Ahoj. Všimli jsme si, že máš zapnutý AdBlock. Prosím, pozastav si pro HedvabnaStezka.cz blokování reklamy. Díky tomu můžeme zajistit více zajímavých článků o zemích světa, cestopisy, reportáže. Navíc se snažíme zobrazovat jen reklamy s cestovatelskou tématikou, podporujeme touto cestou i mnohé charitativní projekty a neziskovky. Snad tě nebudou moc rušit. Děkujeme! Redakce HedvabnaStezka.cz
Horská oáza San Cristóbal, rušná tržnice a současní Mayové
28. 1. 2025
Jakub Kapoun
Z horka a potu běžného Mexika nás pomalu ale jistě vytáhly klikatící se serpentýny. Průsmykem podél kukuřičných polí, hlubokých zelených svahů a strmých skalních útesů jsme konečně pootevřeným okénkem ucítili závan svěžího vzduchu. V jemných barvách zapadajícího slunce před námi leželo rozlehlé údolí plné drobných domečků, obklopené zarostlými kopci, San Cristóbal.
Horská oáza
Projížděli jsme úzkými dlážděnými ulicemi, ty lemovaly nízké barevné domky. Nad hlavami se nám táhly desítky elektrických kabelů. Město mělo zvláštní nepopsatelnou atmosféru.
San Cristóbal leží ve 2200 metrech nad mořem. V srpnu zde přes den naměříte 21-23°C a v noci mohou teploty spadnout klidně k 9°C, což je vítaná změna pro cestovatele z chladnějších končin. Velkým lákadlem pro návštěvu je všudypřítomná koloniální architektura z dob baroka. Město je také důležitým kulturním a politickým centrem Mayů v regionu. Indiánskými jazyky Tseltal a Tsotsil tu hovoří kolem 44 procent obyvatel. Celým svým jménem San Cristóbal de las Casas je pojmenovaný na počest Bartolomého de las Casas, dominikánského misionáře zastávajícího se práv indiánů. Byl Chiapasským biskupem a vysloužil si titul „Ochránce indijců“. Jeho dopis určený španělskému králi, podávající svědectví o násilí, mučení, vylidňování a plenění páchaném na indiánech o deset let později otřásl světem a změnil pohled na objevování Nového světa.
Na chvíli odložte své nabyté itineráře, zapomeňte na všechen shon a zvolněte. Jedině tak na vás naplno dýchne místní neobyčejná atmosféra a pochopíte ono úžasné slůvko „mañana“-zítra. Při toulkách místními ulicemi vždy najdete něco zajímavého. Ať už se budete procházet rozlehlými uličkami ověnčenými barevnými fáborkami a obdivovat barvy domečků či všudypřítomné květinové porosty. Městem se již od úsvitu nese zvuk reproduktoru z auta prodávajícího uhlí „carbón, carbón“. A když se ztratíte, vždy něco najdete, x-boxovou kavárnu, líně se povalující psy, nápaditý streetart a hlavně klid. Zdejší atmosféra je unikátní směsicí indiánských kultur, španělských Mexičanů a o něco více odvážných turistů, to vše s nádechem hippies. Ráj pro všechny fotografy a umělecky založené lidi.
Za návštěvu však určitě stojí Templo de Nuestra Seňora Guadalupe, chrám zasvěcený Panně Marii Guadalupské. Stojí na kopci a dovedou vás k němu dlouhé žluté schody, odtud máte výhled na celé město. Ulice Real de Guadalupe, plná všemožných restaurací a obchodů, pak vede přímo do centra. Dechberoucí výhledy také skýtá Templo de San Cristobalito. Pokud se vám podaří překonat výškové převýšení křížové cesty, čeká vás na jejím konci kostel s bezkonkurenční květinovou výzdobou. A takových míst zde najdete celou řadu, či ony si najdou vás.
Pouze silniční provoz je tu trochu nepřehledný, úzké uličky jsou plné jednosměrek a čas od času si značení protiřečí.
