Za historický Chorezm je označován Karakalpakstán společně s oblastí Chivy. Jedná se o kraj v okolí řeky Amudarji a jeho osídlení se měnilo právě v závislosti na jejím toku. Našly se zde již pravěké nálezy, osídlovat však začali toto území až v 6.-5. st. př.n.l. Achamenejci. Po dobytí Babylonu se dostává do rukou Peršanů. Ti s sebou přinesli rovněž své náboženství -zoroasterismus.
Zoroasterské ohňové chrámy vznikaly především na kopcích. Prvním z nich, který se před námi náhle při cestě z Nukusu do Chivy vynoří, je Chilpak. Na této kónické hoře, vysoké 40 metrů, byla umístěna dhama, věž ticha, používaná jako pohřební místo chorezmských uctívačů ohně. Sem byly pokládány po spálení těla kosti mrtvých, aby byly očištěny supy a divokými zvířaty předtím, než budou uložena do tzv. ossuárií, kostních schránek.
Pohnuté dějiny Chorezmu
Perskou říši dobyl Alexandr Makedonský, obsadil východní oblasti, ale s chorezmským vládcem, který tenkrát sídlil v pevnosti Toprak Kala, měl mírovou dohodu. Následovali Seleukovci, což představovalo směsici helénské a asijské kultury, v 7. a 8. století sem proniká islám. Období rozkvětu, zastavené ve 13. století Čingischánem, pak pokračuje opět za vlády Timura a jeho vnuka Ulug Bega. V 16. století vznikají na území střední Asie chanáty, které přetrvávají prakticky až do počátku 20. století. Mezi nejvýznamnější patří Chiva, Buchara a Kokand. Za Stalina se území Chorezmu stává základem nově vzniklé Uzbecké sovětské socialistické republiky.
Kraj padesáti pevností
Za nejstarší z chorezmských pouštních pevností je považována Koi Krylgan Kala, což doslova znamená „město mrtvých ovcí“. Postavena byla již ve 4. st. př.n.l. a pocházejí odsud rovněž nejstarší dochované písemné památky v Uzbekistánu (psané kupodivu v aramejštině). Pevnost sestává ze dvou částí – samotného hradu a města, které jej obklopovalo. Hradby města již dnes nejsou v okolních polích zřetelné, archeologové však odhalili, že mělo kruhový půdorys. Kruh měl průměr 87 metrů, čtvercová pevnost, stojící v jeho středu, má rozměry 42 x 42 metrů. Domy stály těsně u hradeb města, na ploše mezi nimi a palácem se choval dobytek.
Pevnost měla dvě patra, na její ploché střeše probíhaly pohřební obřady. Podle historiků se jednalo o kultovní stavbu, která sloužila zároveň jako palác i astronomická observatoř. Sledování slunce a hvězd bylo nezbytnou součástí tajemného slunečního a vodního kultu, který byl základem chorezmského náboženství. Koi Krylgan Kala byla navíc pokladnicí pro všechny paláce Chorezmu. V oblasti bylo totiž odkryto celkem 50 hliněných pevností, proto se tomuto území také někdy říká „kraj 50 pevností“. Většina z nich byla opuštěna v 5. – 6. století, ostatní zanikly za Arabů a Čingischána. Zázrakem je, že se právě nejstarší z nich zachovala v tak dokonalém stavu.
Hlavní pevnost Toprak Kala
Centrem Chorezmské říše, která vznikla v 1. století př.n.l., byla pevnost Toprak Kala. Jedná se spíše o hliněné město, z něhož pochází také nejvíce archeologických nálezů. Součástí paláce byly síně a harém, v nichž byly nalezeny nádherné nástěnné malby a mince s aramejskými nápisy.
Hlavní město království bylo vybudováno přímo v centru Ellikalské oázy podle předem daného architektonického plánu. Na ploše 500 x 300 metrů leží sídelní čtvrti, chrámy a paláce, chráněny 14 metrů vysokou zdí. Pestré fresky královských sálů ve Velkém paláci byly přehlídkou bohů zoroasterského pantheonu. Hrad zabírá plochu 17 hektarů a strážily jej tři věže, vysoké 25 metrů. Jeho vrchol nastává ve 3. století za vlády Kušana. Celé město bylo opuštěno v 6. století z důvodu změny toku Amudarji (Amudarja = „divoká řeka“).
Větrné město Ayaz Kala
Po obědě v jurtovém táboře u jezera Ayaz-kul vystoupáme do pevnosti Ayaz Kala. Právě jezero Ayaz-kul sloužilo jako zdroj bahna pro přípravu cihel, z nichž byla pevnost postavena.
Ayaz Kala je v překladu „větrné město“ a jedná se vlastně o soubor tří pevností, stojících ve třech patrech na východní straně horského hřbetu Sultanuizdag. Nejstarší z nich pochází ze 4. století př.n.l. a nachází se dole. Mladší pevnosti na kopcích jsou ze 4. a 7. století a sloužily jako strážní hrady, odkud se vydávaly kouřové signály v případě nebezpečí. Nejvyšší pevnost, vybudovaná na vrcholu červené hory, poskytuje nádherný pohled na starobylou deltu Amudarji. Z citadely na prostředním kopci se svažuje rampa k paláci chorezmského krále Afriga.
Amudarju jsme překročili po pontonovém mostě Beruni. Při pohledu na její šířku se člověk nestačí divit, že se řeka už po pár desítkách kilometrů celá ztratí v sovětském zavlažovacím systému. Hlavním městem provincie Chorezm je Urgench, který má 140.000 obyvatel. Toto moderní město však nemá nic společného s bývalým centrem chorezmské říše. Starý Urgench leží 150 kilometrů odsud v dnešním Turkmenistánu. Vzhledem k odklonu Amudarji se přestěhovali v minulosti jeho obyvatelé sem.
Převzato z kasp.cz .
