Indické spodní prádlo aneb Co se nosí pod sárí

Indické spodní prádlo aneb Co se nosí pod sárí

Spodní prádlo v Indii je fenoménem samo o sobě. Někdy se až zdá, že jeho design navrhuje vláda, aby snížila nekontrolovatelně narůstající porodnost, neb nic není lepší antikoncepcí, než pohled na někoho (bez ohledu na pohlaví), navlečeného v indickém spodním prádle.

Ponižující je již samotný nákup spodního prádla. Stejně, jako všechno ostatní v Indii, se prodává zcela otevřeně na ulici a „láká“ svoje zákazníky nejen přepestrými barvami, ale hlavně tvary a střihy. A 99% prodavačů v Indii jsou samozřejmě muži.

Vzhledem k tomu, že jsem se jednoho krásného dne díky British Airways ocitla v Indii zcela bez zavazadel, byla jsem nucena proces nakupování spoďárů podstoupit též. Musím říct, že až do tohoto okamžiku jsem nikdy indické spodní prádlo nevnímala, snad kromě všudypřítomných strašlivých žlutých reklam na spodky BABA vyvedených do každičkého nechutného detailu. A když jsem tak kráčela částí tržiště, kde se tyto součásti oděvu prodávaly, jímala mě čím dál tím větší hrůza. Myslím, že obrazová dokumentace k tomuto článku mluví sama za sebe a nemusím zde svoje nejhlubší ponížení dále rozpitvávat.

Prádlo prodávají obvykle muži

Ano, tyto modely jsem opravdu nosila celičké dva týdny, než se výše zmiňovaná letecká společnost rozhodla mé zavazadlo objevit a doručit. S jakou láskou jsem se pak vítala se svými sepranými spoďáry a ostatním vybavením, které jsem předtím v Čechách určila k donošení a následnému vyhození v Indii! Nyní přejděmež k součástem indického spodního oděvu detailněji:

Dámské spodní prádlo

Kalhotky
Jak již bylo nastíněno, žádné sexy či alespoň neažtakantisexy kousky (snad kromě vybraných lepších obchodů) nečekejte. Barvičkám a vzorkům se meze nekladou a snad každé kalhotky jsou vybaveny bytelnou gumou, která zajišťuje nejen to, že drží tam, kde mají, ale hlavně jim dává nezaměnitelný baňatý tvar. V Indii už také slyšeli o „nohavičkových“ kalhotkách, ale nejspíš si tento pojem špatně vysvětlili (viz fotografie). Moje babička by ale šílela nadšením – tyto typy kalhotek vždy s láskou nazývala „bombarďáky“.

Pojízdná prodejna spodků

Podprsenky
Ano, i tyto součásti oděvu prodávají muži – buď v samostatných stáncích, nebo přímo v „lady shopech“, což jsou ministánky se vším možným – bindi, tikkami, kosmetikou, sponami do vlasů a… podprsenkami. Ty lepší jsou zabalené v krabičkách s nějakým výmluvným (ovšem zcela neodpovídajícím) obrázkem na obalu. Další jsou rozvěšeny zbůhdarma kolem, zdali jsou velikosti netuším – při mém nákupu jsem jen stydlivě ukázala na dva civilizovanější kousky, zaplatila jsem v přepočtu asi 30 korun za oba a šla jsem si dát pořádnou dávku indického čaje, abych v něm utopila svůj stud.

Podprsenky mají mnoho barev, ale obvykle jen jeden střih

Indické podprsenky (i ty maxiobří velikosti) bývají většinou nevyztužené. Což lze ještě snést, pokud má jejich majitelka na sobě sárí a tedy i čoli, které je většinou prsa schopno udržet s jistými obtížemi i samo o sobě. To samé ale neplatí o pandžábích. Zejména korpulentní dámy mají tendenci nechat si šít pandžábí hodně natěsno v naději, že je to opticky zeštíhlí. Výsledek kombinace obtaženého materiálu a nevyztužené podprsenky se mi takhle navečer raději nechce popisovat.

