Honšú mozaikou japonské harmonie

Nejlepším návodem, jak naplno prožít Japonsko, je ponořit se do termálních lázní, starých hradů a chrámů, zažít do detailu propracovaný minimalismus japonského bydlení, explozivní pestrost stravování, projít se po liduprázdných horách a nechat se smést davem na tokijských křižovatkách.

Ostrov Honšú je ze všech čtyř japonských ostrovů a stovek ostrůvků největší, nejobydlenější a má nejvíce zajímavostí. Přiletíte na letiště v Tokiu nebo Ósace a dále pak cestujete rychlovlakem, který si to sviští až 300 km/h, a to vždy bez zpoždění. Ušetříte, pokud si koupíte Japan Rail Pass, permanentku na státní vlaky. Neplatí však na menších tratích, kde jsou většinou dopravci soukromí.

Hlavní sezonou pro návštěvu Japonska je březen – duben, kdy kvetou sakury a sami Japonci blázní, aby viděli co nejvíce míst orámovaných růžovými kvítky. Druhá top sezóna je barevný podzim v říjnu až listopadu – stráně a parky se červenají, žlutí všemi odstíny listů japonských javorů. V létě je pak velké vedro a vlhko, ale je to dobrý čas k pouti na posvátnou horu Fudži.

Protože 90 % obyvatel ostrova Honšú bydlí ve městech, většina nádherné krajiny je velmi řídce osídlená. A přestože zastávka v Tokiu je téměř povinností, zároveň můžete vyrazit do přírody až nečekaně divoké a krásné. Cestování po Japonsku je velmi jednoduché a ceny přátelštější než ve Skandinávii. Veřejná doprava, stravování i ubytovací služby jsou většinou dvojjazyčné a angličtinu aspoň symbolicky ovládá každý druhý Japonec.

Kanazawa: samurajské domy a zahrady

Na rozdíl od jiných japonských měst, kterým chybí historické jádro, Kanazawa ve svém centru zachovala pěkné původní dřevěné domy, seskupené podél nábřeží. Od pobřeží je Kanazawa vzdálena asi osm kilometrů a hlavním zdrojem obživy je samozřejmě moře. Zdejší rybí trh Omicho je stejně jako celé město jen málo turistický. Vyberete si tu z pěkně naaranžovaných plodů moře a necháte si tu pochoutku rovnou pistolí oflambovat. Případně to můžete slupnout rovnou syrové jako místní.

V Kanazawě najdete také jednu z nejobdivovanějších japonských zahrad Kenroku-en. Touhu obklopovat se krásou a harmonií přírody Japonci trpělivě realizují ve svých zahradách plných jezírek, mostků, skalek a jemně zurčících potůčků. Ty doplňují kamenné lucerny a dřevěné altány a nad vším se vznáší japonský klid. V zahradách často potkáte novomanžele, kteří se spolu fotí v tradičních slavnostních kimonech.

Zahrada je také ústředním prvkem původních japonských domů. Ty můžete v Kanazawě navštívit v rámci prohlídky historických samurajských domů. Zatímco zeleň má nekonečně podob, v interiéru toho nenajdete mnoho. Na zemi leží rohože zvané tatami, po nichž smíte chodit pouze bosí, přímo na nich futon na spaní a u stěny nizoučký stoleček a polštářky na sezení. Důležitější než nábytek nebo soukromí je dekorace zdí, ať už je to pokroucená větev nebo kaligrafie. Místnosti pak dělí jen pojízdné papírové stěny v dřevěných rámech, díky nimž se mohou pokoje různě spojovat a oddělovat.

