Drsné postupy při podrobování domorodců Jižní Ameriky jsou hlavním znakem Cortésových výprav. Nicméně se významně zasloužil o poznání dnešního Mexika.
Hernán Cortés
Cortez neotálel ani na okamžik. Oznámil, že přijel císaři a jeho říši zvěstovati jedině pravé náboženství. Jal se přednášeti články víry. Jsa sám hluboce přesvědčen o jejich pravdivosti a snad i dojat věrozvěstným posláním, které mu bylo svěřeno, činil to horlivě a se zanícením. Doňa Marina myšlenku za myšlenkou překládala. Mluvil o tajemství Nejsvětější trojice, o přeměně chleba a vína v Boží tělo a krev, o nebi a pekle, o vzkříšení, stvoření světa, prvních lidech, dědičném hříchu a o jeho vykoupení. Mluvil dlouho a rozohňoval se. „Modly, které vzýváš, jsou ďáblové v nejrůznějších podobách a dokazují to i tím, že vyžadují krvavé oběti. Uvrhnou vás do záhuby. Křesťané přišli do tvé země proto, aby zachránili duši tvoji i duši tvého lidu před věčným ohněm pekelným. Nezanedbej příležitost! Zachraň se! Spasení můžeš dojíti jen tak, že přijmeš kříž, svaté znamení vykoupení.“
Český čtenář zná postavu španělského conquistadora H. Cortése především z románu Ivana Olbrachta Dobyvatel, který autor psal v době nacistické okupace. Titulní postava je prototypem diktátora, násilně potlačujícího svobodné národy. Olbracht však dal Cortésovi lidštější rysy, zvláště v pasážích popisujících jeho vztah k Malinche, mexické dívce, jež se stala dobyvatelovou sekretářkou, tlumočnicí, milenkou i matkou jeho nemanželského syna Martina.
S loděmi na západ
Do Nového světa přišel někdejší student práv a pozdější voják Hernán Cortés v roce 1504, kdy vystoupil z lodi na ostrově Hispaniola (Haiti). Pomohl guvernérovi Juanu Velasquezovi de León při obsazování Kuby, ale v pozdějších letech se s ním vícekrát nepohodl. Získal Velasquezovu podporu při chystané výpravě na západní pobřeží Karibského moře. V roce 1517 zamířily koráby F. Hernándeze de Córdoby († 1517) z Kuby na západ a objevily pobřeží Yucatánského poloostrova. Cortés pozorně vyslechl zprávy Juana de Grijalvy (asi 1489–1527), jenž v roce 1518 doplul se čtyřmi koráby k Yucatánu a básnil o bohatství zlata, které mají mít místní obyvatelé.
Jedenáct Cortésových lodí se šesti stovkami bojovníků vyplulo 18. února 1519 ze Santiaga de Cuba. Cortés se nejprve zastavil (stejně jako předtím Grijalva) u ostrova Cozumel a po krátké přestávce pluly lodě pod jeho velením (4. 3.) podél pobřeží Yucatánu k mysu Catoche a přes záliv Campeche se dostaly do ústí Rio de Tabasco. Španělé se zmocnili nedalekého města Tabasco a Cortés provedl do jednoho z mohutných stromů tři zářezy na znamení, že zabírá dobytou zemi pro španělskou korunu.
V Grijalvových stopách pokračovaly Cortésovy lodi podél členitějšího pobřeží Mexického zálivu k řece Rio del Alvarado a o Velikonocích přistály u ostrova San Juan de Ulua. Za pomoci otrokyně Malinchy (Španělé ji pokřtili na Marinu), kterou mu věnovali tabaskánští návštěvníci, se Cortés domlouval se zdejšími obyvateli. Od nich se dověděl o Montezumovi, vládci velké říše, kterému jsou poddáni obyvatelé Mexika. Cortés tedy vyslal k aztéckému panovníkovi do Tenochtitlánu (Mexika) poselstvo s bohatými dary. Montezuma štědře opětoval španělskou zdvořilost a naznačil tak Španělům, jaké poklady mohou očekávat v jeho zemi.
Proti vůli guvernéra Velasqueze se Cortésovo vojsko odebralo nejprve do Lempoaly a 16. srpna 1519 se vydalo do hlavního střediska Montezumovy říše. Zamířilo do Xalapy, horskými průsmyky vystoupalo na náhorní planinu a došlo na území Tlaxcaly. Po řadě šarvátek s oddíly Aztéků dosáhli Španělé rozhodného vítězství 5. září 1519 a mohli vstoupit do zdejšího centra Tlaxcala a do Choluly, obývané Toltéky. Jejich pokus zbavit se Španělů vyvolal krutou odvetu, která se proměnila v krveprolití.
Krajina pod sopkou
Sotva v Cholule zavládl klid, vydali se Cortésovi vojáci spolu s tlaskalskými Indiány k hlavnímu městu. Procházeli krajinou pod Popocatepetlem a skupina vedená Diegem Ordazem, jedním z Cortésových důstojníků, podnikla obtížný výstup na pětitisícový vrchol této sopky (5 452 m). Jiná výprava, v jejímž čele stál Francisco Montaña, sestoupila do jejího kráteru.
