Mnohý z článků, jež čtete z pera českých žurnalistů o cizích zemích, je psán z pohodlí pokoje několikahvězdičkového hotelu. V široké plejádě časopisů není snad žádný novinář, který by nevyužil nabídky zdarma si vyrazit na cestu. Víte, kdo pro vás píše?
Hilton & company
Turistický byznys je hodný svého jména, celosvětově se v něm točí miliardy dolarů. Nejsou to jen hotely, restaurace, bufety a jiné vývařovny, ale i nejširší spektrum dalších služeb. Od směnáren po půjčovny lyží, od soukromých penzionů po státem dotovaná muzea. Baťůřkář cestující s Lonely Planet v ruce obvykle nevyhledává unifikovaný a neuvěřitelně předražený standard ohvězdičkovaných hotelů. Systém obchodního propojení je postavený na zlatém pravidlu: dneska pomůžeš ty mě, zítra já tobě. Cíl jak si zavázat novináře a dát o sobě vědět je prostinký. Státní agentury zajistí zdarma několik noclehů, seženou letenky, zajistí dopravu a povětšinou luxusní stravování na několik dnů. Za to požadují pěkný materiál ve vybraných médiích. Proč to všechno? Reklama v časopise je pořád braná jako informace nadsazená, upravená, vyretušovaná, která občas nemívává s realitou příliš společného (byť zákon tvrdí opak). Navíc stojí i několik desítek tisíc za jednu stránku.
Peníze až v první řadě
Aby bylo jasno, že nejde o plkání ze závisti, autor těchto řádků by nebýt novinářských cest asi nikdy neochutnal lepší olivový olej a víno, než požil na presstripu v jižní Itálii a na Sicílii. Víno vyrostlo na lávové půdě na svazích Etny a bylo vskutku úžasné. Skoro jako cantabrijská (španělská) šunka ve vybrané restauraci v Santanderu či ústřice se šampaňským v antverpském přístavu. Celý vtip je v tom, že když osm novinářů napíše 8 – 10 článků o služební cestě, na níž museli spát v drahých hotelích a živit se vybranými lahůdkami, vyjde to levněji a má to na čtenáře větší dopad, než zaplacení stejného počtu reklamních stránek. Pánové a dámy z novinářského rádi napíší více, než jedem článek (pokud to strategie listu dovoluje) neb jsou placeni i z honorářů. Platí klasická rovnice: čím víc článků, tím víc peněz. Zdá se, že tady není poražených. Redakce dostane vlastní materiál ze zahraničí a zároveň si zahraniční cestou šplhne u redaktora, kterého nijak závratně neplatí. Čtenář dostane svou porci zahraničního čtiva a agentura dostane do médií zadané oblast či téma.
Kde je to „ale“
Raději čtete materiály z cest, z nichž je jasné, že autor není hotelovým turistou, ale cestovatelem? Člověkem prožívající si své „on the road“ na plné pecky, občas spící po škarpách, chrámech, v cizích rodinách a u náhodných známých? Příběh z bufetu na ulici vás osloví více, než story od hotelového švédského stolu? Víc si vážíte dobrodružství z kajaku, než z výletní lodi o třech palubách, s kinem a pěti tanečními sály? Není divu.
Občas je novinářova (ne)autentičnost z materiálu cítit jako lež z předvolebních plakátů. Netýká se to ani tak cestovatelských portálů, jako tištěných magazínů, jež (občas dost nezaslouženě) mají pořád ještě větší renomé než weby, kam může psát „kdokoli“. Časáky hřeší na skutečnost, že „co se píše, tak je pravda. Jinak by to nepsali.“
Pravda v článku bezesporu je, pravda redukovaná na klimatizovaný autobus a program předem důsledně zorganizovaný tak, aby na něm nebylo smítko negace. Žádný hlad, žádný zpožděný spoj, vstupné do muzea pěkně předplacené a fotografování povolené.
Chcete se dozvědět více, jak vznikají materiály z presstripů a vidět konkrétní příklady? Přednáška 30. září 2009 v Klubu cestovatelů v Praze vám dá šanci nahlédnout do zákulisí mediálně cestovatelské branže.
Topí Pigula pracuje jako šéfredaktor cestovatelského magazínu TravelFocus. Je také dlouhodobým členem redakčního týmu Hedvábné Stezky, lektoruje fotokurzy a vzdělávací pořady pro děti a mládež. Nejraději ze všeho odjede s batohem na „exotický čundr“, kde neváhá přespávat pod širákem, putovat přírodou a fotografovat. Jeho velkým koníčkem na cestách je biologie a novinařina.