Mužské spodní prádlo

Slipy či boxerky…?
Toť otázka, neb indické spodní prádlo se zastavilo někde uprostřed cesty. Již zboží vystavené na pultech stánků připomíná něco, čeho se neradno dotknout, natož pak, pokud ho uvidíte v plné kráse naživo. Aby vám tento zážitek neušel, nemusíte hned s Indy navazovat bližší vztahy, stačí si jen zajít na nějaké místo, kde se koupe – pumpa, jezero, ale ideálně moře – a estetických zážitků se vám dostane tolik, že si budete přát, aby k tomu nikdy nedošlo. I ten nejkrásnější nagelovaný Ind, jakmile odloží svoje hypermoderní džíny a trendy metrosexuální košili, namíří si to do vody právě v něčem takovém, co ukazují naše fotky… a nejhorší přichází v případě, když světlejší jednobarevné kousky stykem s vodou zprůhlední…

Nátělníky
Nátělníky tvoří samostatnou součást indické mužské módy a neobejde se bez nich nikdo – i když je padesát stupňů. Rýsují se jak pod značkovými košilemi zlatem ověšených obchodníků, strakatými tričky teenagerů či pod dlouhými kurtami vlastenců.

Nátělník jako součást pravého indického gentlemana

A jaké jsou Vaše zkušenosti s nákupem spodního prádla ve světě? Pište do diskuse pod článkem.

Článek byl převzat z www.sari.cz, kde najdete mnoho užitečných informací o nákupu i údržbě sárí.

Zkušenosti čtenářů

werther

No nevim, me ty trencle pripadaj celkem normalni :).

Petr Pavel

Domnívám se, že dáma by cestovat neměla. A to ani s cestovkou. Při cestách se totiž přitrefí i mnohem horší věci, než leteckou společností pozdržené prádlo. Jestli měla dotyčná dáma problém s nákupem ve stáncích tak by opravdu neměla opouštět zeměpisný prostor Evropy a severnější části USA + Kanady. To je totiž jediná oblast, kde takováto telátka mohou přežít.

Veronika
Petr Pavel:

Zdraví dotyčná dáma. Do Indie létám sama několikrát do roka už pěkných pár let a rozhodně toho nenechám jen proto, že se mi nelíbí tamní spoďáry. Jejich nákup rozhodně nebyl nejhorším, ale nejtrapnějším zážitkem, který mě tam za ty roky potkal 🙂

eva

Mě teda tohle prádlo připadá taky úplně normální. Možná, ale dotyčná dáma nosí pouze tanga a erotické prádýlko. To co je na těhle fotkách se přece běžně prodává i u nás.

Katka

A vy jste v Indii byli? A zkusili místní nabídku na vlastní kůži? Neřekla bych.
Ve skutečnosti je opravdu prádlo pro Evropany dost barevné, v nezvyklých tvarech a velikostech a s hodně krátkou dobou trvanlivosti. Například ponožky jsou často jen na jedno použití (ze zkušenosti).
A navíc jste evidentně nepochopili humor a mírnou nadsázku, která se ve článku skrývá 🙂
S pozdravem

Katka

Josef
Katka:

Já jsem sice v Indii nebyl, humor i nadsázku jsem ovšem pochopil. Mám ještě jeden dotaz = kolikrát se autorce v Indii naskytl onen antikoncepční „pohled na někoho (bez ohledu na pohlaví), navlečeného v indickém spodním prádle“? Děkuji za odpověď.

Katka
Josef:

Nevím kolikrát se naskytnul autorce, ale v Indii je ranní očista běžná u všech větších řek. Je to záležitost poměrně veřejná, takže koupající se Indy můžete vidět v podstatě každý den (pokud se budete po ránu pohybovat v blízkosti řeky).
Ženy se koupou a myjí většinou v sárí, muži ve spodním prádle nebo v sarongu (pruh látky uvázaný kolem pasu jako sukně).
Na březích řeky se ale odehrává více činností, takže není vyjímkou vidět koupaní a čištění zubů, kousek dál mytí nádobí, kousek dál mytí buvolů nebo auta v řece a kousek dál spalování zemřelých.
Často je ranní procházka podél řeky velmi silným zážitkem.

