V této majestátní stavbě, která se svou rozlohou a velikostí podobá pozdějšímu Taj Mahalu, je pochován druhý mughalský císař Humájún. Humajúnova hrobka je zařazena na seznam UNESCO. Nechala ji postavit v 16. století (1562-1571) manželka zesnulého císaře Hadži Begum narozená v Persii. Jedná se o první velké mauzoleum mughalské architektury s výraznou zahradou. Dnes patří Humajánova hrobka mezi oblíbené cíle indických novomanželských párů. Na rozdíl od slavného Taj Mahalu se zde mohou s impozantní stavbou v pozadí nerušeně vyfotografovat.
Obrovská hrobka je vystavěna v komplexu rozsáhlých zahrad se stranami dlouhými 357 a 350 m. Celá plocha zabírá přes 30 akrů. Humajánova hrobka je umístěna v těsné blízkosti hrobu svatého Hazrata Nizamuddina Auliya, jednoho z největších muslimských svatých Indie. Celý areál obklopuje vysoká zeď ze S, J a Z strany. Na východní straně je zahrada lemována řekou Džamunou. V současné době se jako hlavní vstup používá západní brána, která je 16 m vysoká a je ozdobena 6ti cípými hvězdami, ornamentální ozdobou mughalské doby. Původně však byla zřejmě používána J brána, která je ještě větší.
Nejširší nabídku průvodců a map Indie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
Architektonický skvost
Stavba stojí na dvou podstavcích, z nichž horní je vysoký 7 m. Ve středu stavby je osmiboká síň, kde je umístěna rakev vládce. Kolem se vyskytuje osm menších místností. Osmička totiž představuje v islámské kosmologii absolutní vrchol, ráj všeho. Centrální síň je zastřešena dvojitou kopulí. Vyšší kopule je kvůli estetickému dojmu zhotovena z mramoru a je ozdobená 6m vysokou měděnou věžičkou. Nižší kopule (25 m) má naopak prvořadý význam díky perfektní akustice.
Na terase a v rohových místnostech je mnoho kamenných náhrobků. Bohužel jen málo z nich může být identifikováno. Většinou patří dalším členům rodiny Mughalů. Předpokládá se, že jsou zde pochováni Muhammad Shah, Jahandar Shah, Farrukh Siyar, Ahmad Shah a Alamgir II, čímž bývá Humajánova hrobka nazývána „Dům Timurů“ („House of Timor“). Náhrobky na terase jsou místa skutečného zpopelnění v kryptách nižšího podlaží. Právě v těchto kryptách se předpokládá, že se ukrýval poslední mughalský vládce Bahadur Šáh Zafar a jeho synové před úderem Britů v roce 1857 na Dillí.
Na severní straně Humajúnovy hrobky je velká studna, která tvoří hlavní zdroj vody pro zahradní kanály. Uprostřed východní strany se nachází pavilon s pískovcovými oblouky, který byl postaven v 18.-19. století pravděpodobně jako náhrada dřívějšího vodního systému. Humajánova hrobka je první z velkých imperiálních staveb se zahradou okolo, což se považuje za největší inovaci mughalské architektury. Zahrada s hrobkou v ústředí zabírá přes 30 akrů a je rozdělena cestičkami na čtverce o délce 14 metrů. Cestičky jsou lemovány obrubníky a uprostřed jsou úzké vodní kanály.
Archeologický průzkum Indie (Archeological Survey of India, ASI)
ASI byla založena v roce 1861 a do dnešních dnů udržuje 3662 jednotlivých monumentů národního významu, z nichž je 22 na seznamu Unesco. V Dillí udržuje ASI 172 národních staveb z doby 3. stol. př. n. l. – 19. stol. n. l. včetně Humajánovy hrobky. Díky ASI byla v letech 2000 – 2003 obnovena 30ti akrová zahrada kolem hrobky. Bylo opraveno přes 3 km vodních kanálů a 3,5 km chodníčků. V současné době stále probíhá rozsáhlá rekonstrukce stavby včetně detailních tesaných ornamentů.
