Historický Hoi An je vietnamským městem luceren

Ulice dlážděné kamennými kostkami jsou obestavěné malými domky. Většina z nich je zděná, ale doplněná množstvím dřevěných prvků. Žluté omítky jsou flekaté od častých povodní a na dřevěných střechách se houpou svítící lampiony všech velikostí i barev. Mezi rozzářenými turisty se proplétají prodavačky se slaměnými klobouky na hlavě a tyčí s koši plnými exotického ovoce na rameně.  Většina cestiček končí na břehu řeky Thun Bon, která se vlní mezi pohádkovými staveními. Kotví v ní krásně zdobené lodě, některé s plovoucími restauracemi, jiné opravdu pojízdné. Takhle vypadá Hoi An, bezesporu jedno z nejkrásnějších vietnamských městeček.

A i když toto ani ne stotisícové městečko už dávno ztratilo svou autenticitu, nemůžeme mu upřít jistou jedinečnost a atmosféru.  Od 16. století sloužilo městečko jako jeden z nejvýznamnějších jihoasijských přístavů. Proto sem zavítali obchodníci z celého světa, což se podepsalo na směsici architektonických stylů. Nejpopulárnější jsou dnes domy dávných japonských a čínských obchodníků. Mnohé z nich jsou dodnes obydlené, většina ale slouží jako muzea či prodejny suvenýrů.

Domy plné historie

Nad hlavami turistů se u každého vchodu houpají barevné lucerny. Nejstarší domy jsou dřevěné a ukrývají i tradiční nábytek. V jednom z nich dokonce krásné vietnamské dívky představují tradiční řemesla. Jedna plete slaměné rohože, druhá s neskutečnou trpělivostí vyšívá obrázky. Některé dívky pečlivě udržují v chodu hrnčířský kruh a pod rukama se jim rodí jednoduché nádobí.

Ještě výjimečnějším se stává město v noci. Po setmění se lucerny rozzáří všemi barvami a dokonale osvětlují ulice. Obyčejný most přes řeku se změní v konstrukci posetou desítkami, ne-li stovkami, lampionů. Starší ženy si vyrážejí do ulic přivydělat a na březích řeky nabízejí malinké plovoucí svíčky turistům. Ti je pak pouštějí po vodě, aby se jim splnila všechna možná přání. Restaurace na promenádě se zaplní místními i turisty. Dáváme se do řeči s jedním otcem tří dětí. „Vyrazili jsme si na večeři. Ne, nejsme turisti. Moje rodina žije v Hoi Anu už odnepaměti, ale nikdy mě nepřestane bavit si ho užívat po večerech. Bohužel, nemám dům blízko centra,“ rozplývá se asi pětatřicetiletý muž nad sklenkou místního piva.

Most na nestvůře

Samozřejmě je většina domů pečlivě chráněná UNESCO, nejkrásnější architektonický prvek se ale nachází nad téměř vyschlým vodním kanálem a nejedná se o dům, ale o japonský krytý most. Nhat Bat je po většinu dne plný turistů. V noci se ale vylidní a rozzáří stovkami žárovek. Jeho první varianta prý vznikla už v roce 1593 a spojovala japonskou a čínskou část města.

Místní rádi povídají legendu, která se k výstavbě váže. Přes Vietnam, Indii i Japonsko se kdysi roztahovala zlé nestvůra. Na její nejslabší místo byl postaven tenhle jedinečný most, který prý nestvůru zahubil. Za pár let ji ale lidé začali litovat a dnes se za ni modlí v malinké svatyni přímo pod dřevěnou střechou mostu.

Další výjimečnosti městečka

Většina domečků se dnes změnila na místa pro business. Místní si tu zřídili krejčovské a ševcovské dílny, ve kterých turistům nabízejí jedinečné služby. Za pár dolarů vám tu do druhého dne ušijí doslova všechno. Stačí si na internetu najít vysněné polobotky, vybrat si kůži a pozdržet se o den déle. Tedy pokud nedorazíte zrovna v období dešťů, to pak místní mají jiné starosti. Na podzim se totiž ulice změní v jezera a místní jen barvou zaznamenávají na dřevěné zdi domů rekordy ve výšce hladiny vody. To aby pak měli turistům co ukazovat až je budou chtít ohromit.

Nejširší nabídku průvodců a map Vietnamu (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo v eshopu KnihyNaHory.cz