Hříšný Amsterdam v číslech. Kolik tam najdete kol a kolik národností nebo prostitutek?

3 křížky

Kdyby byl Amsterdam člověkem, podepisoval by se třemi křížky. Nejedná se rozhodně o projev negramotnosti, nýbrž o jeho městský znak. Na kříži tohoto tvaru byl ukřižován svatý Ondřej, bratr svatého Petra, proto se mu říká „ondřejský“.

Najdeme ho ostatně i na jiných symbolech, například na vlajkách Skotska, Floridy nebo Jamajky. Typické tři křížky uvidíte v různých podobách po celém Amsterdamu, na koberečcích v hotelu, dokonce i pánské společenské košile mají knoflíčky po trojicích a přišité tímto diagonálním křížkem.

Voda představuje v Amsterdamu dominantní živel. Centrum města je protkané 165 vodními kanály o souhrnné délce asi sto kilometrů.

Stavěly se od 17. století za účelem rozvoje města, některé však měly i obrannou a vodohospodářskou funkci. Vzniklo tak obdivuhodné technické dílo i krásný vodní svět zároveň, který v téměř původní podobě okouzluje návštěvníky dodnes. Pouze několik úseků bylo zakryto či zasypáno.

Výraznou inovaci přineslo snad jen vybudování obrubníků či ocelových bariér podél kanálů ve 30. letech 20. století, aby do vody nepadaly stále četnější automobily. I tak se dnes loví průměrně jedno utopené auto týdně. V Nizozemí snad ani nepřekvapí, že díky hrázím leží hladina kanálů 1,5 metru pod úrovní moře. Ráno je na kanálech klidné jako obrazy holandských malířů, přes den však slouží čilé dopravě, především turistické a rekreační. Grilovačka na vodě má jistě něco do sebe.

1 281 mostů

Přes amsterdamské kanály se údajně klene 1 281 mostů a mostíků. Obvykle jsou výrazně klenuté – to proto, aby pod nimi propluly i větší lodě. Existovalo zde prý i povolání pomocníka, který pomáhal vozům a kočárům strmý sklon takových mostů překonat.

Mimo historické centrum a na řece Amstel, podle níž dostalo město název („přehrada na řece Amstel“), však byly klenuté mosty postupně nahrazeny rovnými zdvihacími.

2 500 hausbótů

Větší kanály bývají po obou stranách lemované zakotvenými loděmi. Některé z nich slouží jen jako dopravní prostředky, v jiných však lidé trvale bydlí (těch je zhruba 2 500).

Mnoho obyvatel Amsterdamu vyměnilo dům za loď. Často přitom ani neztrácejí své pohodlí, protože pokud loď řádně registrují, mohou si na konkrétním kotvišti připojit elektřinu, pitnou vodu i plyn.

Na palubách běžně vídám zahrádky z keřů v květináčích, zaparkovaná kola, kočárky, posezení pro romantickou večeři nebo sušáky s prádlem, na nichž se občas třepotají i dětské plenky. Některé hausbóty svou velikostí připomínají skromné obydlí Diogenovo, jiné naopak jejich majitelé získali přestavbou z pořádných nákladních lodí.

6 800 tradičních domů

V centru Amsterdamu dodnes stojí na 6 800 úžasných tradičních domů ze 16.-18. století. Kvůli měkkému podloží musely být stavěny na mohutných dřevěných pilotech.

Řady domů lemující kanály připomínají surrealistické dílo Salvadora Dalího; snad tím, jak těsně se lepí k sobě, nedbají příliš pravých úhlů a jsou vůči své šířce prapodivně vysoké. Vše podtrhuje jejich rozvlněný odraz na hladině kanálů.

A proč tak úzké a vysoké? Holanďané jsou holt známé držgrešle, proto kupovali co nejmenší pozemky a stavbu hnali raději do výšky. Domy mají dokonce tak úzká schodiště, že skrz ně není možné stěhovat větší kusy nábytku, proto si všimněte jakýchsi šibenic s kladkou a hákem ve štítě, s jejichž pomocí se nábytek vtahoval do jednotlivých pater okny. A pokud se vám zdá, že domy mají průčelí nachýlená do ulice, máte úplnou pravdu: trám šibenice pak totiž nemusel být tak dlouhý. Každý dům je unikát. Najdeme zde však jednu zcela identickou dvojici, kterou nechal zámožný otec vystavit pro dvě dcery-dvojčata.

600 000 kol

Záplava kol patří k celému Nizozemí. Vyzkoušel jsem na vlastní kůži, jak rychlé a pohodlné je brázdit centrum Amsterdamu v sedle kola. Přitom půjčovné na den jen o málo převyšuje celodenní jízdenku na MHD.

Jízdní pruhy pro kola nebo i celé speciální vozovky pro ně jsou samozřejmostí. Stejně jako saloony na Divokém západě měly zábradlí k přivazování koní, zde má každý solidní obchod či instituce trubky k zamčení kol. V nejhorším lze vzít za vděk dopravní značkou.

Kupodivu velké množství kol si už nikdo nevyzvedne, a tak reznou opuštěná i se svým řetězem. Naprosto běžné jsou nejrůznější dětské sedačky, ale zahlédl jsem na kole i maminky s malinkým miminkem v šátku na břiše. Větší děti se často vezly na nákladním kole v korbičce na prodlouženém předku. Někdy tam seděly jen tak, jindy v dřevěné sedačce s pásem, unikátní byl i držák pro miminkovskou autosedačku.

177 národností

Obyvatelé Amsterdamu se hlásí k celkem 177 národnostem. Kdo neuvažuje zůstat v Nizozemí nastálo, nemusí se ani učit holandštinu, protože naprosto obecně rozšířená je angličtina. Dokonce i běžný bezdomovec je schopen vás požádat o pár drobáků perfektní angličtinou …a nadále v ní vést rozhovor o čemkoliv, což mě kdysi při první návštěvě Nizozemí celkem vyvedlo z míry.

Nebo chlapík v půjčovně kol současně odbavoval německou turistku německy, italskou skupinku v plynné italštině a mě v angličtině, ač sám Holanďan. Při tom nám pro zábavu dával minikurz holandštiny: např. dank u wel = mnohokrát děkuji.

X prostitutek

Kanál Oudezijds Achterburgwal ozařuje červené světlo, neboť tvoří srdce čtvrti červených luceren. Budovy po obou stranách jsou totiž „domovem“ amsterdamských prostitutek, jejichž počet není znám. Krásné holky se kroutí v růžově nasvícených výlohách, klepají na sklo, aby upoutaly pozornost kolemjdoucích mládenců, a lákají je vyzývavě prstem.

Nikoho jsem sice neviděl vejít dovnitř, ovšem jako turistická atrakce fungují bezvadně. Davům návštěvníků nepřejí jen výrazné nálepky zakazující fotografování, na jehož dodržování dbají nekompromisní vyhazovači. Jak jsem zjistil od barmana v hospůdce za rohem, prostitutky pocházejí většinou z Ukrajiny. On sám prý ale jezdí za sexuálními službami do Prahy. Čtvrť červených luceren žije hluboko do noci. Bloumat uličkami provoněnými marihuanou, dát si zde místní pivo Amstel, k tomu propečený falafel, případně nějaké kuřivo v coffeeshopu, patří k největším zážitkům současného Amsterdamu.

Článek vyšel také na webu National Geographic Česko. Další zajímavé články a krásné fotogalerie uspokojí touhu stále něco objevovat i na webu. National Geographic Česko redakčně spolupracuje s www.HedvabnaStezka.cz.