Ivous

🙂 Je pravda, ze spousta veci se v Indii prodava primo na ulici, ale presto se mi treba v Bubaneshwaru podarilo najit i obchod s klasickym pradlem. Co me ale dorvalo, bylo, kdyz jsem si chtela koupit plavky. Indky se bezne koupaji v sari, v plavkach je videt jenom turistky, ktere pak Indi s otevrenou pusou okukuji (mno, spis ziraji).
Po celodennim chozeni po meste (mimochodem nekolikamilionove hlavni mesto statu Orrisa), jsem narazila pouze na jeden model, ktery pripominal neco jako plavky v celku se sukynkou 🙂 Nakonec jsem rezignovala a koupala se v tricku a elastakach a taky to slo 🙂

Radim

Tak nevim, ale o autorcine inteligenci si myslim sve…

Rozvita
Radim:

Myslet si můžete, co chcete. Myšlenky anonymních diskutujících můžou být někdy zajímavé, ale nikdo je nebere vážně 🙂

Těším se na okamžik, až ti moralističtí diskutující, kteří tady autorce pokrytecky spílají do telátek, jednou skutečně vycestují do Asie a zůstanou tam dva týdny bez svých zavazadel. Jistě se budou všichni radovat a rozplývat nad nabídkou sice krásně barevných ale značně nepohodlných kousků spoďárů. 🙂

Přiznávám, jsem taky zhýčkaný tvor, který má na cestách rád své pečlivě vybrané, seprané, ale dokonale pohodlné spoďáry. Nejsou sice krásně barevné, nemají krajky ani mašličky, ale neodřou a nezpůsobí opruzeniny. A taková podprsenka, která neškrtí, neklouže, nevytahuje se a plní svůj účel – ta je na cestách přímo k nezaplacení. Ale to chlapi asi pochopit nedokážou. 🙂

A zcela upřímně – Indii mám ráda a ráda se tam vracím. Ale Indové jsou pro mně antisexuální i kompletně oblečení, a ne jen ve spodním prádle. 🙂 Indky jsou krásné i pro evropské oči, dokud jsou mladé. S každým rokem po dvacítce přibývají faldíky, které rády laškovně vykukují ze záhybů sárí.
Estetika je věc subjektivní, takže někdo může být i z natřásání faldíků nadšen. A navíc je mnohem důležitější, jstli je dotyčný člověk veselý a příjemný, než jestli je to můj sexuální symbol. Jen mě nadzvedává pokrytectví lidí, co sem chodí diskutovat. Na cestách se zažije i spousta negativních zážitků, které jsou v dané chvíli nepříjemné, později spíše zábavné. Tak proč bychom měli ostatním vyprávět jen o tom, jak jsme byli z dané země nadšení a jak je tam všechno super? Nikde na světě není všechno super. A brát to s humorem je důležité.
Tož se tak nedurděte a radši si s úsměvem vzpomeňte na tenhle článek, až budete ráno koukat do šatníku. 🙂

Jan
Rozvita:

Trochu s tebou nesouhlasím Rozvito. Tady jde o ten styl toho článku. Mně osobně se taky vůbec nelíbí styl, jaký autorka použila. Ani mi nepřišlo že by ho psala s nadhledem. To, že musela zapíjet svůj stud po nákupu spodního prádla mi nepřijde ani moc úsměvný, ale spíše smutný. Takový lidi ať sedí doma a spoďáry si jezdí kupovat do moderních krámů na Václaváku. Cestování je o poznávání cizích kultur, ta indická je bezesporu odlišná od té naší. To ale ještě neznamená že je horší, což z autorčina článku já bohužel cítím. Je to ale můj subjektivní pocit.