HedvabnouStezku.cz založili a provozují cestovatelé pro cestovatele. Hedvábná stezka je pro nás symbolem. Lidé po ní putují už 2500 let, ale taková cesta stále vyžaduje odvahu a vytrvalost. Na Hedvábné stezce i dnes každý prožije „svá vlastní dobrodružství“ a „objeví pro sebe“ nová místa nebo třeba sám sebe. Doba objevů a dobrodružství zdaleka neskončila. Kdo chce, ten je i dnes najde na mnoha místech světa.
Tvé zkušenosti by mě zajímaly, ale září má jen 30 dní 🙂
Díky za upozornění, jedná se samozřejmě o překlep, přednáška se uskuteční 30.9.
Považuji se za baťůžkáře a dovoluji si upozornit, že Tvůj pohled je dosti zkreslen. Na přihlouplé invektivy typu „obtížný hmyz“ reagovat nechci, ale dovoluji si upozornit, že ne vždy spí baťůžkáři v levných blešárnách, i když v těch spí samozřejmě někdy také. Tak například nyní cestuji po Jižní Americe a spím momentálně v docela pěkném rodinném penzionu (stejně tak v Surinamu), ve kterém by se jistě cítil dobře i snob Tvého typu. Ve vyloženě špinavém hotelu jsem nespal ani jednou, ač spím v těch nejlevnějších. Tvoje reakce vůči baťůžkárům jsou stejně netolerantní jako reakce některých „nezávislých cestovatelů“ na „hotelové povaleče“. Ať si každý jezdí na dovolenou, jaká se mu líbí a na jakou má peníze…
31. září 2009? Nějak si o v kalendáři nemohu zaškrtnout, asi mám špatný kalendář! 😉
Kdypak se dočkáme, pane šéfredaktore, dalšího čísla TF?
Dobrá otázka, ale na špatného člověka. Je třeba se ptát vydavatele Martina Korejtka na
ko******@le******.cz
Připadá mi od autora nefér popisovat tento způsob cestování,pokud se ho sám zúčastnil. Začínám mít pocit, že HS se stává rájem „fundamentalistů“, kteří uznávají jen jediný typ cestování tj.na vlastní pěst a spát nejlépe v najlacinějších ubytovnách či na zemi. Připadá mi to velmi netolerantní. Sám jsem prošel všemi stádii a neodsuzuji ani jediné. Mám ještě v živé paměti článek tuším Bohdany Rambouskové?,které sama ležící někde na pláži se vysmívala těm,co jezdí do hotelu se vyválet. Podotýkám, že sám jezdím nezávisle-viz letos 18 dní Malajsie,Singapur,ale jsou situace,kdy si klidně zaplatím na cestě lepší hotel, protože prostě proč ne trochu blahobytu a pohody. Naprosto také chápu ty,kteří se jedou na týden či dva vyválet k moři, do hotelu,s přepychem a servisem. Poznání je celkem nezajímá,ale pokud dřou celý rok jako zvířata, tak proč nevypnout…
přesně tak! třebaže mám rád cestování s krosnou na zádech a nepohodlí beru vlastně jako součást zážitku, nevadí mi představa, že bych si koupil týden válení u moře. dokonce mám takový plán na příští rok:)
Já neodsuzuji ani jedno – ostatně v článku píšu, že jsem se presstripů účastnil a účastnit dodávám, že budu. Na druhou stranu jsem s báglem na hřbetě projel Bangladéš, Írán, Libanon, mexický Yucatán, doufám, že vyrazím do Barmy…Ale přijde mi zajímavé poodhalit, jak to vlastně chodí. Na HS se mi naopak líbí, že je NEFUNDAMENTÁLNÍ, protože jak každý může číst, tak jsou tu články jak „hotelové“, tak baťůžkářské (těch je vzhledem k cílové skupině čtenářů logicky nejvíce). Jenže znám autory, kteří se vydávají za opravdu velké dobrodruhy, ale bez hotelu ani ránu. Článek berte jako další úhel pohledu na články, cestování… 🙂
K meritu věci – „kritizoval“ jsem to, že se autor neváhá účastnit presstripů – pít dobré víno, pojídat dobrou krmi- na účet nějakého sponzora, a pak si tady vylévá srdce, jak to prohnile funguje. Funguje to prostě tak, jako všechno v kapitalismu, jen žádné iluze. Lékaři předepisují léky farmaceutických firem, ty je potom hostí třeba v Egyptě atd. Tak to prostě je,s těmi presstripy to je totéž. Pokud jsem jednou toho součástí, tak bych o tom radši mlčel. To se mi nelíbilo, jinak nic proti autorovi osobně. Jinak HS mám rád, sám jsem tady pod svým jménem otiskl přes 20 reportáží, považuji ji za nejlepší cestovatelský server u nás.
