Itálie a pět italských ostrovů – 3. díl

Nic nezklamalo, bahno bylo, zda léčivé nevíme, neb nemáme ani ekzém ani heksenšús a moře, tak to fakt nemělo chybu. V moři je utvořen z kamenů takový malý bazének, kde jsou největší úniky bublin o vysoké teplotě a voda má tím pádem asi +45o C. Povalujeme se v moři a vyhříváme a úplně zapomínáme na šnorchly a ploutve. Takže podvodní faunu jsme na Vulcanu neprozkoumali, nestihli jsme objet ostrov ani se podívat do údolí příšer, prostě jeden den je málo.

V 18,30 jedeme Aliscafem zpět na naši Salinu. Hlavně jsme zvědaví co náš miláček autíčko – celý den sám. Jo zapomněla jsem podotknout, že na Favignaně i Salině se auta nezamykají…. My zblblí z Čech, jsme zamykali a několikrát uzamčení zkontrolovali. Až jsem taky jednoho dne poctivě zamkla auto a odešli jsme si do města za zmrzlinou.
Zmrzlinu zde dávají do takové velké buchty, říkají jí brioška (…už jsem to někde slyšela…) a je to dohromady moc dobré. Po třech hodinách jsme se vrátili k autu. Chybička se vloudila, nevyrolovala jsem okno, ale hlavně, že jsem auto zamkla.
Nic se neztratilo. Prostě se zde asi opravdu nekrade.

Poslední večer na Salině, opět se nám nechce na pevninu. Západ slunce nad Alicudou i Filicudou byl jak z kýčovitého obrázku a Stromboli se předváděla dýmem a bylo viděti světýlko z erupcí. I ostrůvky se s námi důstojně rozloučily.
V sobotu trajektujeme na Sicílii do Milazza, odtud rychle do Messiny a na italskou pevninu. Trajekt z Messiny byl ten největší jakým jsme kdy jeli, přepravoval i vlaky. Na Salině jsem si tak odhadla, že bychom mohli být tak ve tři na pevnině a přesně v 15,02 jsme sjížděli z trajektu. Není nad řádné plánování. Původně jsme si letos plánovali Elbu, ale nějak jsme skončili na Liparech a Egadech. Tím, že jsme se nezdrželi na Sicílii, vyšetřili jsme 4 dny dovolené. Tak co s tím.

Nejdřív na dálnici a 30 km od Říma je městečko chráněné UNESCEM Tivoli a pak určitě tu původně plánovanou Elbu ještě stihneme.
Je neděle, včera jsme zvládli asi 750 km a jsme v Tivoli. Tivoli má určitě nespočet památek a míst co stojí za zhlédnutí. Nejvíce proklamovaný Hadriánův palác a Palác d Este byl i naším cílem. Palác císaře Hadriána se rozkládá na ploše 77 ha a je dokonale včleněn do okolní krajiny, na kterou dále nenásilně navazuje i Palác d Este.

Hadriánův palác byl budován v letech v letech 76 – 133 n.l. Císař Hadrián zřejmě velkou většinu rozsáhlých staveb sám navrhoval. Na řadě staveb uplatnil i své poznatky ze státnických cest po provinciích a uplatnil zde styl architektury řecké i egyptské. Obdivoval řeckou kulturu, dobře maloval, skládal básně a vyznal se i v matematice.

Další naší zastávkou v Tivoli byl Palác d Este. Tato vila má vcelku nenápadný vstup a malé nádvoří. Z letmého pohledu nikterak nenabízí to, jakou krásu ukrývá nejen ve svých místnostech bohatě zdobených malbami a freskami, ale zejména sem nespočet turistů láká návštěva zahrady, nejkrásnější v Itálii. Vilu se zahradou d Este dal vystavět Ippolita d Este, syn Lukrécie Borgio v renesančním slohu v letech 1550 – 1572. V zahradě se nachází řada cizokrajných a krásných dřevin, na stovky vodotrysků, fontán, chrličů a odpočinkových místeček. Ve všech vodních dílech proudí pitná voda, takže nic nebrání tomu si v malých fontánkách umýt ovoce, spočinout na některé z laviček a jen tak se kochat krásou, kterou je člověk obklopen.