Danu
Jan:

O nadhledu, vzhledem k tomu kolikrát použila autorka výrazy typu „nechutný“ antikoncepční atd. nemůže být ani řeč. Nadhled vypadá jinak, tohle zní spíš jako řečičky cosmoslečínky. Kdyby to bylo aspoň vtipné..

Petra
Danu:

Ty spodary mi nepripadaji nejak zvlast silene, v Cechach u stanku se jiste prodavaji taky takove modely. Me v Amritsaru čmajznul spodary ze snury jeden sikh, v Kalkate jsem se rozhodla si nejake nove obstarat a na trzisti meli obchudek s docela dobryma kouskama. Jedny mam doted 🙂

Veruna
Petra:

Sice pozdě ale přece. Taky tam moc nadhledu nevidim. Jo, jo. Indie je nádherná a jiná země. Na spoďárech tolik nezáleží. Tady a ani tam. Asi máme však každý jiná kritéria důležitosti.

Veronika
Danu:

Problém je v tom, že původní článek byl převzat ze stránek http://www.sari.cz, které se rozplývají nad nádherou nejrůznějších indických oděvů. Tento článek byl přidán pro kontrast, že ne každý indický hadřík je pěkný a úžasný. Chápu, že článek sám o sobě může působit negativně, za což se omlouvám 🙂

Magdalena

Veroniko,

dobry! „telatka“, „cosmoslecinky“, nekdo si to zrejme poradne neprecetl… snad neni nutno vse brat doslova, vazeni! Ta agrese, neco nepochopim, pripadne ma nekdo jiny nazor, takze ho/ji musim okamzite dehonestovat…

IVAšek

Veroniko, naprosto ti rozumím. Já jsem měla podobný problém v Indonésii, kde mi přes noc monzunový déšť odnesl plavky, které jsem zapomněla na šňůře. Samozřejmě, že jsem se mohla chodit koupat v něčem náhradním, ale touha po opáleném těle v únoru byla obrovská, proto jsem se rozhodla koupit si nové, což mi nepřišlo jako takový velký problém. Jaká byla moje radost, když jsem objevila u prodavače spodního prádla i plavečky. V Indonésii, co se týče prádýlka, by byli naši muži unešeni. Nádherné korzetky, živůtky, prostě samé sexy prádlo ve všech barvách, ale v ASIJSKÝCH VELIKOSTECH. Prodavač mi ochotně pomáhal, za hlasitého pokřiku na ostatní prodavače, najít nějaký ten větší kousek horního dílu. Přidávali se další a další prodavači z okolních stánků a všichni se ohromně bavili, zatímco na mě šly mdloby. Měla jsem pocit, že všichni zapomněli nakupovat a prodávat a veškerý ruch na trhu se soustředil na hledání velké (jejich pohledem) podprsenky. Utekla jsem. Plavat jsem chodila v legínách a triku, což nepohoršovalo místní muslimy a opalování u chatičky probíhalo v českém spodním prádle. Zážitek z nákupu plavek mi zůstane hodně dlouho v paměti a kdykoliv jsem v JV Asii a vidím vystavené kousky malého prádla, popadne mě s manželem smích.

Máca

Ahojky, 12. 1. 2007 jsme se ocitli s přítelem v hlavním městě Mexika. Také bez zavazadel, s kterýma jsem se setkali až za tři měsíce doma. Nakupování spodního prádla nebylo tak smutné jako v Indii. Výběr byl minimálně tak dobrý jako doma. Horší to bylo s páskovými botami. Mexičani totiž nosí jen uzavřenou obuv. Otevřená se považuje za neslušnou. A tak jsme to museli vydržet měsíc, než jsme se dostali do Guatemaly Tam už to není pohoršující obuv. A koupání ve Střední Americe? Místní ženy se koupou oblečené. Snad jen v Acapulcu jsem viděla mladší ženy v plavkách. Ale spíš to bylo tím, že do Acapulca se jezdí rekreovat lidé z moderního hlavního města.

Jasmina

V Indii chodim naostro. Ve 40° k nazaplaceni.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: