdě v příbojových vlnách! Raději jsme se odpoutali od letiště a zamířili směr ostrov Burano.

Barevný ostrov Burano

Burano je malinký ostrov plný barevných domečků. V uličkách visí na šňůrách vyprané prádlo, jako by ho tam domaloval malíř. A opravdu, o uličku dál skutečně potkáváme malíře, tráví tu hodiny se skicákem a maluje.

Vracíme se do kajaků a po chvilce se protahujeme tunelem, vlastně půl metru nízkým mostkem, což u kolemjdoucích davů vzbudí potlesk. Ten den jsme napádlovali 50 km a stálo to za to!

Zůstanou Benátky?

V Benátkách je možné sledovat památky, historii průmyslu i moderní život na jednom místě. Všechno na sebe navazuje, a tak díky obchodu vyrostlo krásné město uprostřed bažinaté laguny.

Dnes kvůli lodní dopravě prohlubují lodní cesty, jimi se za silného přílivu dostává více vody. Záplavy ničí to, co předkové postavili. Lodní šrouby poškozují rostliny, a přirozený čisticí proces je tak pomalejší. Voda je zkalená a vzduch nevábně páchne, připomínaje neustále přítomnost civilizace. Přesto to byl krásný zážitek a určitě stojí za to si ho zopakovat.