Indonésky snadno a rychle! Aneb rychlokurz pro cestovatele

Před odjezdem do Indonésie jsem z mnoha stran slyšela, že je indonéština lehká, protože nemá pády ani slovesné časy a lze se jí naučit velmi rychle. Avšak po několikaměsíčním studiu tohoto jazyka jsem si na něj udělala zcela opačný názor.Pokud se chcete tomuto jazyku aspoň trochu naučit, tak čtěte dále mou laicko-odbornou lingvistickou studii.

Jednoduchý, nebo těžký jazyk?

Indonésie je pro Evropany velmi exotickou zemí a stejně exotický je i zdejší jazyk, který je v této zemi jazykem úředním. Indonéština patří do skupiny malajských jazyků a vychází z malajštiny, které je velmi podobná. Podle několika textů a projevů, které jsem měla možnost slyšet, bych řekla, že tyto dva jazyky si jsou bližší než čeština a slovenština.

Indonéština opravdu nemá pády ani slovesné časy a množné číslo se tvoří tak, že se základní slovo vysloví dvakrát, např. anjing (pes), anjing-anjing (psi). Tím ovšem veškerá jednoduchost končí. Pro indonéštinu jsou typické prefixy a sufixy, používá se jich mnoho a různě se kombinují se základem slova. U sloves se základ slova téměř nepoužívá, používá se jen pro rozkazovací způsob. Ovšem základ slova je třeba znát pro případ, že byste dané slovo potřebovali najít ve slovníku. Ve slovnících se slova řadí abecedně podle základního slova, od kterého jsou odvozena. Takže je třeba znát slovo, které během pobytu v Indonésii třeba ani vůbec neuslyšíte. (např. membaca –číst, terbaca – čitelný, membacakan –předčítat, pembaca –čtenář, bacakan – čtení, ovšem vše je ve slovníku pod výrazem baca).

Prefixem “ke-“ by se měla tvořit podstatná jména z přídavných, ale stalo se mi, že ani učitel, rodilý mluvčí, nevěděl, o jaký slovní druh se jedná, a podal mi jinou informaci, než byla ve slovníku.

Indonéština má s angličtinou stejný slovosled, tj. podmět, přísudek, předmět. Slovosled je v indonéštině pevný a nelze ho měnit, jinak se změní význam sdělované informace. Tím končí veškerá podobnost s některými indoevropskými jazyky.

Slovní zásoba

Slova jsou velmi různorodá, nelze říci, že například všechna slovesa končí stejně apod. Na rozdíl od indoevropských jazyků, kde je třeba dávat pozor na každé písmeno, aby se nezměnil význam slova, v indonéštině to neplatí – jedno písmeno význam slova vůbec nemění. Nejtypičtějším příkladem je písmeno H, ovšem jedná se i o další písmena. V učebnici bylo slovo hutang /dluh/, ale ve slovníku jsem ho pod písmenem H nenašla. Poprosila jsem učitele o vysvětlení. Učitel mi vysvětlil, co slovo znamená a tak jsem si toto slovo našla ve slovníku pod českým výrazem a tam stálo jen utang….

Autobus je bus i bis; prázdniny liburan i lebaran.

Leckdy se mi zdá, že význam slova se nezmění, i když se zamění všechna písmena, protože indonéština má pro většinu slov dva a více výrazů – jeden nebo dva indonéské a další z lokálních jazyků /jávanštiny, sundštiny, balijštiny a dalších/. Jako pravidlo v Indonésii platí, že pokud se naučíte jeden výraz, všichni kolem vás budou používat výraz jiný, pokud ho začnete používat i vy, začnou ostatní používat výraz, který jste vy používat přestali. Může se stát, že vám místní lidé ani nebudou rozumět, protože ne všichni indonésané znají všechny indonéské výrazy. Několik příkladů: pouze – hanya, cuma; letadlo – kapal terbang, pesawat; noviny – koran, surat kabar, unavený – capek, laleh.

Dokonce ani mezera mezi slovy význam vůbec nemění, např. odkud? dari mana? i darimana?

Nejširší nabídku průvodců a map Indonésie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Orang/člověk/, hutan/les/ – jak se řekne lesní muž nebo-li orangutan? Takto: orangutan, orang utan i orang hutan.

Ovšem i v Indonéštině existují slova, kde jedno písmeno mění význam, např.: kayu /dřevo/ – kaya /bohatý/, gaji/plat/ – gajih /špek/, lagi /ještě/ – lagu/píseň/, macam /druh/ – macan /tigr/, ale ten je také harimau.

Velmi často se v Indonésii, a to i ve spisovném jazyce, používají slova zkrácená, např. Ibu /paní/ je “Bu”, setiap/ každý/ se zkrátí na “tiap”, satu /jedna/ se zkrátí na“tu”, tidak /ne/ na “tak”…Pro člověka znalého jen několika frází je to velmi matoucí.

Dalším specifikem indoněštiny je psaní velkých písmen. Velká písmena se používají u všech názvů a názvem je také “pololetní zkouška”. Velká písmena se píší i u názvů dnů, měsíců, světových stran a u oslovení /pane, paní, slečno/. Ovšem může se stát, žeto, co se naučíte v učebnici nebo ve škole, uvidíte někde napsáno jinak. Mě se to stalo již mnohokrát a na můj dotaz učitelé, rodilí mluvčí, dost dlouho přemýšleli, než mi podali vysvětlení, které ovšem v praxi stejně neplatí na 100%.