Spletí hlubokých údolí a horských průsmyků pokračoval H. Cortés se svými bojovníky až do údolí, ve kterém se rozkládalo město Tenochtitlán (Mexiko). Španělští dobyvatelé, které obyvatelstvo, v mnohém nespokojené s Montezumovou vládou, vítalo se zvláštní pohostinností, zatím postupovali k městu Amaquemecam, jezeru Chalco a do Iztapalapanu, jenž se stal východiskem pro Cortésův vstup do srdce Montezumovy říše. Jeho armáda se vydala na pochod do Tenochtitlánu v časném ránu 8. listopadu 1519. Vstříc jim vyšel nádherný Montezumův průvod – tváří v tvář se setkali představitelé Starého a Nového světa.
Cortés projevil patřičnou úctu aztéckému vládci a nejvznešenější z Aztéků přijal Španěly jako vítané hosty. Formálně uznal španělskou vládu nad svou říší a projevil sympatie ke Kristovu učení, o jehož pravdě plamenně hovořil Hernán Cortés v císařském paláci. Bohaté dary, jimiž obdařil mexický vládce Španěly, však jen povzbudily jejich touhu po drahých kovech a klenotech. Cortés se navíc obával Montezumy, pro něhož se musel stát nákladný pobyt jeho vojáků nepohodlnou přítěží, které se bude chtít zbavit.
Ke klidu nepřispěly ani zprávy o útoku Mexičanů na španělskou posádku ve Veracruzu. Vůdce dobyvatelů se proto odhodlal ke lsti a při nejbližším setkání zajal aztéckého vládce a několik jeho hodnostářů a válečníků nechal jako spiklence upálit. Pokořený Montezuma přísahal věrnost císaři Karlovi V. a dobyvatelé se začali dělit o poklady Aztéků. Cortés neopomněl vyslat ozbrojené skupiny do dalších částí Mexika, aby zde vytvářely nové základny pro upevnění španělské moci.
Boj Cortése s Narváezem
Obavy z intrik guvernéra Velasqueze vedly Cortése k rozhodnutí vyslat Franciska Monteju a Alonsa Hernandeze de Puertocarrero do Španělska. Po zastávkách na Kubě a Kapverdských ostrovech doplula jejich loď do San Lúcaru. V březnu 1520 předstoupili Cortésovi poslové před Karla V., kterému se zalíbily poklady přivezené z Mexika. Aktivní přímluvci však dokázali u dvora získat pro Velasqueze velitelské pravomoci v nově objevovaných zemích.
Velasquez ani nečekal na rozhodnutí dvora a začal připravovat vojsko na trestnou výpravu proti Cortésovi. Pověřil jejím vedením P. de Narváeze, který s 18 koráby a 900 vojáky vyplul v březnu 1520 z Kuby a 23. dubna přistál na pobřeží Mexika, aby zajal Cortése. Jeho soupeř však neváhal. Získal slib loajality od Montezumy a vydal se s nevelkou jednotkou z Tenochtitlánu do Choluly a Tlaxcaly. Zastavil se na břehu rozvodněné bystřiny v blízkosti Narváezova ležení u Cempoally. Při náhlém nočním útoku se podařilo překvapit Narváezovy vojáky, těžce zranit a zajmout jejich velitele.
Špatné zprávy z hlavního města volaly Cortése nazpátek do centra říše (24. 6. 1520). Nevhodný postup jeho zástupce vyvolal odpor Aztéků v Tenochtitlánu a Španělé odpověděli divokým masakrem. Aztékové oblehli sídlo Španělů, které vysvobodil až vracející se Cortés. Při jedné z potyček vylétly z davu kameny a těžce zranily císaře Montezumu:
Ale v témž okamžiku zžhavěly oštěpy a praky jako rozpálený kov, dlaně už nejsou sto udržeti je, kameny a oštěpy letí z popálených rukou. Španělé rychle kryjí Montezumu štíty. Je pozdě. Císař se v bezvědomí kácí do španělských paží. Ty ho zachycují. Slunce na obzoru se na vteřinu zastavuje a čas přestává. Vládce Aztéků svým zraněním 30. června 1520 podlehl.
Drsné dobývání
S početnými ztrátami ustoupili Španělé z Tenochtitlánu, pronikli k pyramidám v Teotihuacánu a v bitvě u Otumby (Otompánu) zvítězili nad přesilou Mexičanů (8. 7. 1520). Spolu s tlaskalskými Indiány procházel Cortés Mexikem a účelně využíval neshod mezi jednotlivými kmeny. Založil novou osadu s názvem Segura de la Frontera a napsal rozsáhlé hlášení Karlovi V., v němž popsal svůj postup v Novém světě a postěžoval si na překážky z Velasquezovy strany. Požádal, aby objevené a dobyté země mohl nazvat „Nové Španělsko Širého moře“.
