Istanbul: lidské mraveniště

Sulejmánova mešita

Na jednom ze sedmi istanbulských kopečků stojí Sulejmánova mešita, údajně nejkrásnější mešita ve městě. Odborníci ji díky její geniální konstrukci považují za jeden z vrcholů osmanské architektury, protože zatím bez újmy přečkala všechna zemětřesení. Roku 1550 ji nechal vystavět sultán Sulejmán Nádherný. Kromě toho, že tento nejslavnější ottomanský panovník proslul jako obávaný dobyvatel, zavedl v rámci osmanské říše řadu užitečných zákonů a reforem. Dokonce až z Anglie k němu vyslal své posly sám Jindřich VIII., aby se přiučil, „jak se to dělá.“  Sultán Sulejmán je dnes pohřben ve skvostné hrobce na hřbitově přiléhajícím k východní straně mešity.  Na hřbitov navazuje malý park s nádhernou vyhlídkou na bosporský průliv a zátoku Zlatý roh, která se jen hemží loděmi a kam máme namířeno.

Nejlepší obchodníci na světě

Od Sulejmánovy mešity scházíme zmíněným mumrajem – spletí úzkých uliček. Je fascinující, jak všude v Turecku kvete drobný obchod. Není divu – Turci jsou odedávna vynikající obchodníci. Mají obchodování v krvi od té doby, co obsadili střední Asii a veškerý obchod po Hedvábné cestě pak musel probíhat jejich prostřednictvím.
Často se v každé uličce prodává výhradně jeden druh zboží, např. jen nádobí nebo jen koberce. Většinou však lze v jedné ulici koupit vše – od ovoce, přes pytlíky do vysavače, až po figuríny na oblečení. Malí kluci si po škole přivydělávají pouličním prodejem balené vody, kterou chladí v kýbli s ledem, nebo nabízejí žvýkačky. Naopak staříci, kteří už nestačí na obchůdek nebo pojízdný krámek si alespoň stoupnou na ulici s váhou, takže i při cestování v Istanbulu si můžete snadno hlídat svoji hmotnost.

Nejširší nabídku průvodců a map Turecka (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Istanbulské bazary

Ztrácíme se. Uličky nás nakonec zavádějí do Velkého bazaru. Toto obrovské kryté tržiště s téměř 4000 obchůdků slouží Istanbulanům už od 15. století. Dnes se orientuje do značné míry na turisty a jeho kdysi nepřeberný sortiment teď představují hlavně koberce, šperky, tepané konvice, vodní dýmky a suvenýry.
O kousek dál pod Velkým bazarem vcházíme do daleko zajímavějšího Egyptského bazaru, kde je k mání snad vše, co se dá jíst. Pro cizince je to každopádně fantastická pastva pro oči. Krámky s úhledně vyrovnaným ovocem střídají obchůdky s čajem a tureckými cukrovinkami. Když ale narážíme na první stánek s kořením, rezignujeme na všechny své pokusy o určení, co je co. Jen si v úžasu prohlížíme ty úhledné pestrobarevné hromádky v různých odstínech žluté, oranžové a červené. Jedovatě zelená je henna. Koření jako chilli, paprika a pepř obvykle nabízejí ve dvou variantách: pálivá a super pálivá. Věřte mi, že i ta „jen“ pálivá stojí za to. Z vlastní zkušenosti také mohu doporučit vynikající směs koření na maso zvanou köfte. Nad tím vším jsou ještě visí svazky chilli papriček, hub a všeho možného.

Nekupte, to když je to tak dobrý

Někteří prodavači tureckého medu nejenže neomylně poznávají, že jsme Češi, ale dokonce na nás česky pokřikují: „Ahoj, ochutnávka zadarmo!“ Tím ovšem jejich znalosti češtiny končí. Ptám se anglicky: „Jak jsi poznal, že jsme Češi?“ „Ha, ha, my poznáme každého,“ směje se Turek. Kupujeme nakonec směs několika druhů. Pojem turecký med v Turecku představuje úhledné kostičky želé, v němž jsou většinou zalité oříšky. Jednotlivé kostičky jsou pak řádně obalené cukrem, kokosem, kakaem nebo drcenými pistáciemi. Jen škoda, že se smlouváním už dnes člověk v Egyptském bazaru vůbec nepochodí. Kilo lepších cukrovinek stojí kolem 8 tureckých lir (120 Kč). Ještě nedávno by to ovšem bylo 8 000 000 lir. Ovšem i po té, co Turci v roce 2005 škrtli šest nul, píšou často ceny stále v miliónech. V běžné mluvě dokonce počítají v miliónech s naprostou samozřejmostí pořád.

Pijavice na nábřeží

Ocitáme se na konci Egyptského bazaru, před Novou mešitou (Yeni Cami), a pomalu se vzpamatováváme z té nádhery. Před vstupní branou ještě obdivujeme celkem překvapivé „zboží“ – velké pijavice. Spousta se jich svíjí a natahuje v průhledném barelu s vodou, z kterého se jinde točí limonáda. Slovo „medicin“ na cedulce nás ubezpečuje, že nejsou „na maso.“
Stojíme na břehu zátoky Zlatý roh, naproti se zvedá kopeček se známou Galatskou čtvrtí a naše procházka od Sulejmánovy mešity zde končí. Fotogenický prodavač tureckých vlajek a vlajek fotbalového klubu Galatasaray Istanbul dává jasně najevo, že nejsme v mraveništi, ale v Turecku, v Istanbulu.