Nejširší nabídku průvodců a map Japonska (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

Ainokura: pohoštění japonského venkova

Japonský venkov a čerstvý horský vzduch zažijete v malebné vesničce Ainokura. Mezi rýžovými políčky na hustě zalesněných stráních se tu krčí asi 20 dřevěných domů pokrytých tlustými slaměnými střechami. Asi pět desítek místních obyvatel tu na podzim pilně sklízí rýži nebo se stará o hrstku turistů, která u nich ve vsi přespává. Večer se tak můžete stát divákem místního divadelního představení před chrámem a brzy ráno za svítání se projít probouzející se vesničkou.

Velkým zážitkem je samozřejmě místní pohostinnost. Uprostřed obýváku, v němž není více než pár polštářků na zemi a krb, paní domácí naservíruje 12 různých mističek, vždy nádherně upravených jednohubek. V jedné je zelenina nakládaná, v druhé čerstvá, ve třetí syrová ryba a ve čtvrté želatinové ovoce, v páté ryba smažená a v šesté tofu a k tomu všemu ještě miska s rýží. Sedíte na zemi na polštáři a zobete si hůlkami, na co máte zrovna chuť.

Osmi dopravními prostředky přes japonské Alpy

Všechny japonské ostrovy a jejich hory jsou sopečného původu a více než stovka sopek je tu dokonce činných. Na mnoha místech ucítíte sirné výpary. Perfektním jednodenním výletem je cesta po Alpine Road – přejezd horského masivu Tateyama z Dentetsu Toyama na západě do Shinano-Ōmachi na východě.

Mezi nejhezčí zastávky na trase patří planina Murodo – při procházce uvidíte ve zdejších jezerech zrcadlení okolních zasněžených štítů. Nezapomenutelný je i sjezd lanovkami k hladině přehrady Kurobe, kde se otevírá pohled do dalšího horského údolí. Zážitkem je i samotná doprava, při níž si užijete lanovek, vlaků, autobusů i jízdy trolejbusem v tunelu. Pokud pojedete se zavazadly, můžete si je nechat poslat do cílové stanice a jet nalehko.

Šinkansenem k hoře Zao a chrámům Yamadera

Na severovýchod země do města Yamagata i kamkoli jinam se dostanete jednoduše díky síti vysokorychlostních vlaků s protáhlými nosy jménem Šinkansen. Téměř půl kilometru dlouhé soupravy, které pojmou kolem tisícovky pasažérů, se běžně pohybují rychlostí, při níž vzlétají velká dopravní letadla. A díky dokonalé organizaci nástupu a výstupu pasažérů stačí i v největší stanici na výměnu cestujících 50 sekund. Lidé, čekající na přijíždějící vlak, se řadí do jedné fronty, zatímco vedle už se připravují ti, kteří pojedou vlakem příštím. Rozjezd do plné rychlosti trvá vlaku tři minuty, během nichž už ve vagónech panuje japonský klid a úcta – průvodčí cestující pozdraví a ukloní se, zatímco kontrolou jízdenek nikoho neobtěžuje.

Jižně od Yamagaty leží malé horské středisko s termálními prameny Zao Onsen a z něj vede lanovka vzhůru k obrovskému masivu hory Zao. Od horní stanice musíte ještě asi čtyři kilometry pěšky na vrchol, odkud se vám otevře nádherný pohled na kráterové jezero Okama, vzniklé při erupci na začátku 18. století. V cíli výletu oceníte hru barev vulkanických hornin, zelené trávy a smaragdové vody.

Severovýchodně od Yamagaty najdete Yamaderu – velký komplex buddhistických chrámů ukrytých vysoko na hustě zalesněných skalách nad údolím. Založili jej kolem roku 860 mniši, kteří sem z Kjóta přinesli posvátný oheň. Po tisíci schodech, které slouží k meditaci, vystoupáte až k dřevěnému chrámu Nokyo-do vystrčenému na skalce. Je to nejhezčí svatyně Yamadery.