Znovu se Španělé vydali k Tenochtitlánu. Vyloupili Ixtapalapan a dobyli Cuernavaku. Na jezero Xochimilko v bezprostředním sousedství hlavního města spustili lodi a s jejich pomocí uzavřeli obklíčení aztéckého centra. Po řadě měsíců se Cortésovým bojovníkům podařilo 13. srpna 1521 znovu vstoupit do vyhladovělého a požárem zničeného Tenochtitlánu.
Dobyvatel dovršil svůj úspěch, který stál tisíce životů obyvatel Mexika. Krok za krokem si podroboval střed Aztécké říše a současně vysílal ozbrojené výpravy do dalších koutů země. Pod velením P. de Alvarada překročili Španělé Tehuantepeckou šíji a dobyli Guatemalu. Cortés pátral po průjezdu z Atlantiku do Tichého oceánu a na své výpravě v letech 1524–25 se dostal až do dnešního Hondurasu. Na pacifickém pobřeží založili Španělé přístav Acapulco. Odtud vypravil Cortés svého bratrance A. de Saavedru v roce 1527 přes Pacifik do Asie. Další pokusy vytvořit z Nového Španělska námořní velmoc však narážely na odpor španělského dvora.
Znovu a znovu se Cortés musel bránit intrikám španělských konkurentů, jejichž obviňování se objevovala u španělského dvora, aby v jeho prostředí nacházela živnou půdu. Před zvláštním výborem, který zřídil Karel V., se podařilo Cortése očistit. Byl jmenován guvernérem, vojenským velitelem a nejvyšším soudcem Nového Španělska, jak zněl tehdejší název dobytého Mexika (15. 10. 1522). Guvernér Cortés se vypravil na pobřeží Honduraského zálivu a připojil je ke španělským državám (1526).
Cesta do Španělska
Nepokoje v Mexiku donutily Cortése k návratu. Bouře zahnala jeho loď na pobřeží Kuby. Dobyvatel zažil triumfální přijetí od španělských obyvatel ostrova, což kontrastovalo se zprávami o nových žalobách na jeho postup u španělského dvora. V květnu 1528 přibyl Cortés do Španělska. Přijal jej císař Karel V. a jmenoval jej markýzem Údolí Oaxaca (6. 7. 1529). Nesvěřoval mu však vládu nad Mexikem, i když mu ponechal vojenské velení.
V časném jaru 1530 se vracel H. Cortés do Nového světa. Zastavil se na ostrově Hispaniola (Haiti), kde se usadila Královská auditoř, nový správní orgán pro „indické země“, jež prováděla tajná šetření poměrů mezi španělskými dobyvateli. 15. července 1530 přistála jeho loď na pobřeží Mexika.
Nesměl vstoupit do hlavního města a usídlil se v Tezcuku, odkud mohl přes jezero sledovat Tenochtitlán. Zabýval se především správou majetků, které mu Karel V. přenechal v okolí Oaxaky. Organizoval námořní výpravy do Pacifiku, kam mířily španělské lodi již v roce 1527. V letech 1532 a 1533 zorganizoval nové expedice na severozápad. Dostaly se na Kalifornský poloostrov; okolní moře bylo nazváno Cortésovým zálivem.
V červenci 1539 vyslal Franciska Ullou k severnímu cípu Kalifornského zálivu, ale jeho výprava (dostala se na 28°severníšířky) se nevrátila. Nákladné objevitelské podniky zatížily Cortésův majetek a finanční obtíže donutily dobyvatele, aby se v roce 1540 vrátil do Španělska.
Po smrti opět v Mexiku
Vnější pocty, jež mu v rodné zemi mnozí prokazovali, nemohly zakrýt klesající autoritu ve společnosti. Pokusil se posílit své postavení účastí ve výpravě proti korzárům v Alžírsku, ale bouře rozprášila španělskou eskadru a Cortés jen s obtížemi zachránil svůj život i život syna, který se spolu s ním plavil na admirálské lodi. Vojenští velitelé v Alžírsku neuznávali Cortésova pověření a zklamaný conquistador se vrátil do Španělska. Doufal jsem, že mi námaha a dřina mladých let zajistí klid ve stáří,obracel se v dopise ke králi a císaři Karlovi V. a žadonil o uznání zásluh a o přiznání práv na majetek v Novém Španělsku, který mu upírala Indická rada a další instituce. Neuspěl a stále silněji cítil nepřátelství svého okolí.
Chtěl se vrátit do Mexika, ale nemoc mu bránila v cestě. Sepsal poslední vůli (11. 10. 1547) a odešel ze Sevilly na venkov, kde 2. prosince 1547 zemřel. Po čase byly jeho ostatky přeneseny do Mexika, nejprve do Tezcuka a v roce 1629 byly uloženy v kostele sv. Františka v mexickém hlavním městě. Ani zde však nenašly klid. V roce 1794 byla jeho křišťálová rakev přenesena do kaple při špitále Ježíše Nazaretského a ještě v roce 1823 museli potomci a přívrženci dobyvatele Mexika zachraňovat jeho ostatky před zneuctěním.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