Souhlasim s tim, ze byznys je dnes ve vsem. Kdo rika byznys, rika reklama. A reklamu je treba dostat do publika. Proto je nutno samozrejme pouzit ty, kteri hovori k cilovemu publiku, v nasem pripade novinare, kteri musi vypadat jako cestovatele. A obe strany na tom vydelaji. Je to tak. Jestli jsem dobre cetl, tak clanek to jen konstatuje aniz by soudil ten ci onen zpusob cestovani. Toulat se svetem je mozno nejruznejsim zpusobem a je to striktne individualni zalezitost. Na jedne strane: drahy x-hvezdickovy hotel kde se potkaji ti, kteri nemusi, ale vubec nemusi pocitat s temi, kteri naopak tvrde pocitali cely rok, aby si sve naakumulovane frustrace mohli behem tydenniho pobytu prelecit a uvolnit. Na strane druhe: ve ztracene oaze na piskem zaprasene prycne se sejdou ti, kteri radi cestuji levne s temi, kteri se prisli lecit z celorocniho dobre paceneho profesionalniho stresu ale preferuji par dni v dire v pisku proti x-hvezdickovemu hotelu, byt by na to meli. Cestujme s otevrenyma ocima, nebudme sektari, poznavejme svet kazdy podle sveho vkusu a osobni chuti, a pokud nas osud svede k jednomu stolu, pratelsky si popovidejme bez predsudku vuci batohu ci klimatizovanemu busu, mozna, ze si vzajemne rekneme neco uzitecneho pro pristi cestu…
Je to tak, souhlas
Ať si každý jezdí, jak chce. Nezávislé cestování mi vyhovuje nejvíc, ale kdyby mi někdo zaplatil dovolenou v hotelu, asi bych se nebránil. Mě osobně taky ovšem přijde trochu nefér, když novinář, který se podobné taškařice sám účastní, to pak kritzuje na stránkách nezávislých cestovatelů. A že je článek kritický, to je jasné už z nadpisu. Jinak ale když někomu vyhovuje se válet 14 dní na stejné pláži ve stejném hotelu, je to jeho věc…
Když už je tady ta debata o baťůžkářích a pětihvězdičkových hotelech: zkoušeli jste se už někdo ubytovat jako baťůžkář (se vším všudy, nejlépe po delší cestě) v pětihvězdičkovém hotelu?
Podobnou zkušenost mám – přímo z turistické dovolené v Tatrách jsem jela do 5* hotelu Le Meridien ve Varšavě. Dokonale jsem si užívala těch nadzvedlých obočí.Nutno říct, že i po převlečení do společenského se personál choval hodně znuděně.
Ale co si budem povídat? Už za váma někdo v pětihvězdičkáči přišel, ať s ním jdete večer před hotel grilovat? 😉 Je to o preferovaných zážitcích. Blanka
Grilovat na trávníčku před 5* hotelem, to by byla paráda!
🙂
K Davidově otázce – ano, spal jsem jednou v centru Madridu v luxusním hotelu, do kterého bych se za normálních okolností bál vstoupit, neboť tam stojí nocleh asi 150 EUR na noc nebo tak nějak. My jsme však měli s kamarádem nocleh „zdarma“ od letecké společnosti, protože nám nenavazoval let Quito-Madrid-Vídeň. No po pěti týdnech v Ekvádoru jsem nebyl zrovna nejčistší, tak jsem si ten hotel opravdu užil – naložil jsem se do vany a byl tam asi hodinu. Ráno jsem se pak u švédského stolu snědl asi tolik jídla jako za celý poslední týden v Ekvádoru. Kamarádi takhle zase dostali hotel v rámci letenky v Kataru, když se vraceli z Tanzanie. Byli špinaví jak prasata a uvítali je v hotelu, kde byly pozlacená zrcadla apod. To pak člověk musí říct – něco ty pětihvězdičkové hotely mají taky do sebe 🙂
Ahoj. Tato diskuse mi připomíná opětovný pokus nastolit rozdíl mezi turistou a cestovatelem, tedy téma, které již zaznělo v některé z předchozích diskusí. Nechci zde opakovat to, co je k dohledání na jiném místě HS. Pouze jeden postřeh. Třebaže jsem vyznavačem nezávislého cestování, měl jsem možnost potkata jak „baťůžkáře“, kteří byli na 2leté výpravě kolem světa, ale přitom se nudili, měli vyprahlé pohledy a cesta je očividně nebavila, tak i postaršího pána, který si u luxusní CK zaplatil zájezd do Norska, splnil si tak sen a o své cestě byl schopen hodiny a hodiny poutavě vyprávět. Je to o člověku, nikoli o způsobu cestování. Jen si vzpomeňte na Londonova Tuláka po hvězdách.