Nejširší nabídku průvodců a map Itálie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Dnes se stal prognostikem můj partner. Přijíždíme k Piombinu, odkud jezdí trajekty na Elbu a je 19,00 hod. Tak si myslím, že budeme muset někde přespat, dnes už asi trajekty nepojedou. Partner mi odvětil, že to určitě stihnem, ať nemám obavu. Uvidíš, koupíme jízdenky a za půl hodiny jede poslední! Jo půl hodiny – moc mu to nevyšlo.
Bylo nám doporučeno, abychom jeli Toremarem ne Moby line, že je levnější. Nevím jak je která společnost drahá, ale než jsme našli otevřenou pokladnu a řekli náš požadavek bylo 19,10 a dáma na pokladně prohlásila, že trajekt jede za pět minut z bla, bla, bla…nebylo ji rozumět ani když mi to 3x zopakovala a zda teda ty jízdenky chceme. Ano chtěli jsme, nezkontrolovali jsme si je, popadli jsme je, letěli k autu a vlítli jsme před mola.
Naštěstí přímo před námi trůnil trajekt Toremar s otevřeným nájezdem, tak jsme to našli i stihli. Až na lodi při martini jsem si studovala jízdenku, protože se mi zdála docela drahá, asi 46,- Eur a zjistila jsem, že nás hodná paní pokladní obrala o skoro 12,- Eur. Napočítala nám auto do 4,5 m namísto do 3,5 m. Co dělat, nebyl čas, plaveme, budeme na Elbě. Taky jsem se mohla dohadovat, ušetřit 12,- a být na pevnině.

Elba – je neděle okolo 20,00 hodiny, připlouváme do přístavu v Rio Marině. Poslední týden dovolené, ach jo.
Elba je proti Egadským a Liparským ostrůvkům gigant (cca 100 km2).

Dorazili jsme za tmy do Rio Marina a pokračovali směrem na jih na Capoliveri, když jsem si uvědomila, že nemáme co k večeři ani víno po večeři. Zastavujeme v Porto Azzuro, městečko je večer přeplněné lidmi a auty. Kdyby běžnými turisty, ale zde nás přivítali němci v letních vycházkových oblecích, dámy v róbách, na špagátě 1 2 psíky,…no po malých ostrůvcích to byl docela nářez. Další překvapení bylo u koupě večeře. Ceny jsou zde tak odhadem 2x vyšší než na Salině a Favignaně.

Nakonec jsme kousek za Capoliveri zajeli na první odbočku na polní cestu a s heslem ráno moudřejší večera, jsme si dali po mortadele s rohlíkem předražené Lambrusco a šli spát.

Ráno opravdu vypadalo veseleji, promenádující se našlechtěné páry byly tytam a slunce ozařovalo kopcovitou Elbu obklopenou zelenomodrým mořem. Elbu jsme objeli a nalezli několik krásných a docela klidných míst. Nakonec se ukázalo, že zde si vybere snad každý. Jak náročný turista toužící po drahém a okázalém hotelu, tak turista s baťůžkem. Milovník písečných pláží, kamínkových, světlých, tmavých i útesů. V době naší návštěvy bylo moře mezi Rio Marina a Cavo, kde jsou taky moc hezké pláže dost znečištěné řasami, takže voda byla kalná a smrdutá. Ale západní pobřeží mezi Fetovaia a Marciana Marina bylo fakt super. Ve vnitrozemí u Maciany je Napoleonův pramen z roku 1814. Asi k němu chodil pít při svém nedobrovolném pobytu na Elbě.
Úžasnou polohu má i správní město Portoferraio na severním pobřeží. Na koupání se nám nakonec nejvíc líbilo na Capo d Enfola, kde je několik možností si vybrat v jakém prostředí chcete pobývat.
Poslední týden se skoro naplnil. Je čtvrtek a my odjíždíme na pevninu a k domovu.
Ve čtvrtek večer jsme na Lago d Idro a zůstáváme celý pátek, protože prý v Alpách prší. V sobotu přejíždíme Alpy, prší stále. Ze soboty na neděli v noci jsme doma. Tři týdny utekly, že se tomu ani nechce věřit. Autíčko věrně našlapalo šest tisíc kilometrů, žádný z deseti trajektů, které jsme použili se nepotopil, nic jsme neztratili, nic nám neukradli, co si více přát.