Značnou část života strávil přírodovědec v okolí řeky Amazonky, kde mapoval hmyz, nové rostlinné i živočišné druhy. Za své objevy byl v Anglii velmi uznávan.
BATES Henry Walter (* 8. 2. 1825, Leicester, Anglie, † 16. 2. 1892, Londýn) – britský přírodovědec
Amazonka, nejmohutnější veletok Jižní Ameriky, přitahovala od počátku 19. století pozornost vědců. Vedle hydrologů, kteří postupně mapovali jednotlivé úseky jejího toku, přicházeli do vnitrozemí Brazílie botanici a zoologové, zkoumající přebohatou flóru a faunu rovníkových oblastí Jižní Ameriky.
Prodejem exemplářů k dalším cestám
Do těžko proniknutelných pralesů na březích Amazonky a Río Negra se vydal v roce 1848 amatérský badatel H. W. Bates. Připojil se k A. R. Wallaceovi a po dva roky společně zkoumali amazonskou deltu. Vydávali se na dlouhé cesty po řekách Pará a Tocantíns. Prostředky na další pobyt v rovníkových oblastech získávali, podobně jako jiní badatelé, prodejem nasbíraných exemplářů vzácnějších rostlin a minerálů, které v neobyčejném bohatství nalézali při svých výzkumných exkurzích.
Díky tomu se mohli v říjnu 1849 vydat na plachetnici vzhůru po Amazonce až k jejímu soutoku s Río Negrem, kde vznikal přístav Manaus. Zatímco se Wallace vypravil po Río Negru do Venezuely, Bates se plavil dál proti proudu Amazonky (Solimões) k jejímu levému přítoku Japurá. Víc než rok prožil u jezera Tefé, než ho útrapy osamělého cestovatele v nepříznivých podmínkách tropických pralesů donutily vrátit se do Belému (1851).
S nově nabytými prostředky se anglický přírodovědec mohl znovu vydat v listopadu 1851 do Amazonie. Doplul k ústí řeky Tapajos a na další léta se usadil v osadě Santarem. Odtud se v červenci a srpnu 1852 vypravil proti toku Tapajosu a prozkoumal jej až do vzdálenosti 150 km od jejího ústí do Amazonky. Mohl pozorovat sílu, s jakou až sem působí mořský příliv.
Komplikace jménem žlutá zimnice
V červnu 1854 se H. Bates znovu dostal k jezeru Tefé, kde pak působil další čtyři roky. Parníkem, který od roku 1853 zajišťoval dopravu po Amazonce, se dostal k jejímu hornímu toku – k řekám Juruá, Ica, Jutai a Jandiatuba, kde strávil několik měsíců v osadě São Paulo de Olivença. Žlutá zimnice donutila Batese k návratu na jezero Tefé, kde se půldruhého roku zotavoval, než se v únoru 1859 mohl dát na cestu do Belému. Počátkem června 1859 opustil Brazílii, kde strávil jedenáct let.
Přírodovědci oceňovali zvláště Batesovy objevy neznámých druhů hmyzu a dalších druhů živočichů i rostlin stejně jako jeho přínos pro poznání geologické struktury území na dolním toku Amazonky. Po návratu do Anglie se Bates věnoval zpracování bohatých sbírek, dovezených z Brazílie. Vytvořil řadu vědeckých studií (např. na téma mimikry motýlů), jimiž podpořil Darwinovu vývojovou teorii. Zážitky z rovníkové Ameriky zaznamenal v cestopisném díle Přírodovědec na Amazonce (1863). V roce 1864 byl zvolen do funkce tajemníka Britské geografické společnosti a tu zastával až do konce života (1892).
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