Souhlasím…a jsem rád, že myšlenka nestavět stavění tzv. „nezávislé exotické cestování“ na piedestal žije vlastním životem. Když jsem chtěl hlasovat v aktuální anketě „který region je nejvhodnější pro začínající cestovatele“, tak mi vylezly různé Afriky a Ameriky, ale Evropu jsem neobjevil. Copak cestování po Evropě je závislé, nebo je to nějaká ostuda? Vždyť už i p. Brezina psal před deseti lety, že než se vydá poutník/turista/cestovatel poznávat Indii, měl by poznat například Balkán, nemluvě o střední Evropě. Abych se ale zastal autora, on snad o cestování „střední a vyšší cenové kategorie“ (trochu divný název) nemluví s despektem, snaží se akorát naznačit v úvodním článku, že ti co píší o nezávislém cestování v barevných magazínech, si často užívají celkem slušného standardu. Jako v jedné povídce od Leacocka, kde vypravěč kritizuje brožurky pro zálesáky: „vím o nich všechno, protože je sám píšu“. 🙂
Rád bych se vyjádřil, minulý rok jsem procestoval část Tuniska, skloubil jsem 4 hvězdičkový hotel /jeho výhoda byla 2 min chůze od vlakového nádraží s častým spojením/ a veřejnou dopravu, místní restaurace, nemůžu si vynachválit:). Někdy člověk ocení dobrou snídani, teplou sprchu i válení u moře:)
Dovolím si ještě připomenout, že na světě nejsou jen levné blešárny a pětihvězdičkové hotely, ale i krásné druhy ubytování, byť velmi drahé, přesto udržující ducha a atmosféru toho místa či dané země. Ty jsou tedy špatné nebo dobré???
To, že studenti či ostatní, kteří preferují zaplivané blešárny se posmívají ostatním je samozřejmě už tak mimo, že to asi nemá ani cenu zmiňovat. Jsem v podobných místech nerad, protože nechci mít blechy, pokousán o krys atd. – jsem tedy horší cestovatel než ti, co tam jsou rádi (a pak o tom ještě raději vyprávejí?). Od té doby, co známý v Laosu zemřel na únik plynu v jedné z podobných blešáren tam ani nepáchnu. A argument, že když spíte tam, cítíte víc atmosféru té země je k smíchu.
Když jsme byli na vlastní pěst v Zambii a Zimbabwe, nějaká mladá holka z Lotyšska se nám posmívala, že jsme měli dopředu zamluvnené jedno ubytování v národním parku (jinak to ani nejde). Přitom ona v celé Zambii neviděla ani jedno zvíře (a proto se tam z velké části jezdí)… Každý nechť porovná víc, co kdo víc viděl a zažil.
Osobně, klasické baťůžkáře již vidím spíše jako obtížnm hmyz – večer řvou, jsou neurvalí, jakoby nad věcí, bez špetky respektu k ostatnímu, prostě otravové, těšící se v daném míste jen na night life. Brrr.
Ale zpět k článku – je to zajímavé téma a myslím, že uhodilo hřebíček na hlavičku. Častokrát jsou ty cestopisy opravdu tak nudné a o ničem, že člověku je jasné, že většina českých píšících „cestovatelů“ jsou ubožáci. Samozřejmě až na vyjímky.
tak tohle (Milka) je „supr-fundamentalistický“ pohled z druhé strany,že?!:-)
Styďte se, neurvalí baťůžkáři!:-)))
Tip měsíce: Etiopie
Mezi vlky a vrcholy: výprava do jedinečné přírody Bale Mountains
Cesta časem: Kmeny a tradice Údolí řeky Omo
Prořezané rty, skarifikace i deformování lebek. Význam tělesných modifikací u etiopských Mursiů
Knižní tipy
SOUTĚŽ: Co je nového v JOTA, aneb cestování s knihou. UKONČENO
Časopis Travel Life píší cestovatelé pro cestovatele, tak CESTUJ!
Nové články
Neznámá Mauritánie
Vánoční trhy od Brém až po Berlín.. a mnohem dál
Playa del Carmen
Vybavení na cesty
NEJLEPŠÍ TREKOVÉ BOTY A POHORY
Výběr testerů Světa outdooru
Darn Tough BEAR TOWN MICRO CREW
Turistická ponožka s neotřelým designem a doživotní zárukou, na každou štreku.