Írán je nádherná země s opravdu nezaslouženě špatnou pověstí. Na Blízkém východě je oázou klidu a pohody

Za téměř dva roky, které jsem v této krásné zemi strávil studiem perštiny, jsem měl možnost nahlédnout na místa neobvyklá a pro někoho možná neočekávaná. Například pozorování noční oblohy teleskopem z vysokých dun pouště Mesr je zážitek vskutku neopakovatelný. Letos, na den jarní rovnodennosti, se v Íránu slavil nový rok 1397.

Vzhůru do hor

Při mé první návštěvě země jsem náhodou narazil na skupinu horolezců, kteří se chystali na poměrně náročný výstup na Kuh-e Palvár poblíž historického města Kermán. Nabídli mi možnost účastnit se této výpravy, já přijal a rozhodně nelitoval. Od té doby jsem zdolal celou řadu íránských vrcholů: Damavand, Alvand, Taftan, Točal a další.

Na naprosté většině treků je možné využít horských ubytoven vybavených jednoduchým plynovým vařičem a patrovými postelemi, takže spacák, ešus a lžička postačí. V průběhu studia jsem se živil jako průvodce a na jedné z výprav jsme se skupinou absolvovali jízdu na koních v zimním Lese mraků na severovýchodě země poblíž města Šáhrúd. Nocování pod širákem nebo ve stanu je v Íránu povoleno prakticky kdekoliv.

S cestovkou po různých koutech Iránu

Protože sami Íránci velice rádi po své zemi cestují, místní cestovní kanceláře nabízí celou řadu zájezdů a expedic po krásách Iránu. Účast na takovýchto několikadenních akcích vůbec neodporuje myšlence individuální turistiky, kterou máme v Česku tak rádi. Člověk se seznámí se zajímavými lidmi a podívá se na místa, kam by se těžko dostal sám.

Centrální regiony nabízí nahlédnutí do kočovného života tradičních etnik, severu dominují lesní a horské scenérie, burácející vodopády a lyžařská střediska. Na jihu je zase možné se zúčastnit potápěčského kurzu s přístrojem a prozkoumávat hloubky Perského zálivu poblíž ostrovů Qešm nebo Hormoz.

Samotné ostrovy jsou komplexním ekosystémem, ve kterém se můžeme plazit nejdelším systémem solných jeskyň na světě (který mimo jiné prozkoumali čeští vědci), proplouvat mangrovovými porosty na rybářském člunu a kochat se duhovými barvami hornin, ze kterých místní umělci tvoří nádherné obrazce na plážích, které připomínaly koberce.

Není od věci připomenout, že na ostrově Hormoz žil několik let český dokumentarista Jiří Polák a celkově Česká republika a Československo zanechalo v Íránu nesmazatelnou stopu. Cukrovary, strojírenské podniky, mosty a další stavby, které naše firmy stavěly od třicátých let dvacátého století, stojí dodnes. Mladá generace nás zná prostřednictvím fotbalistů a intelektuálové rádi čtou perské překlady děl Václava Havla, Jaroslava Haška, Franze Kafky, Bohumila Hrabala a dalších, jež reflektují nejen českou, ale do značné míry i íránskou společnost. Kurdové znají zbrojovku Brno a mnoho Íránců se pousmálo nad tím, jak náš bývalý prezident “ukradl” propisku.

Nejširší nabídku průvodců a map Íránu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

I persky se dá naučit

Chce-li někdo poznat Írán do hloubky, může se zapsat na lekce perštiny například v Mezinárodním centru perských studií Dehkhoda v Teheránu. Získání studijního víza sice trvá asi čtyři měsíce, ale rozhodně to stojí za to.

Život v Íránu je rozhodně zkušenost sama o sobě. Každý víkend může člověk navštěvovat různé kouty země dvacetkrát větší než Česká republika a využívat přitom služeb například pohodlných VIP autobusů, luxusních železnic nebo husté sítě vnitrostátní letecké dopravy.

Navíc perština je jedním z nejsladších jazyků na světě, a právě proto byla, a je inspirací pro mnoho slavných básníků. Posuďte sami, když chce Peršan říct, že se mu stýská, řekne doslova, že jeho srdce se zúžilo. Když chce poděkovat za poskytnutou službu, vysloví „nechť tě ruka nebolí“ a jako odpověď se mu dostane „nechť tě hlava nebolí“, čili „nedělej si o mně starosti“. Stovky úsloví zakořeněných v běžném jazyku dokreslují poezii jazyka, kterým se domluvíte v Íránu, Afghánistánu i Tádžikistánu.