V mé učebnici také stojí, že před zeměpisnými názvy je třeba vždy uvést o co se jedná, tj. nelze říci jen Dunaj, ale sungai /řeka/ Dunaj, nikoliv Mont Blanc, ale gunung /hora/ Mont Blanc. Výjimku tvoří jen všeobecně známé názvy jako Jakarta, Indonésie.Naopak u názvů dnů není třeba používat slovo den, je to jasné již z názvu dne / výjimkou je neděle, řekne se totiž stejně jako týden/. V praxi je to ovšem přesně obráceně.

Přesto, že má indonéština dva zápory: tidak (pro slovesa a přídavná jména) a bukan (pro podstatná jména a zájmena) používají indonésané v 90% případů zápor třetí – belum /ještě ne/. Pro vyjádření kladu má indonéština slovo ya /ano/, ale používá se častěji výraz sudah /už/.

Názvy ovoce, které se do Indonésie dováží, se ponechávají anglické a tak jahody jsou strawberry a jablko je apple, takto jsem to aspoň viděla v několika supermarketech. Jenže ve škole jsme se učili, že tyto nazvy se do indonéštiny přepisují foneticky, tj. jahody jsou stoberi a jablko apel. Na můj dotaz, co je tedy spravně jsem dostala neutrální odpověď :”U nás tohle ovoce neroste, tak pro něj nemáme ani jméno!”

V indonéštině mnoho slov, která mají v evropských jazycích stejný slovní základ, má slovní základ rozdílný. Např. garam- sůl, ale slaný je asin; zpívat je menyanyi, píseň je ovšem lagu. Můžete namítnout, že taková slova jsou i v češtině, to ano, ale v indonéštině jich je daleko více.

Dokonce ani na spravném vyjádření se dva rodilí mluvčí neshodli. Na větu “O vánocích chci jet na Bali.” “Saya mau ke Bali waktu natal.” mi jedna studentka řekla, že je lepší říci: “Saya mau ke Bali ketika natal.” Větu jsem si zapamatovala a řekla to jiné studentce a ta na to, to je špatně, lépe to vyjádříš, když řekneš:“Saya mau ke Bali waktu natal.”

Případů, kdy jsem od několika rodilých mluvčích dostala rozdílné odpovědi na dotaz, jak něco indonésky co nejlépe vyjádřit, bylo za 4 měsíce studia snad více než sto. Několikrát týdně se stane, že i vysokoškolstí učitelé přemýšlí, jak studentům –cizincům vysvětlit odlišnosti v gramatice či pravopisu, ke kterým studenti došli praxí.

Pozor, v indonéštině je několik slov, která znějí stejně jako slova mezinárodní, ale jsou indonéská a tak mají odlišný význam. Copak znamená slovo air? Mnoho Evropanů by bez váhání odpovědělo, že vzduch, ale omyl, air je v indonéštině voda. Copak znamená tempat? Toto slovo nemá nic společného s časem, ale znamená místo. Pozor na takováto slova, jejich význam si radši ověřte ve slovníku.

Paradoxně mnoho indonéských leteckých společností používá ve svém názvu slova air, neměly by tohoto slova v Indonésii používat spíše dopravci lodní?

Ani se mi nechce věřit, že i v Indonésii existuje Pusat Bahasa /obdoba ústavu pro jazyk český/, který má za úkol jazyk regulovat a usměrňovat.

Pokud se do Indonésie chystáte, tak zde jsou nejužívaněší slova:

“Belum” (ještě ne) – v užívanosti silně předčí ostatní indonéská slova. Indonésané ho vyslovují téměř za každou 3-5 větou. Jako odpověď, kde by cizinec použil slova ne, ho indonésané používají v 80% případů, ostatní zápory “tidak” a “bukan” používají jen v 20% případů.

“Capek” (vyslov čapek = unavený) – capek? capek? Tuto otázku uslyšíte několikrát denně, vychází totiž z všeobecně rozšířeného názoru, že je v Indonésii příliš vedro na to, aby se chodilo pěšky, nebo spíše cokoliv dělalo.

“Sudah” (už) – užívá se jako kladná odpověd na otázku, zda už někdo něco udělal -Evropan by v těchto případech použil slova ano. Odpovědi “ya” /ano/ se užívá méně často.

“Dari mana?“ /odkud jsi?/ – velmi častá otázka, se kterou se cizinec setká.

Odpověď: „Dari Republik Ceko“ /Jsem z ČR/ – indonéské “c” se vyslovuje stejně jako české “č”/

“Siapa nama Anda?“ /Jak se jmenuješ?/ – Odpověď: „Nama saya……“

“Apa kabar? Bagaimana kabar Anda?“ /Jak se máš?/ – Odpověď: “Baik!”

“Mau ke mana?” /Kam chceš jít/jet?/ – velmi často se s touto otázkou setkáte na nádražích nebo budete –li někde postávat a vypadat bezradně.

Odpověď: “Saya mau ke………” / Chci do……/

“Silakan duduk!” /Prosím, posaďte se!/ – V Indonésii velmi časté vybídnutí, vychází z názoru, že je v Indonésii velké vedro a tak je třeba často posedávat, abyse lidé příliš neunavili.

Zdá se vám ještě indonéština lehkým jazykem?

Doufám, že jsem vzbudila váš zájem o tento jazyk.

Mbak nebo také Mbah