Velká cesta na Šalamounovy ostrovy skončila pro slavného vídeňského geologa opravdu tragicky. Spolu se svým kolegou umřel pod ranami kanibalů.
FOULLON de NORBEECK Heinrich Freiherr von (* 12. 7. 1850, Gaaden u Mödlingu, Rakousko, † 10. 8. 1896, ostrov Guadalcanal, Šalamounovy ostrovy) – rakouský geolog
Ostrov Guadalcanal v Šalamounových ostrovech proslavily především urputné boje americké námořní pěchoty proti Japoncům v srpnu 1942. Dodnes se o nich zpívá u táboráků píseň romanticky vzpomínající na krásnou Meredith.
Prostý kamenný kříž na ostrově připomíná jinou krvavou událost, která se zde odehrála o šestačtyřicet let dříve. Jejími hrdiny, jejichž osud se naplnil na vzdáleném ostrově v Pacifiku, byli členové posádky rakousko-uherské lodi Albatros. Spolu s jedním námořním kadetem a třemi námořníky (mezi nimi najdeme i české jméno Gustav Chaloupka) zahynul pod horou Tatube i hlavní geolog vědecké výpravy, která u ostrova zakotvila, Heinrich svobodný pán Foullon de Norbeeck.
S geologem na Šalamounovy ostrovy
Loď Albatros opustila válečný přístav Pula 2. října 1895. Pod velením korvetního kapitána Josefa Maulera von Elisenau mířila s početnou posádkou do Pacifiku, kde skupina vědeckých spolupracovníků měla prozkoumat Šalamounovy ostrovy, které byly podle dohody z roku 1895 rozděleny mezi Německo a Velkou Británii.
Vůdčí osobností mezi vědci měl být Foullon de Norbeeck, důlní odborník (studoval v Banské Štiavnici a v Příbrami), který působil ve Štýrsku a v Uhrách, pracoval ve vídeňském Říšském geologickém ústavu a od roku 1892 při správě okupované Bosny a Hercegoviny. Foullon de Norbeeck procestoval s geologickým kladívkem celou řadu zemí, včetně Austrálie a Nového Zélandu. Na Balkáně hledal ložiska niklu, zvláště důležitá ve zbrojní výrobě. Udržoval úzké vztahy s dolnorakouskou firmou, která měla blízko ke Kruppovu koncernu.
Ve spárech domorodců
Rakousko-uherská loď proplula Suezským průlivem do Tichého oceánu a 5. dubna 1896 přistála v Sydney, kde přistoupil Foullon de Norbeeck. Po krátkých zastávkách na několika menších ostrovech zakotvil Albatros počátkem srpna 1896 u Guadalcanalu a Foullon se chystal zkoumat vysoké hory, které zdobí tichomořský ostrov. Po několika dnech objevila skupinka průzkumníků nejvyšší vrchol ostrova, který se tyčí až do výšky 2 440 metrů. Místní obyvatelé jej nazvali Tatube a považovali za posvátný.
Po krátkých přípravách se k němu Foullon de Norbeeck s málo početným doprovodem vydal brzy ráno 10. srpna 1896. Postupovali asi tři čtvrtě hodiny, když je napadla skupina ozbrojených obyvatel ostrova. Po krátkém boji zůstal mezi mrtvými i Foullon de Norbeeck. Námořníkům se nepodařilo dopravit mrtvá těla na loď a jeden z předních rakouských geologů se stal obětí kanibalů. Už 11. srpna 1896 zvedl Albatros kotvy a zamířil do Austrálie. Po delším pobytu na pátém kontinentu se v březnu 1898 vrátil neslavně do Puly.
Encyklopedii světových cestovatelů vydalo nakladatelství Libri.
