10. 2. (pátek) Do Luang Prabangu jsme dorazili ve čtyři hodiny ráno, po sedmi hodinách stání, sezení v různých pokřivených pozicích a dušení se výfukovými plyny, které díky děravému výfuku neustále proudily do prostoru pro cestující. Ostatní naši turističtí spolucestovatelé se odjeli vyspat a my zůstali čekat na autobus do Phonsavanu, který měl jet v 8.30. Byla zima jako v morně, tak jsme na sebe nejdříve navlékli všechno, co jsme měli, a když ráno vyšlo sluníčko, zase jsme to svlékli. V 8.30 jsme zajímavou horskou krajinou odjeli do Phonsavanu (75 tisíc kipů), kam jsme dorazili kolem čtvrté odpoledne. Nechali jsme se odchytit nadháněčem z jednoho guesthousu a ubytovali se v pokoji se záchodem a horkou sprchou za 4 USD. Pak jsme zašli na večeři, objednali si výlet na druhý den (8 USD na osobu), dlouho se sprchovali horkou vodou a brzo šli spát, abychom dohnali spánkový deficit.
11. 2. (sobota)
Ráno jsme zašli na snídani a v devět hodin jsme se spolu s dalšími devíti turisty vydali na výlet k „Plains of Jars“. Objeli jsme postupně jejich tři největší naleziště, navštívili výrobnu laoské whisky a koukli se na starý ruský tank. „Jars“, obrovské kamenné hrnce, jsou z prehistorických dob a pravděpodobně se jednalo o hroby. V okolí Phonsavanu se jich nachází několik tisíc. Do guesthousu jsme se vrátili kolem třetí. Oddechovali jsme, pak jsme se šli projít po městě, zase chvilku oddechovali a šli na večeři a internet. Spát jsme šli kolem deváté. Z té zimy předešlou noc na mě přišla nějaká rýma.
12. 2. (neděle)
Ráno jsme vstali v šest hodin a v 7.15 odfrčeli autobusem plném blinkajících Laosanů do Vang Viengu, kam jsme dorazili kolem druhé hodiny odpoledne. Cestou začalo pršet a pršelo celou dobu, až do večera. Ve Vang Viengu jsme našli ubytování za 4 USD a čaj zdarma. Asi do šesti jsem oddychoval (nebylo mi kvůli rýmě nejlépe a v dešti se stejně nic nedalo dělat), a pak jsme zašli na večeři a na internet. Kolem 9 jsme šli spát.
13. 2. (pondělí)
Ráno bylo opět krásné slunečné počasí. Vstali jsme v sedm, nasnídali se a šli se podívat do blízké jeskyně a pak se projít kolem hor, které tvoří místní kras. Moc pěkné. Do guesthousu jsme se vrátili kolem jedenácté, zabalili si a v půl dvanácté jsme chytli pick-up do Vientianne.
Do Vientianne jsme dorazili kolem třetí, převezli se tuk – tukem do centra a rychle našli ubytování (5 USD). Potom jsme chvilku hledali loundry, dali si lehkou večeři a šli se projít kolem Mekongu, kde jsme při západu slunce vypili několik piv Lao. Pak jsme ještě zašli na pancake a buddhistickou mši a ještě jeden pancake. Spát jsme šli kolem půl desáté. S rýmou už to bylo o něco lepší.
14. 2. (úterý)
Ráno jsme vstali v osm, zašli na snídani a vyzvedli si prádlo z loundry. Potom jsme udělali okruh po městě, po místních památkách. Vientianne je velmi příjemné ne příliš velké město se spoustou zeleně. Navštívili jsme několik chrámů, například velkou zlatou pagodu Pha That Luang, a místní Vítězný oblouk, který je přezdíván „vertical airport“, protože byl postavený z materiálu z mezinárodní pomoci, která byla určená na výstavbu letiště.
Moc zajímavá byla návštěva lesního chrámu Wat Lak Pa Luang, kde jsme si popovídali s místním dvacetiletým novicem, který byl těsně před vysvěcením na mnicha. Potom jsme se vrátili do centra, zašli na internet a několik piv Lao v restauraci na břehu Mekongu. Večer jsme završili pancakem a kolem deváté šli spát.
