Indiánské léto u Huronského jezera

Nastává právě to období roku, kdy slunce přes den dokáže ještě zahřát, ale není už příliš horko, a kdy se příroda halí do barevného převleku a nabízí nádhernou podívanou před tím, než se vše začne ukládat k zimnímu spánku. Je ráno, Chrysler spokojeně přede a veze nás po prázdné silnici k východu, vstříc novému dni.

Kamenná pouta

Po pravé straně se z mlžného oparu pomalu vynořuje Huronské jezero, jedno ze známých „Velkých jezer“ ležících na pomezí Kanady a USA. Přestože poblíž státní hranice leží pruh území s největší hustotou osídlení v Kanadě, na evropské poměry je to i tak oblast málo zalidněná, a tudíž s čistou a krásnou přírodou.

Nízké listnaté a smíšené lesy jsou občas přerušeny skalními útvary, tu jen tak nesměle vystupujícími, jindy tvořícími masiv, do kterého se silnice zařezává. Pokrývají je desítky kamenných „mužiků“, které si projíždějící řidiči a poutníci staví pro štěstí. Jsou také symbolem jakéhosi pouta, jež si tu člověk vytvoří a nechá proto, aby se sem mohl vrátit. Samozřejmě že i my jsme si jednoho postavili na skále tyčící se nad silnicí.

Ostrov Indiánů

Přes řetěz menších ostrůvků spojených silnicí se dostáváme na Manitoulin Island, jež se pyšní titulem „největší sladkovodní ostrov na světě“. Jak již je z názvu zřejmé, je to místo odpradávna obývané a navštěvované Indiány, a i když dnes se jedná spíše o oblast pro rekreaci bílých Kanaďanů a Američanů, indiánská podstata je zde stále patrná. Možná i proto, že dle tvrzení Indiánů právě ve zdejších kopcích sídlí Velký Duch Kitche Manitou čili Stvořitel.

Už jen při vyslovení názvů osad a přírodních útvarů (Sheguiandah, Manitowaning, Wikwemikonga další) se nám vybavují původní obyvatelé, kteří byli v minulosti téměř zdecimováni, ale dnes se znovu snaží o sebeuvědomění a návrat ke kořenům. Jejich obydlí, místa lovu i magických rituálů znovu ožívají. I mnohé „bledé tváře“ zkoušejí objevit a pochopit zvyky a tradice svých předchůdců a najít v nich odpovědi na otázky, které jim dnešní společnost nemůže dát.

Nejširší nabídku průvodců a map Kanady (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Návrat na pevninu

Manitoulin Island je protkán mnoha menšími jezery a jezírky, říčkami, potoky i vodopády. Voda a příroda vůbec je tady povětšinou krystalicky čistá a celkový ráz krajiny vzbuzuje, obzvláště v době babího léta, pocity nostalgie a rozjímání. Není se co divit, že pro Indiány bylo mnoho zdejších míst posvátných. V takovéto náladě se ocitáme v jižní části ostrova, odkud se dá pokračovat dál pouze lodí.

Vzdálenost, kterou urazí trajekt ze South Baymouth na pevninu do přístavu Tobermory na Bruce Peninsula, se na mapě jeví vzhledem k proporcím jezera jako zanedbatelná. Teprve po vyplutí si člověk uvědomí, jak je jezero ohromné, neboť loď jede téměř 2 hodiny.

Loučení s jezerem

Poloostrov Bruce má sice už trochu jiný charakter než Manitoulin Island, ale rovněž toho může mnoho nabídnout, obzvláště když sjedete z hlavní silnice. Je zde jen minimum osad a na mnoha místech poměrně hustý les. Při pobřeží navíc leží několik malých národních parků na ochranu zdejšího přírodního bohatství, například zvláštních útvarů, jež vytvořila síla vody z kamene. Celý poloostrov je jakoby jen jakýmsi cárem země, vydaným na pospas mocnému jezeru a jen nějakou náhodou spojeným s pevninou.

Loučíme se s Huronským jezerem, bohy a duchy Indiánů i jejich přírodou, a míříme do vnitrozemí. Ovšem jen relativně, neboť tam někde před námi leží jezera Ontario a Erie. To je ale zase jiný příběh.

Mezitím jsem se vrátil domů, ale přesto jsem na Huronské jezero nezapomněl. A někde tam u Whitefish Falls stojí na skále „mužik“ a čeká, až se vrátím.

Huronské jezero (Lake Huron)

leží v oblasti tzv. Velkých jezer (Great Lakes), mezi která patří ještě jezera Hořejší (Superior), Michiganské (Michigan), Ontario a Erijské (Erie). Ze všech výše jmenovaných je se svou rozlohou 59 596 km² druhým největším a zároveň je pátým největším sladkovodním jezerem na světě.