Honosné oblouky národního parku Arches

6. den Úterý 10.5.2005

Vstali jsme brzo, abychom chytli východ slunka nad NP Arches, který se nacházínedaleko městečka Moab. Nepodařilo se nám odhadnout, kdy slunko vychází, byla pořád tma, v klidu jsme snídali, a najednou se rychle rozednilo. Nevadí. Kolem půl sedmé jsme byli na místě, přejeli jsme ještě zavřené Visitor centrum a čekala nás „nadpozemsky“ krásná krajina plná skal, rudých a zlatavě okrovýchpískovcových monolitů a více než 2000 přírodních mostů, oblouků a oken.

Park byl vyhlášen NP až v roce 1971. Nahuštění oblouků na relativně malé ploše je výsledkem pradávných erozivních pochodů, kdy nestejnoměrný tlak způsobil vznik solných dómů, které vyklenuly vrstvy nad sebou a pak byly soli odplaveny. Došlo k vertikálnímu popraskání.

Ne každá díra do skály je ovšem obloukem nebo oknem. Aby mohl být útvar do výčtu započítán, musí mít otvor alespoň 90 cm a světlo musí procházet skrz.

Hlavní část parku se dá projet za několik hodin. Napřed jsme zastavili u přírodní rarity Balanced Rock (Vyvážená skála), což je zhruba 15 metrů vysoký útvar, odporující zákonům gravitace.

Potom jsme se vydali k oblasti Windows (Oken), odkud jsme šli napřed k slavnému útvaru Double Arch (Dvojitý oblouk) -dvojici oblouků, které společně podpírají další mohutný pískovcový oblouk, a potom jsme pokračovali asi 800 metrů dlouhou pěšinou kolem oblouků North a South Window.

Protože jsme měli předchozí den v pondělí velký záběr z treku v oblasti Needles, rozhodli jsme se, že to nebudeme moc přehánět s chozením. Nešli jsme proto asi 5 km dlouhou stezkou k oblouku Delicate Arch, což je osamělý půlměsíc stojící na hraně pískovcové kotliny a který je známý z mnoha filmů, reklam a je ve státním znaku Utahu, ale prohlídli jsme si ho z Vyhlídky na Delicate Arch, nedaleko parkoviště.

Silnice pak dál pokračovala na sever, zaparkovali jsme a vydali se po jednoduché nenáročné stezce k pár kilometrů vzdálenému Landscape Arch, oblouku s největším rozpětím na světě, jehož nejtenčí část dosáhla po zřícení v roce 1991 kritické hodnoty 1,8 m, a proto byla cesta k němu z bezpečnostních důvodů uzavřená. Jako odstrašující memento pro případné odvážlivce byla na View pointu fotka nějakého turisty, kterému se podařilo zachytit padající skálu na svém foťáku.

Nejširší nabídku průvodců a map USA (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz

Vyhlídka na Island of the Sky

Při výjezdu z tohoto nádherného parku nás začalo opouštět i hezké slunečné počasí. Vrátili jsme se do Moabu do Fast foodu na oběd a stavili jsme se v obchodu s fosíliemi a kameny. Byl to zážitek, v nabídce byly kromě překrásných zkamenělin i kosti a lebky mamutů.
Jeli jsme do nedalekého Canyonlandu, části zvané Island in the Sky – Ostrov na nebi. Leží v klínu písmene Y tvořený soutokem řek a téměř všechny vyhlídky jsou snadno přístupné autem. Proto je asi nejnavštěvovanější částí. Nabízí se zde překrásné výhledy na nekonečnou krajinu stolových hor a hlubokých propastí.

Protože nebylo moc hezké počasí, déšť hrozil každou chvília únava z předchozího dne se přece jen dostavila, nešli jsme na nějaké delší pěší túry. Napřed jsme odbočili ke státnímu parku Dead Horse Point (Vyhlídka u mrtvého koně), který leží na výběžku přímo nad hlubokou propastí, v níž meandruje Colorado. Kovbojové kdysi výběžek užívali jako přirozenou ohradu pro divoké koně, aby zde zkrotli a jednou na ně zapomněli. Odtud název. Platí se tu extra vstupné 5 dolarů.

Rozloučení s Canyonlands

Na konci stolové hory byla krásná vyhlídka Grand View Point Overlook na nekonečné labyrinty kaňonů a stovky kilometrů čtverečních otevřeného prostoru. Pěkné zakončení návštěvy NP Canyonlands s malým 1,5 km minitrajlíkem byla  Mesa Arch Trail, kde se před námi na konci ukázal krásný Arch – oblouk a když jste si stoupli před něj, otevřely se na obzoru hory pohoří La Sal Mouintains. Západ slunce zde musí být velkolepý. Začalo pršet, tak jsme vlezli do auta a pokračovali po dálnici na západ do městečka Green River, kde jsme natankovali a odbočili na vedlejší silnici 24 směrem k NP Capitol Reef. Naštěstí jsme unikli dešti a mohli jsme navštívit skutečnou atrakci tohoto dne, malý státní park Goblin Valley.

Údolí skřítků

SP Goblin Valley (Údolí skřítků) leží na východ odsilnice č. 24. Parkem vede několik trailů, které musí stát za shlédnutí, my jsme bohužel stihli jen hlavní údolí, protože slunko již zapadalo. Ale i to stálo za to.

Jedná se o nejstarší geologickou formaci, kdy eroze vykouzlila do měkkého pískovce tisíce prapodivných figurek, které připomínají bizarní pohádkové postavičky skřítků a trpaslíků. Údolím vede 2 km stezka Carmel Canyon obklopená řadami roztodivně znetvořených skalních pilířů a tvarů, z nichž většina vypadá na první pohled, jako by měla lidské rysy. Prý se tu točilafilmová parodie Galaxy Quest a celé údolí kamenných postaviček trikemobživlo. Platí se zde extra vstupné 5 dolaru za auto.

Kolem půl osmé večer jsme se dostali do zapadlé díry Hakensvile, kde lišky dávají dobrou noc. Kupodivu zde stál malý motýlek s chatkami, tak jsme se zde ubytovali. Před chatami byly vystavené sochy, posvařované z všelijakých kusů železa. Pěkné a nápadité.
Obešla jsem si před spaním vesničku. Kromě pár domků, kostela, obchodua malé školy zde nebylo nic k vidění. Jejich vesnice v této oblasti jsou velmi obyčejné, až nehezké. Jsou v nich většinou malé, nízké, dřevěné domy, u kterých stojí dvě až tři auta a okolo bývá většinou strašný nepořádek – všelijaký železný šrot, staré stroje, pneumatiky a vše, co se nevleze do baráku. Motýlek zvenku vypadal, že tam chytneme blechy a svrab, ale nakonec se v něm spalo velmi dobře.