Hula hula: rytmický tanec krásných mužů a polonahých žen

Festival se jmenuje „Molokai Ka Hula Piko“, což v překladu znamená „Molokai, centrum tance“. Na tuto oslavu se sjíždějí tanečníci ze všech ostatních ostrovů, od těch nejmenších až po seniory v pokročilém věku, a pláž Papohaku beach v Kaluakoi na západním cípu ostrova, na které se festival koná, se promění v pestrobarevnou směsici barev podbarvenou ladnými pohyby tanečnic a tanečníků. Je to skvělá příležitost, jak poznat původ této mimořádné havajské tradice.

Tanec Hula

Hula je výrazem respektu a úcty k havajským přírodním divům. Uvidíte ho téměř na všech společenských událostech, které se na Havaji konají. Havajské tance v sobě nesou historii a legendy ostrovanů, ale zrcadlí i jejich zrození, vášně a všední život. Prostřednictvím tance hula hula se vyprávěly příběhy, pro jejichž vyprávění není třeba slov. V dávných dobách, kdy ještě neexistovalo písmo, sloužil tanec k zaznamenání historických okamžiků a byl důležitou součástí domorodé kultury.

Čtěte, jaký je tradiční tanec masek na Srí Lance.

Hula byl původně provozován vesměs jen muži a doprovázený jen zpěvy, ale postupem času se do tance zapojila obě pohlaví a přidaly se hudební instrumenty a písně.

Hula byl také náboženský tanec předváděný polonahými tanečnicemi před králem a jeho dvorem k poctě bohů. S příchodem Evropanů, náboženství a jejich dogmat byly tanečnice postupně nuceny více zahalovat svá těla. Dnes bývá kromě jiných hojně doprovázen nástrojem Ukulele, který na Havaj dovezli Portugalci, anebo je prováděn v rytmu bubnů a zpěvu. 

Něco z historie

Legenda říká, že Laka, bohyně tance hula, cestovala od ostrova k ostrovu a dělila se o tanec se všemi, kteří se chtěli učit. Každý z jejích elegantních pohybů byl prokládán duchovním významem přinášející do života historii, tradice a genealogii havajských lidí.

Laka porodila tanec na ostrově Molokai na posvátné hoře Puu Naa v Ka’ana, kde se starověcí Havajané učili tanec hula všech druhů. Říká se, že pozůstatky bohyně Laka jsou tajně ukryté někde pod kopcem a její duch zde prý pobývá dodnes. Po několik generací byl tanec hula držen v tajnosti a předáván pouze zasvěceným potomkům, kteří tanec prezentovali pouze na kopci v Ka’ana. Dodnes se vždy před úsvitem v den konání festivalu na kopci Ka’ana scházejí tanečníci a dodržují tuto tradici. Toto místo je ovšem pro obyčejného turistu nepřístupné.

Nejširší nabídku průvodců a map USA (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Ka Hula Piko

V den festivalu se na pláž Papohaku začínají již od brzkých ranních hodin sjíždět účinkující i návštěvníci. Někteří kempují v přilehlém kempu, jednom ze dvou veřejných kempů na ostrově, už i několik dní předem. Malým problémem je pro některé turisty doprava po ostrově, přičemž tento problém vzrůstá s velkým přílivem turistů na tento svátek tance. Na maličkém letišti v Hoolehue je jen jedna půjčovna aut, která nezvládá pokrýt přání všech návštěvníků a taxi najdete na letišti je velmi vzácně. Jedna půjčovna aut funguje ještě v hlavním městečku ostrova Kaunakakai. Na ostrově nejezdí žádná veřejná doprava. Pro nepřipraveného turistu mohou být tato zjištění nemilým překvapením.

Na slavnosti Ka Hula Piko spatříte nejen hula tanec, ale i všudypřítomné stánky s havajskými řemesly. Je možno vidět i speciální obřady a také havajské masáže Lomi. Každý rok se vyrábějí při této příležitosti trička Ka Hula Piko s tradičními geometrickými vzory typickými pro Havaj. V průběhu konání festivalu jsou mimo jiné organizovány také vzdělávací přednášky a lekce tance hula. Vstupné je zdarma.

Na rozdíl od značně populárního Merrie Monarch Festival na Velkém ostrově, jenž je soutěžní obdobou tohoto festivalu na Molokaii, Ka Hula Piko není soutěž. Místo toho je festival vnímán jako oslava tohoto krásného havajského umění. Na tomto festivalu je to duše, nikoli sláva, která se počítá.

Pozor na větve stromu Kiawe

Místo, kde se slavnost odehrává, je prostranství přilehlé k pláži Papohaku, mezi stromy Kiawe, které však nejsou původní. Velkou nevýhodou těchto stromů dosahujících výšky až dvaceti metrů jsou velké tvrdé trny rostoucí na větvích. Při procházení pod těmito stromy je velmi zrádná obuv s tenkou podrážkou, o čemž jsem se několikrát sám bolestivě přesvědčil. Malé úlomky větviček s trny se povalují všude pod stromy a nezřídka je vítr zanese až na písečnou pláž. Aby se vyhnulo jakémukoliv nebezpečí úrazu, několik lidí už několik dní před začátkem festivalu pečlivě čistí a hrabe celé prostranství, kde se bude slavnost tance odehrávat.

Tanečníci a tanečnice předvádějí své umění na obrovské rohoži rozprostřené na zemi před malým pódiem, na kterém se střídají různé havajské hudební soubory. Návštěvníci posedávají na trávě a mnoho z nich si při této příležitosti přináší pohodlné deky a rozkládací křesla.

Jelikož už je koncem května na Havaji tropické vedro, spousta lidí volí osvěžení na přilehlé několikakilometrové písečné pláži. Skupinky tanečníků se zatím střídají před pódiem a kolem poledne dostávají šanci všichni, kteří si chtějí zkusit a s ostatními zatancovat před zraky stovek diváků tento magický tanec. Festival přináší nejen nádhernou podívanou plnou květin a barev, ale přináší nezapomenutelně vřelou a přátelskou atmosféru. Podívaná trvá až do večerních hodin a téměř ve všech očích přítomných návštěvníků lze vyčíst směsici dojetí a radosti.