Hornatá pustina pohostinného Jordánska v sobě ukrývá pouštní krásky Petra a Wadi Rum

Jordánsko je trochu větší než Česká republika a má podobný počet obyvatel. Vzhledem k tomu, že většinu země pokrývá poušť, jsou lidé nahuštěni především v horách východně od řeky Jordán na sever od hlavního města Ammánu. My teď prozkoumáme dvě nejkrásnější místa, která leží v hornaté pustině – skalní město Petra a červenou poušť Wadi Rum.

Skalní město Petra je sedmým divem moderního světa

V místě, kde se setkávají tři údolí a vytváří Wadi al-Araba, se tyčí pískovcové skály v tak těsném rozestupu, že město ukryté mezi jejich stěnami zůstalo tajemstvím místních beduínů až do návštěvy švýcarského cestovatele a dobrodruha v arabském převleku J. L. Burckhardta. Petru vystavěl kolem přelomu letopočtu arabský rod Nabatejců, který se díky své podnikavosti v obchodu vyšvihl z nomádského kmene na uznávaného partnera helénských měst. Z antických vzorů čerpali inspiraci pro architekturu svých do skal vytesávaných hrobek i volně stojících patrových domů.

Nejznámější jordánská památka, samozřejmě zapsaná na seznamu UNESCO, leží asi tři hodiny jízdy jižně od hlavního města Ammánu, poblíž moderního a na turisty připraveného města Wadi Musa. Abychom se vyhnuli hlavnímu proudu turistů, jsme prvními ranními návštěvníky. Míjíme zajímavé bloky džinů a Hrob obelisků, do Petry vcházíme více než kilometr dlouhou soutěskou Sík, která i v minulosti sloužila jako vstupní brána pro obchodníky s kořením, myrhou a kadidlem. Podél skal se zachovaly sotva znatelné reliéfy karavan a vodovodní kanálek, který přiváděl vodu do města v nitru skal a osvěžoval poutníky. Soutěska je v nejužším místě tak těsná, že se rozpaženýma rukama můžeme dotknout obou stěn. Mezi skalami se rýsují nádherné křivky sluncem zalitého pískovcového portálu Al-Chaznech, „Pokladnice“. Stejně jako všechny ostatní je i tato hrobka krásná zvenčí, ale velmi strohá a prázdná uvnitř.

Nejširší nabídku průvodců a map Jordánska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Hrobky zasazené do nádherných pískovcových skal

A protože Petra spojuje nádheru antických památek a Šarských hor, bereme si pevné boty a už šplháme na ostroh naproti Pokladnici. Po 15 minutách se nám otevírá krásný výhled a dáváme si ranní čaj. Při návratu zpět dolů pokračujeme kolem stěny pokryté hrobkami k divadlu, které zásadně přestavěli Římané a v němž své místo našlo 3000 diváků. Údolí se konečně otevírá a dává prostor městu živých. Obrovská kašna zasvěcená nymfám, která tu stávala, zadržovala vodu vedenou soutěskou Sík, sloupořadí zase sloužilo jako obchodní a společenská tepna. Na konci kolonády odděluje chrámový okrsek brána. Z nabatejského chrámu Qasr Al-Bint se zachovaly 23 metrů vysoké zdi budovy zdobené typickým vlysem střídajícím stylizované triglyfy s kolečky.

Beduíni, kteří ve skalních obydlích Petry dříve žili, jsou nyní vystěhováni do nově postavené vesnice kousek dále, ale už dopoledne tu připravují stánkové dobroty a otevírají krámky se suvenýry. Kupujeme si falafel a prcháme před davem na odlehlejší stezky. Jedna z nich vede na východ ke skalnímu úbočí a největším královským hrobkám Dortheos, Florentinus, Palace, Corinthian, Silk, Um a Aneisho. Později se vracíme na hlavní cestu mezi divadlem a Pokladnicí, odkud směrem na západ vede po schodech vytesaných ve skalní stěně další boční stezka k obelisku na High Place of Sacriface. Pískovec tu hraje všemi barvami – červené, žluté, bílé, šedé i hnědé pruhy všech odstínů se vrásní skalami i tympanony hrobek, někde vytváří zajímavé kresby. Roztodivné skalní útvary s okny a komůrkami dávají spousty možností, kde si chvíli ve stínu odpočinout. Stezka dále vede přes několik opršelých hrobek dolů ke Qasr Al-Bint.

