Indická Goa – ráj pro odpůrce zimy

„Cože? Indie? Nemoci, smrad, špína a znásilňování. Tam by mě v životě nikdo nedostal,“ reaguje spousta lidí na zmínku o této možnosti strávit zimu v teple. Možná to částečně může platit v jiných částech tohoto obrovského subkontinentu s více než miliardou lidí, ale Goa je „jiný level“.

Zatímco Indie získala nezávislost na Velké Británii v roce 1947, Goa zůstávala až do roku 1961 portugalskou kolonií. I proto zde zůstává silný vliv katolicismu. A vliv portugalské koloniální nadvlády se dodnes projevuje ve zvycích obyvatelstva. Pracovní doba patří k nejkratším v Indii (Goánci dodržují denně protáhlou polední siestu), nejoblíbenějšími svátky jsou – mimo karnevalu – Vánoce a Nový rok.

Hovězí? Není problém

Kromě pokrmů z ryb a drůbeže zde lze bez problémů okusit skvělá jídla z vepřového i hovězího masa. Místním jazykem je konkánština, většina lidí však mluví i anglicky.

Pro návštěvu nejmenšího (ale ekonomicky nejvýkonnějšího) svazového státu je ideální období na přelomu roku, kdy je místní zima. Což na zhruba 15. stupni severní šířky znamená teploty mezi 20 (ráno) a 30 stupni Celsia. Teplota Arabského moře omývajícího přes 100 kilometrů širokých pláží bývá kolem 26 stupňů.

V době mé poslední návštěvy těsně před propuknutím proticovidových opatření se dalo letět z Prahy a zpět s jedním krátkým přestupem v Šardžá za cenu kolem 16 tisíc korun. Nyní vyhledávače v termínu od 5. prosince 2022 do 25. ledna 2023 nabízejí přestupy dva s minimální cenou od dvaceti tisíc korun a jistotou mnoha hodin strávených na letištích. Nicméně „situace na bojišti“ se mění každým okamžikem a kdo hledá, najde. O vyhledávačích nejen letenek se dá více zjistit zde.

Pro návštěvu Indie je nutné mít vízum (elektronické nebo klasické papírové vlepované do pasu). Momentálně mají neočkovaní povinnost předložit před vstupem do země platný PCR test na covid-19 a všichni cestující pak předem vyplněný formulář o zdravotním stavu. Veškeré informace o aktuální situaci lze zjistit na stránkách indické ambasády v Praze.

Diskotéky i klidná místa

Po příletu na letiště v Dabolimu nedaleko druhého největšího města Vasco da Gama, jež se nachází 29 kilometrů jižně od metropole Goy Panaji (Pandžim), je dobré se vyhnout všem „naháněčům“. Spolehlivě zde funguje systém předplacených taxíků s pevnými cenami podle lokality, kam míříte. Zaplatíte předem a taxikáři pak již jen dáte dle spokojenosti spropitné.

Místo pro pobyt si zde najde opravdu každý. Bydlet lze na pláži či kus od ní, v hotelovém komplexu nebo jednotlivých pokojích pronajímaných soukromníky v malých domcích. Obecně platí, že v severní části je více ruchu, jižní je klidnější.

Za návštěvu rozhodně stojí Old Goa se svými katolickými chrámy a katedrálami, kam se sjíždějí křesťanští poutníci z celé Indie. Oblíbeným cílem pro nákup suvenýrů býval bleší trh v Andžuně, zvláštní hinduistickou architekturu lze najít ve vnitrozemí v okolí Pondy.

Úchvatný vodopád

Milovníci přírody jistě ocení rezervaci Cotiago úplně na jihu a vynechat by rozhodně neměli vodopády Dúdhsagar. Ty najdou na východní hranici se státem Karnátaka v pohoří Západní Ghát a se svou výškou 600 metrů patří k nejvyšším v Indii. Dostat se sem lze jedině pěšky, nebo, což bývá obvyklejší, džípem z vesnice Colem. Poslední kousek je třeba dojít, proto je vhodná pevnější obuv.

Odměnou bude úchvatný pohled na řeku Mandovi řítící se po kolmých srázech do temně zelené tůně, ve které se lze vykoupat. Přímo nad vodopádem vede starý kamenný viadukt, po kterém ještě stále někdy jezdí vlak.

Pevnost Cabo da Rama, západ slunce v Palolemu, rybí trh v Chaudí… doporučit by jistě šlo obrovské množství míst, nicméně v době internetu si laskavý čtenář jistě vše dohledá dle svých preferencí.

Příznivé ceny

Co se týče cen, platí, že ve stáncích či na trzích lze velice úspěšně smlouvat. V obchodech bývá na zboží vyznačena tzv. MRP, tedy maximum retail prize neboli nejvyšší maloobchodní cena. Což znamená, že zboží je zasíláno od výrobce do obchodu s konečnou maloobchodní cenou položky (včetně všech daní) vytištěnou na obalu. To chrání zákazníky před tím, aby jim prodejce při nákupu účtoval vyšší cenu nebo další poplatek.

V restauracích, stáncích a hospodách se ceny samozřejmě liší podle polohy podniku. Mohou být diametrálně odlišné třeba mezi plážovým barem a výčepem pro místní.

Jelikož koupit alkohol není v Goe vzhledem k minulosti nikterak složité, stojí za zmínku, že místní whisky se dají vypít. Zajímavý je rum Old Monk, připomínající trochu český destilát Republica.

Nicméně velice rozšířeným a oblíbeným nápojem je feni. Ta se vyrábí buď z keřů kešu nebo mízy kokosových palem. Kešu feni je rozšířenější, neboť výroba coconut feni je výrazně náročnější na lidskou práci. V běžných podnicích vám samozřejmě nalijí průmyslově vyráběné destiláty, nicméně při bližším průzkumu místních barů lze sehnat i doma pálenou kořalku. A navíc cenově výrazně výhodnější, byť nutno dodat, že v místních nálevnách je pro našince vyloženě lacino.

Co se piva týče, v naprosté většině převažují lahvová či v plechovkách. Nejrozšířenější je místní Kingfisher v několika variantách, oblíbená jsou i „europiva“ jako Carlsberg, Tuborg nebo Heineken. Ceny se samozřejmě opět liší – v baru na pláži bude rozhodně dražší než v liquer storech, tedy obchodech s licencí na prodej alkoholu. Ty jsou rovněž povinné respektovat MRP. Z výše uvedeného vyplývá, že pivaři by tu žádný ráj čekat neměli.

Vzhledem k dobré turistické infrastruktuře, absenci slumů nebo početných žebráků si Goa vydobyla přízvisko „Indie pro začátečníky“. Dá se zde skvěle fungovat za poloviční až třetinové ceny vůči Česku od začátku listopadu do půlky dubna. Pokud člověk nemusí být denně přítomen na pracovišti, možná stojí za to zamyslet se nad tím, jestli při současných cenách energií nebude lepší doma na zimu „vypnout kotel“ a vydat se za dobrodružstvím.