Indický národní park Ranthambhór

Sawai Madhopur

Výchozím bodem do NP Ranthambhór je městečko Sawai Madhopur. Vede sem železnice z Agry do Koty nebo Jaipuru. Mnoho místních cestovek nabízí výlety za tygrem včetně ubytování.  My jsme přijeli do Sawai Madhopur autem z  Shivpuri po zdejších „okrskách“, které jsou místy děsné, horší, ale vesměs pěkné, jako naše asfaltky.  Měli jsme tak možnost vidět život místních lidí, který jen tak našinec nevidí.

V  této oblasti například lidé mlátí obilí tak, že jej rozprostřou na cestu a projíždějící auta vykonají tuto práci za ně. Pak stačí vše sesbírat. Je tady klid a pohoda, kterou umocňuje rozpálené slunce. Těch asi 150 km z Shivpuri je téměř rovina. Až kousek od cíle se začne krajina vlnit a kopce, které dříve vypadaly jako malé kopečky,  se zvedají ve vysoké hory.

Hurá do parku

Vstupenky je možné si zakoupit přímo v  Turistické kanceláři, která je kousek od vlakového nádraží, severovýchodním směrem. Otevírá se cca v pět hodin ráno a je nutné si opravdu přivstat, lépe už být u pokladen v půl páté. Je tam ovšem velký zmatek a neznalý jazyka a zdejších poměrů nemusí být úspěšný. Druhá možnost je rezervace vstupenek přes internet, což po našich zkušenostech vřele doporučuji. Opět je možné využít i místních cestovek, které vše vyřídí za Vás a vyzvednou a zase zavezou přímo k hotelu.

Přírodní rezervace NP Ranthambhór o rozloze 1334 km2 se rozprostírá ve stínu pohoří Aráválí a Vindhja. Je to jedno z mála míst na zemi, kde je ještě možné zahlédnout tygra ve svém přirozeném prostředí. Hluboké rokle, ostré horské štíty, močály hustý lesní porost jsou nejlepším útočištěm nejen pro tygry, ale i jiné masožravé dravce, jako je medvěd pyskatý, karakal, levhart, hyena, šakal, krokodýli, ještěrky či hadi.

Samotný vstup do Národního parku je na konci asfaltky, která vede k bráně do NP. Zde je možné si zakoupit suvenýry, jako je např. klobouk typu safari a také zaplatit 400 Rp. za použití kamery. Fotoaparát je zdarma. Turisté se v parku pohybují zásadně s průvodcem, který je v každém džípu (džíp je pro 5, 16 nebo 20 lidí).

Nejširší nabídku průvodců a map Indie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Za sambary a tygry

Projíždíme další velkou kamennou bránou se zbytky hradeb a  mostem přes říčku.  Následuje rozcestí, kde je zděná stavba a hlídač, u kterého se řidiči džípů hlásí. Nám byla přidělena trasa č. 1, začíná hned na tomto rozcestí vpravo, takže do hlubin parku asi nezavítáme. Průvodce poskytuje během dvou hodin cesty výklad o parku a životě zvířat v angličtině.

Po ránu je ve stínu stromů opravdu chladno, ale slunce se pomalu vynořuje zpoza kopců. Zatím můžeme sledovat zajímavě rostlé stromy a bujnou zeleň, ptactvo, případně zbytky malého chrámu.  Po chvíli nás průvodce upozorní na daňky. Jsou dále v houští, asi tak 20, 30 metrů. Následuje krásný jelen Sambar indický. Bohužel, dojeli jsme jiný velký džíp, který stojí snad metr od Sambara. Nám ovšem brání ve výhledu opět hustý keř. Když džíp před námi odjíždí, Sambar se ztrácí v houští. Je vidět, že tato statná zvířata jsou naprosto imunní vůči džípům s turisty. Pak následují dvě srnky, které už máme jako na dosah. Klidně stojí, nechají se fotit, popojdou, otočí se a odchází.

Dva bezocasí pávi se ve vysoké trávě málem ztrácí, ale jen copopojdou nám vstříc, zase máme možnost fotit. Pak opět potkáváme Sambara, že by ten stejný? Asi 15 minut stojíme v houští. To proto, že jsme vlastně na slepé trase a za říčkou se auta otočí a jedou zpět. Motor džípu utichl a tak všichni jen sedíme a posloucháme zvuk džungle. Je tu relativně ticho. Občas zachrastí v porostu a všichni turisté s napětím očekávají, co by se mohlo vynořit. Jsou to ovšem jen ptáci nebo pávi. Pak zase stojíme na náspu a čekáme, až se pohne auto před námi. Násep vypadá, že je uměle vytvořený pro džípy. Stojíme nad jezírkem a vyhlížíme nějakého krokodýla nebo želvu. Znovu míjíme stejnou skupinku daňků.

Loviště jaipurských mahárádžů

Na této trase č. 1 se pohybuje asi čtyři nebo pět džípů. Po krátké pauze se vracíme zase na rozcestí. Ještě potkáváme dva stopaře. Náš průvodce se jich ptá na tygra, ale jen krčí rameny a ukazují na zem, na nějaké stopy. Několik takových stopařů vybavených, stejně jako průvodci v džípech vysílačkami, se pohybuje od časných ranních hodin v parku a snaží se vystopovat tygry. Pokud se jim to podaří, informují průvodce v džípech. Řidiči se pak snaží co nejrychleji přivést turisty co nejblíže k tygrovi.

Když jedem zpět, u říčky, kousek od cesty, zase vidíme, jak pije krásný statný Sambar. Dopije, zvedne hrdě hlavu, zapózuje nám, přeběhne říčku ladným krokem, zastaví se v trávě na okraji lesa, zase hrdě zapózuje a nadobro mizí v lese. Tím naše poznání NP Ranthambhór končí.

Park byl původně lovištěm jaipurských mahárádžů. V parku je mimo jiné k vidění  několik zbytků paláců a pevností, např. Ranthambhór ležící ve výšce 215 m n.m. nebo Khandar. Rádžbágh Táláo, jedno ze tří jezer, bohatou flóru a hejna ptactva.