Předtím, než zapadne slunce, stoupáme opět po nekonečných schodech mezi skalami, tentokráte na severní svahy k hrobce A´deir neboli Monastery asi tři kilometry na sever od centra Petry. Je to jedna z největších a nejzachovalejších staveb v Petře a při západu slunce je odtud nádherný výhled na krajinu skalnatých hor. Vracíme se k Pokladnici – v pondělí, ve středu a čtvrtek se tu koná večerní program „Petra by Night“. U Pokladnice plápolá tisíce svíček, které spolu s beduínskou hudbou dodávají místu neuvěřitelnou atmosféru. Také celá soutěska je lemována svíčkami, a tak je cesta po západu slunce mnohem příjemnější.

Na cestu do Petry si vyhraďme takto nabitý jeden den, lépe však dva – trasu si můžeme rozložit, nebo si dát celodenní výšlap na blízký vrchol Jabal Harun neboli Áronovu horu (1329 m). Cesta začíná kousek za Qasr Al-Bint a vede do Wadi Farasa. Později se stáčí vzhůru k byzantskému klášteru a na vrchol, kde nad prorokovým hrobem stojí bílá mešita s kupolí. Vezměme si hodně vody a jídlo s sebou.

Wadi Rum: i poušť může být krásná

Pískovcové skalní věže roztodivných tvarů vyrůstají z červeného písku, který je místy porostlý zelenými keříky a jinde tvoří duny. Ve skalních soutěskách se ukrývají prameny vody, pouštní lišky, hyeny a štíři a najdeme tu prastaré skalní kresby. Téměř dokonalá rovina mezi skalami je ideální pro pěší turistiku a běhání – nádherné scenérie se mění s každým krokem. V noci pak skály zalévá stříbrný svit měsíce, proto také toto největší jordánské vádí jeho obyvatelé, beduíni kmene Zalabia, nazývají Měsíční údolí.

Půjčíme si auto, abychom objeli okolí Wadi Rum, vyhlédneme si zajímavé skalní útvary, písečné duny či soutěsky a jdeme se alespoň na půl dne projít. Můžeme chodit v podstatě volně a orientace je snadná.

Nádherná krajina se otevírá hned v místě, kde silnice odbočuje k návštěvnickému centru. Po levé straně se tyčí výrazný masiv nazývaný „Seven Pillars of Wisdom“. Sedm skalních věží se lepí k sobě a symbolizují sounáležitost arabských beduínů. Jsou pojmenovány po literárních pamětech britského důstojníka Lawrence z Arábie, který se na konci první světové války zúčastnil osvobozenecké války Arabů z područí Osmanské říše. A arabskými kmeny se sblížil a porozuměl jejich potřebám, hájil je před mocenskými zájmy Británie.

„Seven Pillars of Wisdom“ můžeme obejít po pěší trase a pokračovat po stezce, která z východu obchází Jabal Umm Ishrin a během celodenního výletu dorazíme až do vesnice Rum. Po levé straně máme masiv Anfashieh, kde najdeme petroglyfy i perfektní lezecké možnosti, a dále k jihu dojdeme k písečným dunám a do centrální části nazvané Khor El-Akram. Na jižním okraji plošiny najdeme lezci oblíbený masiv Khazali se stejnojmennou soutěskou, východně odtud potom Malý skalní most. Nádherné mosty Um Frouth a 35 metrů vysoký Burdah se klenou jihovýchodně. 30 kilometrů jižně od vesnice Rum nás může džíp zavézt pod nejvyšší horu Jordánska, Jabal Umm ad Dami(1840 m), na níž lze vystoupit a rozhlédnout se až k Rudému moři.

Do vesnice Rum se dostaneme samozřejmě také po silnici, asi sedm kilometrů na jih od návštěvnického centra. Hlavní sídlo beduínů v oblasti leží mezi nejvyššími masivy centrálního Wadi Rum nazvaných Jabal Rum a Jabal Umm Ishrin. Oblast byla osídlená odpradávna, o čemž svědčí skvěle zachovalé pravěké skalní malby lidí a antilop nebo zbytky nabatejského chrámu. Současná vesnice je plná plochých přízemních domků s betonovými zídkami pro velbloudy, obchůdek a dvě školy. Najdeme tu také turistické služby místních beduínů v bílém tradičním thawbu a s červenobílou kufii na hlavě. Můžeme si zvolit klasickou čtyřhodinovou prohlídku nejzajímavějších míst v džípu nebo projížďku na velbloudu nebo kombinaci obojího s přespáním v beduínském kempu, kde najdeme několik bujút šáar, „domů ze srsti“, jak se v Jordánsku říká černobílým, z velbloudí srsti utkaným stanům.

Nejlepší je ale věnovat jednomu z nejkrásnějších míst planety aspoň tři dny a ubytovat se v některém z luxusních pouštních rezortů. Můžeme si jít ještě před snídaní zaběhat, pak se vydat na výlet k některému ze zajímavých útvarů a na večer vylézt na skalní vyhlídku a pozorovat, jak západ slunce promění oranžové barvy pouště na sytě červené.