Stanislav Lhota je výzkumným pracovníkem ústecké zoo a zkoumá a především chrání přírodu Indonésie. Cílem projektu, který zaštiťuje Zoo Ústí nad Labem, je zvýšit povědomí o této oblasti, shromáždit údaje o její biologické diverzitě a hrozících rizicích, zajistit oblasti statut chráněného území a zavést zde ozbrojené hlídky.
Prioritou je průzkum a ochrana pobřežních mangrovů v Balikpapanském zálivu. Ty jsou domovem opic kahau nosatých, delfínů orcel tuponosých, mořských býložravých savců dugongů, krokodýlů mořských a řady dalších živočichů. Mangrovům v Balikpapanském zálivu hrozí zánik z důvodů kácení stromů a řady dalších ilegálních aktivit, ale také z důvodu plánovaného projektu výstavby provinční silnice.
Nejširší nabídku průvodců a map Indonésie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Zrovna dnes nám přišel do redakce jeho mail. Přečtěte si jak nesnadný úkol, bohužel, má:
V Balikpapanu zažíváme obzvláště náročné časy a nemůžu najít dost energie k psaní… Tak aspoň krátce.
Na další rok se podařilo pozastavit stavbu mostu přes ostrov Balang a dálnice kolem Balikpapanského zálivu. Bylo to díky souhře šťastných a nešťastných okolností. Na výlet do zálivu jsme pozvali poslankyni, která v té době seděla v komisi pro turistiku, a snažili jsme se ji přesvědčit k tomu, aby se v rámci národní strategie počítalo se zálivem jako s ekoturistickou oblastí. A v zápětí poté, co se jí podařilo získat na naší stranu, ji z komise pro turismus převeleli do komise pro infrastrukturu, kde mohla mluvit do toho, které mosty a které silnice se na Kalimantanu stavět budou nebo ne. A zdá se, že nebyla jediná, komu se v Jakartě guvernérův projekt nelíbil, hlasy proti se ozývaly i z několika ministerstev a z prezidentské kanceláře. Nejen kvůli ohledům na životní prostředí, ale hlavně kvůli neekonomičnosti celého projektu, ze kterého budou těžit převážně spekulanti s pozemky a projektovými penězi.
Guvernér ale pokračoval v intenzivní kampani, a možná by v ní i uspěl nebýt toho, že v nedalekém Tenggarongu spadl jiný most postavený téměř navlas stejně jako most přes ostrov Balang. Jak v novinách přibývaly zprávy o nalezených a nenalezených mrtvých, guvernérova prohlášení o mostu přes ostrov Balang a o lepších zítřcích se postupně vytratily.
Centrální vláda neodsouhlasila financování projektu z národního rozpočtu a stavba, která už z jednoho konce začala, se zastavila. Nejméně na rok, než se na nehodu v Tenggarongu zapomene a než bude moc guvernér začít v lobování pro podporu z národního rozpočtu pro rok 2013.
Zároveň se ale vyhrotil jiný problém, který je ve skutečnosti ještě horší než projekt dálnice kolem Balikpapanského zálivu. Indonésie připravuje nový územní plán. Podstatná část Balikpapanského zálivu se má stát průmyslovou zónou. Návrh se dlouho držel v tajnosti před environmentálnimi aktivisty. Proběhlo sice už 8 veřejných jednání, ale zástupci veřejnosti byli vždy pečlivě vybráni tak, aby plány na veřejnost neprosákly. Teprve po osmém jednání loni v říjnu se vše provalilo, a to jen kvůli jednomu „nestrategicky“ přizvanému účastníkovi, který si nakopíroval na flashdisk všechny prezentace a předal mi je, takže zanedlouho už o všem věděli všichni.
Vzápětí se objevila vlna protestů několika nevládních organizací, ale bylo už tou dobou dost pozdě, plány už byly v hodně pokročilém stádiu. Dali jsme si opravdu hodně práce se sepsáním a grafickou úpravou zprávy o celé situaci. Několik týdnů jsme pak já a několik místních aktivistů strávili cestováním a roznášením několika set kopií brožury po všech úřadech, organizacích a sdruženích v Jakartě, Samarinde, Balikpapanu a Penajamu. Ohlas byl nečekaný, z územního plánu Balikpapanu se stal národní případ a i tentokrát se centrální vláda v Jakartě postavila na naši stranu a navržený územní plán Balikpapanu zamítla.
Jenže tím není všemu konec! Je potřeba připravit nový plán, a místní vláda v něm odmítá udělat jakoukoli změnu. Namísto toho jen dlouze vyjednává a vyjednává. V podstatě jen čeká na to až aktivistům dojdou síly. A docela jim tahle taktika vychází. Kampaň pro změnu návrhu územního plánu pokračuje zdlouhavým tempem. Stála mě už všechny peníze, spoustu času a navíc přišla v době, kdy mi vypršelo indonéské vízum. A tak jsem teď v Malajsii a do Indonésie se už budu moct vrátit jen na třicetidenní turistické vízum…