Japonský onsen: očista těla i duše

Na mnoha místech v sopečném Japonsku vyvěrají termální prameny. Koupaní v nich Japonci povýšili na národní kulturní tradici. Celá země je poseta nádherně upravenými termálními lázněmi – japonsky označovanými slovem „onsen“. V onsenu se koupe zásadně zcela bez oblečení, aby se voda neznečistila. Někde mohou mít ženy jakési jednoduché koupací košilky a muži malý ručníček, kterým si zakrývají intimní partie. Ten ovšem při vstupu do vody odkládají. Často si jej položí na hlavu, aby byl stále při ruce.

V jednom lesnatém údolí hor prefektury Gunma je ukrytý klenot mezi japonskými termálními lázněmi – Takaragawa Onsen. Několik hotelových budov tu stojí přímo na břehu divoké horské řeky a kamenné bazény s průzračnou horkou vodou se prostírají pod klenbou větvoví mohutných stromů. Koupel na takovém krásném místě je absolutní očistou těla i duše, relaxací s načerpáním nové energie.

Onseny najdete také ve většině japonských tradičních hotelů, zvaných rjokany. Pokoje v nich jsou vybaveny tradičně minimalisticky – rohože tatami, nízký nábytek a na spaní matrace zvaná futon. Hned po příjezdu do rjokanu u vchodu odevzdáte boty a dostanete pantofle a yukatu – jednoduché lehké kimono, obdobu našeho županu. Ve všech prostorách rjokanu se pak pohybujete v tomto neformálním oblečení, chodíte v něm dokonce i do jídelny. Muži mají jednobarevné, ženy si často mohou vybrat z několika barevných vzorů.

V celém areálu vládne klid a doslova posvátná atmosféra, která do každého hosta přirozeně vstupuje na každém kroku. Kdykoliv chcete, naložíte se do bazénu a koukáte do krásy zahrad nebo se jdete projít. Určitě si nechte na návštěvu pěkného rjokanu s onsenem alespoň dvě noci, abyste se stihli zklidnit a nasát jedinečnou atmosféru.

Tento článek vyšel v časopise TRAVEL LIFE. Kup si předplatné časopisu TRAVEL LIFE a žádný skvělý článek o cestování už nikdy nezmeškáš. Najdeš v něm nejžádanější destinace, tajné tipy, krásné fotky, rozhovory s našimi i zahraničními cestovateli. AŤ VÍŠ, KAM PŘÍŠTĚ.

Japonsko v misce a na talíři

Pokud si Japonci udělají tradiční večeři nebo jdou do dobré restaurace, jídlo se vždy sestává z množství malých misek s malými chody. Často se některý chod připravuje z čerstvých surovin přímo na stole. Japonci jedí zážitkově a vše musí být nejen chutné, ale i krásné. Stravování v hospůdkách na ulicích, nádražích či v obchodních domech je na velmi dobré úrovni a téměř vždy s obsluhou. S výběrem vám většinou pomůže japonská kuriozita: všechno jídlo, které si můžete objednat, je vystaveno v podobě neuvěřitelně věrných plastových kopií ve výloze.

Pro velmi autentický zážitek můžete navštívit některou „sušárnu“ na rybím trhu v Tokiu. Restauraci většinou tvoří nevelká místnost, která má na jedné straně půlkruhový pult s vitrínami. Ve vitrínách jsou vystaveny překrásné ryby a další dary moře a za pultem kmitají kuchaři. Hosté s kuchaři vedou veselou konverzaci a jen tak mezi řečí si objednávají stále nová a nová sousta sushi, která jsou pestrá jako celá japonská kuchyně.

Rychlým a levným jídlem je nudlový vývar ramen, veliká mísa polévky s masem, vajíčkem a zeleninou. Jí se hůlkami, což je poněkud náročné, protože mastné nudle z polévky neobyčejně kloužou. Japonci vyloví pár nudlí a zbytek hlasitě srkají. A japonští kuchaři vstřebali i globální kuchyni, a tak si můžete dát výtečný řízek, těstoviny, hamburger, pizzu – často lepší než západní originál.