Horské městečko Kazbegi a okolí

Kazbegi je malé horské městečko nebo spíše vesnice v severní Gruzii poblíž hranice s Ruskem. Leží přímo pod nádhernou horou Kazbek (5033 m.n.m.). Atraktivní horská polohapod hřebenem Velkého Kavkazu Kazbegi přímo předurčuje k turistice. A skutečně, turistů je tu na gruzínské poměry spoustu, Gruzínců i zahraničních návštěvníků. Narozdíl třeba od Svanetie je tato oblast lehce dostupná maršrutkou přímo z Tbilisi. Cesta po celkem obstojné vojenské silnici trvá tři hodiny (150 kilometrů). V nejvyšším bodě překonává průsmykv nadmořské výšce 2379 m.n.m., a pak opět poněkud klesá do Kazbegi (1700 m.n.m.)

V Kazbegi je několik malých hotelů. Je však možné se zde ubytovat i v soukromí. Hned jak jsem vystoupil z maršrutky, odchytla mě a ještě dva Slovince místní bábuška Valja a o solidní ubytování bylo hned postaráno. Cenu jsme usmlouvali na jednu osobu na 15 Lari na noc (1 Lari = cca 13 Kč). Za dalších 10 L nám pak připravila vydatnou večeři. Měli jsme chléb, sýr, chinkali (knedlíky či noky plněné mletým masem, gruzínská specialita), zeleninový salát, brambory, limonádu, čaj a okusili jsme i trochu vodky. Co víc si přát, že?

Když jsem se ráno probudil, zastihl mě na verandě až kýčovitě nádherný pohled na horu Kazbek, pokrytou ledovcem a tvořící dominantu celého širokého dalekého okolí. V popředí na kopci nad vesnicí stojí malý kostelík Cminda Sameba ze 14. století, ležící ve výšce 2170 m.n.m. Celá dnešní trasa jako na dlani! Mým plánem bylo dostat se až k meteorologické stanici ve výšce 3700 m.n.m., zde přespat a druhý den se vrátit zpět. Cestou je nutno na krátkém úseku překonat ledovec.

Vyrazil jsem brzy ráno abych to stihnul. Zpočátku jsem postupoval velice rychle, došel jsem ke kostelíku a pokračoval dále. Dostal jsem se až do výšky přes 3000 m.n.m. Cesta nebyla příliš jasná a už vůbec ne značená, ale usoudil jsem nakonec správně, že je třeba překonat menší ledovcovou řeku. Bohužel se mi jí nepodařilo na žádném místě překročit, takže jsem byl nucen vrátit se zpět. Místní pastevec mě potom poučil, že jsem dorazil v nevhodnou denní dobu – po poledni má říčka, napájená tající vodou z ledovce, nejvíc vody, takže ideální je vydat se sem brzy ráno. Všude po horách se pasou krávy a prasata, ovcí je zde kupodivu méně.

Vrátil jsem se k bábušce značně unaven. Cesta sice nebyla sama o sobě příliš náročná, ale pokud člověk nese na ramenou dvacetikilovou krosnu, dá to zabrat. Druhý den jsem se již zotavil a naplánoval jsem si dvoudenní trek. Rozloučil jsem se s Valjou a šel pěšky zpočátku po rovince. Cestu lemuje několik vesniček, z nichž nejhezčí je Sno s pěknou malou zříceninou. K večeru se zatáhlo, takže jsem se rozhodl přespat pod mostem, který se tu jako na zavolanou objevil. Dobře jsem udělal, protože v noci lilo. Sice jsem se trochu bál že potůček tekoucí pod mostem se rozvodní a ohrozí mé nocležiště, ale naštěstí se tak nestalo.

Druhý den už cesta kupodivu stoupala prudce do kopce. Minul jsem kontrolní stanoviště gruzínských pohraničníků, kde jsem byl nucen se legitimovat – asi pět kilometrů odtud je neklidná hranice s Čečenskem. Pokračoval jsem dál, až jsem nakonec zdolal nejvyšší bod cesty- průsmyk v nadmořské výšce 3056 m.n.m. Poté jsem již rychle sestoupil do dalšího údolí a u řeky poprvé v Gruzii postavil stan.

Ráno jsem zjistil, že to, co vypadá jako lesní cesta ke svážení dřeva, je ve skutečnosti hlavní silnice na Žinvali a že po ní dokonce jezdí autobus, který se mi podařilo odchytit v další vesnici. Autobus sice nejdřív svážel místní opilce a objel všechny vísky v okolí, aby nabral lidi,ale nakonec v pořádku dorazil do Tbilisi.

Pro milovníky hor je Kazbegi úplně ideální destinace. Ubytování je tu pořád ještě levné, je tu dost obchůdků, kde se dají nakoupit všechny základní potraviny (což zdaleka není v celé Gruzii samozřejmostí) a v okolí je spousta možných turistických tras, po kterých se můžete toulat třeba 14 dní. Jediné, co tu schází, jsou kvalitní turistické mapy. Moje stará sovětská vojenská mapa stažená z internetu byla sice v době vydání před 20 lety vynikající, ale krajina se přece jenom od té doby dost změnila. Platí to zejména pro vyšší polohy. Například ledovce na Kazbeku za posledních 20 let hodně ustoupily a místo nich tu vznikly nové morény a vodní toky, které v mapě nejsou. Přesto doporučuji tyto mapy si stáhnout, prokázaly mi dobré služby.

Nejširší nabídku průvodců a map Gruzie (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Kazbegi – praktické informace

(Kurs v létě 2007: 1 Lari = 13 Kč)

Jak se tam dostat:maršrutkaTbilisi – Kazbegi8 Lari(vzdálenost 150 kilometrů, 3 hodiny jízdy po celkem kvalitní horské silnici)

Ubytování u bábušky:15 Lari na osobu a den. Dalších 10 Lari jsem dal za stravu – snídani + výbornou večeři. Oběd jsem ani nechtěl, protože jsem vyrážel na túry. Bábuška byla milá, připadal jsem si tam skoro jako doma, ne jako v hotelu. Adresu neznám, ale bábušek je v Kazbegi spoustu a určitě Vás někdo odchytí hned jak tam přijedete. Nás Valja „ulovila“ hned jak jsme vylezli z maršrutky.

Ceny v obchodě :1 velký sýr – 6 Lari

400 gramů párků – 2,80 Lari

2 litry Fanty – 2 Lari

1 menší bílý chléb (veka) – 0,50 Lari

1 středně velké sušenky – 1 Lari

Celkově se dá říct, že v Kazbegi je malinko dráž než třeba v Tbilisi. K dostání jsou všechny základní potraviny i ovoce, můžete si dát i točené pivo nebo párek v rohlíku. Krámků je tu poměrně dost, Kazbegi je dost turistické místo.