Zdejší pouliční restaurace navíc přímo vybízí ke zkoušce některých lokálních drinků. Můžete tak ochutnat tradiční micheladu, pivo s rajčatovým džusem, limetkou, chilli a solí. Cheladu, pivo s limetkou a se solí. Nebo zkuste mayský likér Pulque, či Pox, nealkoholický nápoj z kukuřice, pšenice a cukrové třtiny.
Nejširší nabídku průvodců a map Mexika (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz
Pestrobarevné tržnice nekonečných možností
Barvy, vůně, směsice nejrůznějších vjemů, tím vším a mnohým dalším nás uchvátily mexické tržnice. Sortiment je velmi pestrý, sehnat můžete prakticky cokoliv. Od nejrůznějších druhů koření, ovoce, zeleniny, přes oblečení, umělecké předměty, hračky, až po živé či mrtvé slepice. Syrové maso vystavené na slunci v horkých letních dnech by naše veterináře zrovna nenadchlo. Nabízeli nám i houby v proutěném košíku, nejspíše muchomůrky císařské, u nás vzácné. Sbírají je indiáni z okolních vesnic, v minulosti se prý v košíku sem tam vyskytla jedovatá houba, proto raději odoláváme pokušení udělat si smaženici. Tržnice je změtí nespočtu stánků, úzkých uliček a davů tlačících se lidí. Některé prodavačky berou do práce i své děti a miminka mají připevněna v šátcích na prsou.
Můžete i smlouvat o ceně, jen o připraveném jídle se nesmlouvá. Stačí znát orientační ceny a umět základní španělská slova, abyste se domluvili.
Mayové 21. století
Zdejší zalesněné kopce ukrývají indiánské vesnice, v nichž si žijí svým vlastním životem komunity Mayů. Po zaplacení vstupného do vesnice nás obklopily hloučky malých holčiček prodávajících vyšívané oblečení. Při návštěvě místních kostelů je patrné, jak se víra a tradice starých Mayů prolíná se zdejším soudobým křesťanstvím. Vedle kříže postávají kromě sošek svatých také sochy jaguárů a dalších zvířat.
Mayové měli v různých obdobích a regionech mnoho bohů, celkem více jak 250. Někteří byli zlí, jiní hodní, šlo o muže, ženy, děti, zvířata s nevysvětlitelnými vlastnostmi a další. Mezi nejuctívanější patřil bůh kukuřice, bohyně plodnosti, bůh smrti, nebo bůh písma a vzdělanosti. Sami panovníci se prohlašovali za bohy. Jejich víra měla odpradávna proměnlivou povahu. Přejímali bohy od Aztéků i od jiných mesoamerických kultur a zase od jejich uctívání upouštěli. Stejně tak přijali později křesťanství, po svém. Svoji víru tedy často úplně nezavrhli, a tak vedle sošky Panny Marie uctívají i své bohy. V Quintana Roo tak například indiánské skupiny uctívají mluvící kříže. Křesťané na severu Mexika posílají o Velikonocích zrádné farizejce oblečené v indiánských šatech pryč na Yucatán. A snad nenajdete v Mexiku kostel, kde by nebyla uctívána Panna Maria Guadalupská, oděná v zelené a oranžové indiánské barvy.
Při procházce se naše kroky zatoulaly na rozlehlou betonovou plochu obklopenou stánky, městské tržiště. Zcela jiné, mnohem poklidnější než v sousedním Cristóbalu, a přesto podobné. I přes široký sortiment mezi prodejci dominovali květináři, kteří svými produkty zásobovali kostely v sousedních městech.
Toužíce pak po větším klidu a troše dobrodružství, vyrazili jsme na výšlap do kopců. Za městskou zástavbou, lehce nedůvěřivě pokukujícími lidmi, sadem a vodní nádrží, před námi ležela obyčejná lesní pěšinka. V ostružiní protkaném terénu plném neznámých stromů, jsme pak našli takové skvosty jako modrou lesní tůňku, či boží muka ověnčená květinami. Dokonce jsme si i zahoubařili a domů jsme nesli pár suchohřibů a růžovku na smaženici.