Hektický Busan: město, které zavání rybinou

Hlavní ikonou města ležícího na jihu Korejského poloostrova je ale největší rybí trh v zemi. Dá to rozum, Busan je už po staletí zároveň největším námořním přístavem, který sehrál roli i při válce s Japonskem, které je odsud už jen co by rybí hlavou dohodil.

Chce to silný žaludek

Rybí trh Jagalči je situován jak jinak než rovnou u přístavu, jeho chapadla však sahají mnohem dál do města. Neznalý kolemjdoucí se tak může jednoduše podivit, jak se na trhu ocitl. První stánky s mořskými plody se objevují náhodně rozesety mezi obytnými domy v úzkých uličkách. Čím víc se ale blížíme samotnému centru trhu, tím se zvyšuje koncentrace prodejců kmitajících mezi káděmi s vodou a dřevěnými pulty, kde svižným pohybem sekáčku a nože kuchají právě ulovené ryby. Vyhýbáme se vozíkům s ledem, kterým jejich majitelé zásobují jednotlivé prodejce, a pomalu se blížíme do samotného epicentra. Velká část marketu žije venku v ulicích na pobřeží, zásadní dění ale probíhá uvnitř hlavního tržiště.

Přímo nad přístavem stojí sedmipatrová budova, do které putuje úlovek rovnou z rybářských lodí. První patro je plné kádí a akvárií, ve kterých se to stále hemží životem. Vedle lososů, mořských plodů a kalamár, tu můžete obdivovat platýze, humry i kraby neuvěřitelným rozměrů. Ty největší ryby, především tuňáci a mečouni, se rychle vyprodají už kolem páté hodiny ranní. Trh totiž otevírá ještě za tmy. I večer se o útěk ale stále pokoušejí chobotnice, které se s tichým žbluňknutím samy přesouvají z jednoho kbelíku s vodou do druhého. Ještě neví, co je čeká. Jen kousek dál už totiž leží bezhlavá těla jejich kolegyň, naaranžovaná do úhledných tvarů tak, aby zaujaly zákazníkovu pozornost. V několika stáncích nabízejí rybáři i želvy, které se jim připletly do sítí, ale i tak je Korejci rádi zužitkují do polévky. Další mořské tvory nejsme schopni rozpoznat. Některé lastury a mušle vidíme poprvé v životě, a to včetně bezhlavého šedivého tvora, který si vysloužil nelichotivou přezdívku – penisová ryba.

Na trhu prodávají ryby především starší ženy a babičky, které zvládají svou profesi na jedničku. Říká se jim „Jagalči ajumma“, kde ajumma je výraz pro dámu středního věku nebo také vdanou paní. Během Korejské války byli muži pryč v boji na pevnině i na moři a zemi tak vedly ženy. Ty musely zastávat i mužskou práci, jako je kuchání, příprava a prodej ryb, a naučily se to natolik dobře, že jim tato práce zůstala i po válce. Muži tak aspoň měli více času na lov, čímž obchod vzkvétal.

Je libo chobotnici? Tak pěkně za syrova!

Market nelze opustit bez večeře. Jako předkrm ale zkoušíme místní delikatesu – syrovou baby chobotnici. Babča u stánku popadne jednou rukou kudlu a druhou vyloví z akvária malou chobotničku. Svižným pohybem zápěstí jí rozřízne hlavičku a vnitřnosti hodí do kádě k ostatním rybám, které ještě netuší, že se jedná o jejich poslední večeři. Pak hlavonožce nakrájí na malé kousky, zakápne sezamovým olejem a posype sezamovými semínky. Malá chapadélka se stále snaží utéct z misky, když si je hůlkami vkládáme do úst. Teď už jen rychle kousat, aby se přísavky nepřilepily na patro nebo na jazyk. Jako dobrá taktika se jeví i pochoutku rychle spolknout.

Po úvodním zážitku si vybíráme čerstvé ryby a prodavačka jde společně s námi do horních pater budovy, kde se nachází restaurace. U mnoha rybích trhů si totiž přímo nad prodejnou můžete nechat koupené ryby a mořské plody rovnou uvařit.

Nejširší nabídku průvodců a map Jižní Koreje (turistických, cyklistických, horolezeckých a jiných) najdete v prodejně a na eshopu KnihyNaHory.cz

V příjemném podniku si sedáme na zem k nízkému stolku, jako ostatně ve většině restaurací v Koreji. Konečně se můžeme i zhluboka nadechnout a nečichat přitom zápach syrových ryb. Přinesené suroviny personál v kuchyni během chvilky připraví a k jídlu servíruje rýži se spoustou mističek s přílohami, mezi kterými nechybí ani pálivé kimči. Nepřekonatelnou výhodou těchto příloh je to, že můžete neomezeně žádat o přídavek zdarma. K jídlu pijeme oblíbené sodžu – čirý, alkoholický nápoj, který Korejci milují v mnoha různých příchutích.

Po večeři stihneme ještě západ Slunce ze střechy marketu, která je návštěvníkům volně přístupná. Pod námi ještě stále hučí přístav, kde mezi velkými nákladními loděmi s kontejnery proplouvají malé loďky rybářů, které se co nevidět vydají opět na noční lov.

Pomalu opouštíme trh, kde nás babky stále lákají na svou rybu. S plnými břichy odmítáme, ale přece jen si ještě malou pochutinu koupíme. Vedle čerstvých úlovků se tu prodává i nepřeberné množství sušených chobotnic a ryb, které jsou ochucené různým kořením a skvěle se hodí třeba k pivu namísto brambůrků.

Relax pod světly velkoměsta

S rybími trhy a přístavem ale busanská „nej“ nekončí. Ve městě je zároveň nejrozsáhlejší koncentrace horkých pramenů v zemi. Lázně mají v Jižní Koreji dlouholetou tradici a jsou s nimi spojeny i prastaré mýty. Podle pověsti spatřil kdysi stařec s bolavýma nohama zraněnou vránu, která se přiletěla do horkých pramenů vykoupat. Díky očistě v jejich vodě se vráně vrátila síla a šťastně odletěla. Po jejím vzoru tak stařec také ponořil své bolavé nohy do horkých pramenů a byl vyléčen.

Lázně jsou zpravidla otevřeny bez přestávky, tudíž i v noci. V celé zemi je jich na 450. V Busanu existují ale i venkovní horké potůčky, volně přístupné komukoli, kdo do nich rád ponoří nohy, unavené po odpoledni stráveném na trhu. Z jedné strany vám do ucha bude hučet oceán a z druhé šum asijské metropole.