15. 2. (středa)
Ráno jsme vstali v šest a až za centrem (v centru chtěli 5 USD) chytli tuk – tuka na autobusové nádraží (za 1,4 USD). Z nádraží nám v 7.30 jel autobus do Savanakhetu, kam jsme dorazili po cca 8 hodinách. Ubytovali jsme se na autobusovém nádraží za 3,5 USD a šli se projít do města. Prošli jsme jeden místní chrám, stavili se na pivo na břehu Mekongu, a pak se vydali nazpátek a na autobusovém nádraží si ještě dali večeři. Kolem deváté jsme šli spát.
16. 2. (čtvrtek)
Ráno jsme vstali po sedmé a šli jsme si do banky vyměnit peníze, ale zjistili jsme, že banka nemá od osmi (oficiální otvírací hodiny), ale až od půl deváté. Protože to už bychom nestihli autobus do Pakse v devět, vrátili jsme se na nádraží, kde jsme se dověděli, že dnes výjimečně autobus odjel v 8.30 (navzdory tomu, že všude bylo napsáno, že má jet v devět), a tudíž nám ujel. Protože další jel až ve dvanáct, v klidu jsme znovu zašli do města vyměnit si peníze, pak ještě čekali a ve dvanáct odjeli do Pakse.
Autobus hned na začátku nabral hodinu zpoždění (čekal na náklad jakýchsi trubek), takže do Pakse jsme dorazili po páté hodině. Vystoupili jsme až ve městě (ostatní turisté už na autobusovém nádraží, takže museli platit za tuk – tuk do města) a celkem rychle našli ubytování za 4 USD. Zašli jsme na internet, pak na pivo Lao a na večeři a pak šli do postele. V autobuse se mi udělalo trochu špatně od žaludku, tak to snad zítra bude lepší.
17. 2. (pátek)
V noci jsem zvracel, takže to asi bude úžeh (při včerejším krkolomném cestování bylo v autobuse pekelné vedro). Ráno jsme vstali v sedm, zašli na snídani, a protože jsem se necítil na žádný výlet (chtěli jsme jet na motorce k nedalekým vodopádům), řekli jsme si, že si dám klid na lůžku a Kája pojede na výlet sám. Nakonec ale nejel, protože se při půjčování motorky podřekl, že se teprve musí naučit řídit, a oni mu ji nechtěli půjčit. Oddechovali jsme tedy oba dva, s krátkou přestávkou, když jsme si kolem druhé zašli na trh pro ovoce. Kolem páté jsme šli na internet, pak na večeři (já tedy jen na čaj) a velmi brzo spát.
18. 2. (sobota)
Ráno jsme vstali krátce po sedmé a hned jsme se tuk – tukem vydali na jižní autobusové nádraží (0,5 USD na osobu), kde nám asi po dvou hodinách jel sběrný autobus do Ban Naresung v oblasti Si Phan Don. Odtud nám hned jel přívoz na ostrov Don Det. Na ostrov jsme dorazili kolem jedné hodiny a rychle jsme si našli ubytování za 2 USD. Po zbytek dne jsme polehávali, chodili po břehu Mekongu a koukali na lodičky, jak jezdí sem a tam a na lidi, jak se koupají a perou v řece. Večer jsme zašli na večeři, pak na pivo a kolem deváté šli spát.
19. 2. (neděle)
Ráno jsme vstali po sedmé, zašli na snídani a v osm jeli na výlet, který jsme si den před tím objednali v našem guesthousu (6 USD na osobu). Nejdříve nás převezli na pevninu, pak jsme jeli ke kambodžské hranici na břehu Mekongu a odtud lodí na skalisko uprostřed řeky pozorovat mekongské delfíny. Moc jsme toho ale neviděli, jenom pár ploutví, mihnout se v dáli. Pak jsme se vrátili na pevninu a tuk – tukem nás zavezli k vodopádu, který je objemem vody největší v JV Asii. Velmi působivé! Celé jedno rameno Mekongu se tu vrhá do hloubky!
Pak jsme se tuk – tukem a lodí vrátili do guesthousu, kam jsme dorazili kolem jedné. Dali jsme si oběd a do půl páté oddechovali, protože bylo hrozné vedro. Pak jsme si půjčili kola a jeli objet Don Det a přes most na Don Khonu k dalšímu velmi působivému vodopádu. Přitom jsme pozorovali zajímavý vesnický život na obou ostrovech. Vrátili jsme se po šesté, dali si sprchu a večeři, pak jsme chvilku polehávali v houpacích sítích u řeky a kolem desáté šli spát.
Nejširší nabídku průvodců a map Laosu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz
